KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | O Británii a zvlášť o Londýně jsem v posledních letech napsal nejen pro INFO.CZ celou řadu textů, což je dáno jednak mým celoživotním odborným zájmem o Británii a její hlavní město, jednak téměř nekontrolovatelnou láskou, kterou k ostrovní metropoli od mládí chovám. Naposledy jsem se vrátil z Londýna v neděli, tj. doslova pár dní před důležitými komunálními volbami, které mohou mít, jak se na Ostrovech píše, velký dopad i na celostátní politiku. Pojďme se na ně proto podívat podrobněji.
Země před klíčovými volbami
Jak jsem už řekl, v Anglii (nikoli v Británii) se dnes konají místní volby (local elections) do 136 rad (councils), včetně všech 32 londýnských městských částí (London boroughs), některých unitary authorities (typ místních samospráv, jež zajišťují veškeré veřejné služby v dané oblasti), county councils (volené správní orgány, které spravují rozsáhlé oblasti – hrabství) a district councils (samosprávy, které vykonávají část místních kompetencí).
Celkem je „k dispozici“ přes pět tisíc (přesně 5013) křesel zastupitelů. V některých oblastech, například v Croydonu, v Hackney, v Lewishamu, v Newhamu či ve Watfordu, se volí i starostové/primátoři. Skotové půjdou volit do Skotského parlamentu (Scottish Parliament) a Velšané do Velšského parlamentu (Senedd Cymru). V Anglii je k volbě nutno prokázat se ID s fotografií, ve Skotsku a ve Walesu nikoli.
Nejvíce křesel obhajuje vládní strana – Labour Party, která ale výrazně ztrácí na oblibě, a proto se předpokládá, že by mohla přijít o 1000 až 2000 z 2557 křesel, které má v držení. Někteří novináři píší, že by mohlo jít o nejhorší výsledek této strany v komunálních volbách v historii vůbec.
Konzervativci, obhajující 1362 křesel, jsou na tom podobně; strana stále čelí důsledkům své čtrnáctileté, ve finále nepříliš úspěšné vlády (2010–2024) a ani nové šéfce strany, Kemi Badenochové (* 1980) se nedaří tento trend změnit. Úspěch naopak očekávají další dvě opoziční strany – Reform UK „brexitového mága“ Nigela Farage a Strana zelených (Green Party), vedená radikálním Zackem Polanskim (narozený jako David Paulden, * 1982).
Čísla v jednotlivých průzkumech se mírně liší. Labour Party se pohybuje plus minus od 15 do 18 %, Conservative Party kolem 17 %, strana Reform UK kolem 25 % a Green Party kolem 15 %. Liberálním demokratům, vedeným Edwardem Jonathanem „Edem“ Daveyem (* 1965), se chystá dát hlas kolem 14 %.
Zbytek nestojí za řeč, včetně, což mě neobyčejně těší, strany Your Party (Vaše strana) radikálního levičáka, antisemity a bývalého vůdce labouristů Jeremyho Corbyna, kterého zničil v parlamentních volbách v roce 2019 tehdejší šéf toryů a premiér Boris Johnson.
Hlavní otázka, spojovaná s anglickými komunálními volbami, zní, zda se v případě očekávané těžké porážky udrží v čele vládní Labour Party ministerský předseda Keir Starmer. Tento někdejší elitní právník má v Downing Street číslo 10 starostí nad hlavu. V polední době jej téměř potopilo jmenování někdejšího ministra Blairovy vlády Petera Mandelsona velvyslancem v USA, třebaže neměl požadovanou „bezpečnostní prověrku“, a navíc se ošklivě zapletl se sexuálním násilníkem a delikventem Jeffreyem Epsteinem (1953–2019).
Hlavní důvod, proč Starmer rýsující se porážku pravděpodobně ustojí, je ten, že do parlamentních voleb zbývají ještě více než tři roky a že věcně vzato nemá ve straně v současné době reálného vyzývatele. Počkejme si ale a uvidíme, po sečtení výsledků může být všechno jinak.
Město ve skvělé formě i náladě, všemu navzdory
Pokud jde o britskou metropoli, Londýn je město, které – jako každá mnohamilionová globální megapolis bez výjimky – má problémů nad hlavu, koneckonců jsem o nich psal i já.
Na prvním místě je to bezpečnost, jež se za vlády labouristického muslima Sadiqa Khana (* 1970), který byl zvolen starostou již třikrát v řadě (2016, 2021 a 2024), v některých důležitých ukazatelích výrazně zhoršila. V britské metropoli sice od roku 2016 ubylo vražd (v roce 2025 jich byla necelá stovka, což je jedenáctileté minimum), mírně poklesl – alespoň podle metropolitních statistik – i počet útoků, při nichž došlo k vážným zraněním (o 10 až 13 %), současně ale výrazně stoupl počet krádeží v obchodech (zejména s mobilními telefony a další moderní technikou) a také, což Londýňané vnímají jako nejhorší trend, počet ozbrojených úroků nožem; kromě toho roste i počet sexuálních deliktů.
Interpretace výše zmíněných čísel, respektive faktů je čiré politikum. Podle labouristů v čele se Sadiqem Khanem je to primárně důsledek snižování rozpočtu pro londýnskou policii ze strany labouristické (!) vlády, zatímco konzervativci a další opoziční strany tvrdí, že je to důsledek starostovy neschopnosti zajistit bezpečnost a neakceptovatelné tolerance k agresivním příslušníkům etnických menšin, především ze strany legálních i nelegálních migrantů (což zdůrazňuje zejména Farageova strana UK Reform).
Ať už je to tak či onak, většina Londýňanů má za to, že se bezpečnostní situace ve městě trvale zhoršuje a já sám mohu tento pocit jako častý návštěvník města (který se zdaleka nepohybuje jenom ve zmíněném „banánu“) potvrdit.
Jinak je ovšem Londýn stále ve vynikající formě, mohu-li to tak říct. Množství kulturních a sportovních zážitků, o těch kulinářských nemluvě (čímž, aby bylo jasno, nemám na mysli anglickou/britskou kuchyni), je doslova ohromující.
Ve West Endu se prakticky ve všech divadlech hrají vynikající představení, činohra, muzikály i balety, které jsou takřka vždy vyprodané, často i mnoho let – například Lví král (The Lion King), kterého si můj syn přál vidět už podruhé, je na scéně The Lyceum Theatre patnáct let, a přesto bylo divadlo narvané k prasknutí.
O skvělých výstavách, ať ve velkých institucích (The National Gallery, The National Portrait Gallery, Tate Britain, Tate Modern atd.) nebo v menších, méně známých prostorách, platí totéž, stejně jako o muzice (s výjimkou NYC není nikde na světě tak pestrá hudební scéna s většími i menšími kluby, ve kterých večer co večer hrají muzikanti, na jaké v Praze při nejlepší vůli nemůžete narazit ani náhodou.
„Jsi-li unavený Londýnem, jsi unavený životem,“ napsal proslulý anglický básník, esejista, literární kritik a autor legendárního Slovníku anglického jazyka (A Dictionary of the English Language; 1755) Samuel Johnson (1709–1784) a měl pravdu. O dnešním Londýně platí totéž; pokud by se tu někdo nudil, je to ztracený případ, britská metropole je totiž pořád nejlepším městem na světě.
Londýnské komunálky
O londýnských komunálních volbách, jež k sobě přitahují mimořádnou pozornost, nejen proto, že městu jako celku vládne již deset let výše zmíněný Sadiq Khan, platí, pokud jde o preference voličů, podobná čísla jako na celo-anglické úrovni.
Labouristům průzkumy přisuzují plus minus 25 až 26 % voličů, což by mohlo stačit na první místo, ve srovnání se 42 % z roku 2022 to ale i tak bude velký pokles, téměř výprask. Konzervativci mohou počítat s plus minus 20 %, což – vzhledem k tomu, že jsou již více než deset let – na metropolitní úrovni – v opozici, je všechno, jenom ne velká sláva. Bezprecedentní úspěch naopak zřejmě čeká stranu Reform UK, které průzkumy přisuzují kolem 25–26 %, a také Green Party (kolem 15 %).
Výsledkem by tak neměl být „rudý Londýn“ (Red London) jako doposud, ani „Londýn dvou stran“ (Two-Party London), nýbrž to, co britští komentátoři nazývají Patchwork Quilt, doslova umělecká, vyšívaná dečka, v politickém slova smyslu „mozaika“. Pokud by to tak dopadlo a pokud by labouristé o Londýn přišli, byl by to významný signál před parlamentními volbami, jakkoli do nich zbývá, jak jsem již řekl výše, hodně času. Tak si na výsledky počkejme a potom se k nim docela určitě vrátíme.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
