GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Česká republika má za sebou řadu úspěšných dotačních programů využitých na energetické úspory, modernizaci provozů i výstavbu obnovitelných zdrojů. A mnohé z nich dávají smysl. Jenže průmyslová dekarbonizace v odvětvích, jako je ocelářství, chemie, cementářství nebo sklářství, je úplně jiný úkol a nelze ji zvládnout stejnými nástroji, které stačí na dílčí úsporná opatření.
Velké průmyslové podniky dnes nestojí před rozhodnutím, zda vymění kotel, zateplí halu nebo nainstalují několik solárních panelů. To jsou pro ně v zásadě provozní „detaily“, které už mají dávno odškrtnuté. Klíčové je pro ně zásadně změnit způsob výroby. V ocelářství to znamená elektrické obloukové pece a větší využití šrotu. Proměna cementářství zase stojí na zachytávání a ukládání CO₂. Chemické podniky se pak nehnou bez výroby zeleného vodíku či elektrifikace parních krakovacích jednotek, skláři potřebují nové elektrické nebo vodíkové tavicí pece, papírníci zase přestavbu zdrojů tepla i sušicích procesů.
Nic z toho nejsou běžná úsporná opatření. Jde o klíčové zásahy do výroby těchto firem s náklady v řádu jednotek až desítek miliard. Navíc těmito investicemi automaticky nezvýšíte výrobu, marže nebo produktivitu – často pouze umožníte, aby podniky mohly za nových klimatických pravidel dál vyrábět v Evropě. Řada firem proto už pod tlakem regulací raději svou výrobu přesunula za hranice. A pokud zde ty zbylé energeticky náročné podniky mají zůstat a zároveň projít skutečnou transformací, musí tomu odpovídat i velikost a nastavení veřejné podpory.
Dotace odpovídající rozsahu transformace
Jde o klíčový bod, který si vláda musí uvědomit. Pokud stát vypíše dotační program rozdrobený na malé projekty, velké dekarbonizaci to nijak nepomůže. S trochou nadsázky to dopadne jako vždycky – zatímco Poláci si za evropské peníze postavili síť dálnic, my jsme vystavěli rozhledny v údolích. Výsledkem bude, že se vyčerpají prostředky, ale transformační investice se neuskuteční. Česko sice formálně splní povinnost podporovat zelené projekty, budoucnost energeticky náročného průmyslu ale fakticky nevyřeší.
Skutečná průmyslová dekarbonizace má jiný rozsah než běžné dotační výzvy. Má-li vláda, stejně jako v jiných evropských zemích, pomoci ocelárnám, chemičkám, sklárnám nebo cementárnám, musí umožnit podporu projektů, které jsou velké, technicky složité a strategicky důležité. Je to jediná cesta, aby podniky pod tlakem regulací buď neodešly pryč, anebo nezkrachovaly. Průmyslovou revoluci neumožní nástroje pro dílčí úspory, ale strategický rámec a programy, které odpovídají velikosti úkolu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
