Trumpova „teorie šílence“. Proč chce zastavit Írán dřív, než z něj bude druhá Severní Korea?

Mnozí komentátoři se neustále snaží věštit příští kroky Donalda Trumpa z kávové sedliny, která zbyla po „pěně dní“ rozvířené jeho zběsilým tweetováním. Zároveň mu vyčítají, že dostatečně nedefinoval válečné cíle pro konflikt s Íránem. To je však produktem zaslepenosti a neznalosti. Trumpovo twitterové šílenství je totiž průhlednou kombinací dvou faktorů: zaprvé jeho dětinské radosti z neurotických reakcí nepřátel (kteří se pro nonstop performativní rozhořčení nedokážou soustředit na formulování vlastní politiky a nechávají ho nastolovat agendu), a zadruhé moderní inkarnací Nixonovy „teorie šílence“, kterou tehdejší prezident aplikoval na protivníky USA.

Cílem Nixonovy strategie bylo vzbudit v nepřátelích (zejména v SSSR a Severním Vietnamu) strach z toho, že je natolik iracionální a nepředvídatelný, že by mohl v reakci na jejich agresi použít i jaderné zbraně, čímž je chtěl donutit k ústupkům z obavy před katastrofálním konfliktem. Nefungovalo to jemu a fungovat to nebude patrně ani Trumpovi, ale je pozoruhodné, jak málo komentátorů si tuto paralelu uvědomuje.

Ostatně Donald Trump je do velké míry ztělesněnou pomstou Richarda Nixona liberálním elitám. Byli to navíc právě manželé Nixonovi, kdo už koncem osmdesátých let rozpoznal Trumpův politický talent. Ostatně jak k nám promlouvá skrze Bibli král Šalamoun: 

„Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.“ (Kazatel 1,9)

Když má tedy nejvyšší panovník křesťanské říše konflikt s papežem, jeho legie uvízly v patové situaci ve válce s Persií a v jednom z hlavních měst říše vypukl tyfus, neprožíváme nic jiného než nekonečný cyklus pozdní antiky se vším všudy. Ale žerty stranou.

Co se týče definování válečných cílů, není třeba těkat od tweetu k tweetu. Vojenské cíle byly definovány zcela jasně a komunikoval je jak Trump (než do nich následně vnesl informační mlhu), tak ministr zahraničí Marco Rubio a Pentagon.

Ve skutečnosti lze tyto cíle shrnout do jediného, detailně rozpracovaného bodu: zabránit Íránu v získání jaderného arzenálu. Donald Trump je ve svých postojích dlouhodobě konzistentní víceméně jen ve dvou tématech – miluje cla a nehodlá Teheránu dovolit, aby kdy vlastnil atomovou bombu.

Íránský režim nejenže promarnil potenciál své země a masivně terorizuje vlastní obyvatelstvo, ale zůstává také největším státním sponzorem a vývozcem terorismu na světě. Pokud je jeho chování za posledních 47 let věrohodným ukazatelem, jen si představme, o kolik horší by takový režim byl s jaderným deštníkem nad hlavou. 

Když nepřítel denně proklamuje své záměry (zničit USA i Izrael, ovládnout Blízký východ a podrobit jej své pokřivené představě chalífátu) a usilovně buduje kapacity k jejich naplnění, vyplatí se ho brát vážně. Trump naslouchal a rozhodl se jednat. Prvním krokem byla Operace Půlnoční kladivo, která zdecimovala samotné jádro íránského jaderného průmyslu.

Poté, co se Trump v lednu přesvědčil o zranitelnosti íránského režimu, odmítl ustoupit z vytyčených červených linií (jako to udělal Barack Obama). Spatřil příležitost k vysoce rizikové hře s potenciálně obrovským ziskem. Cílem této kampaně bylo zdecimovat vojenskou infrastrukturu Teheránu a maximálně oddálit dobu potřebnou k jadernému průlomu.

Válka nebyla reakcí na bezprostřední íránský útok ani na hrozbu okamžitého sestrojení jaderné bomby. Vzešla z chladného strategického kalkulu: Trump vyhodnotil, že současná slabost Íránu nabízí příležitost k akci, která by přetvořila dynamiku odstrašování v regionu, či dokonce změnila politickou trajektorii režimu.

Oproti tomu strategickým cílem Teheránu bylo dosáhnout pozice, kdy bude mít k dispozici většinu komponent jaderného programu tak, aby výroba samotné zbraně byla v rozhodující chvíli otázkou pouhých týdnů či měsíců. To by USA i Izrael zbavilo možnosti efektivně zasáhnout. Právě tomuto „severokorejskému scénáři“, kdy je na jakoukoli akci už pozdě, hodlal Trump zabránit.

Írán se totiž pokoušel k zisku jaderné zbraně použít severokorejský model: vybudovat konvenční odstrašení takových rozměrů, aby si nikdo netroufl na režim zaútočit dříve, než dokončí vývoj jaderné zbraně. Tímto odstrašujícím prvkem je íránský program balistických raket, což americké vedení svorně deklaruje od samého počátku válečné kampaně. (Ostatně i raketovou technologii Teherán získal ze Severní Koreje – Pchjongjang byl jedním z mála míst mimo Írán, kam kdy ajatolláh Chameneí osobně vycestoval).

Důvodem, proč bylo Severní Koreji „dovoleno“ získat jaderný arzenál, je fakt, že desetimilionový Soul leží v přímém dostřelu severokorejského dělostřelectva a raket. Deklarovanou strategií Pchjongjangu bylo v případě napadení komunistického království proměnit Soul a celou příhraniční zónu v „ohnivé moře“, a to prostřednictvím svého absurdně velkého konvenčního arzenálu.

Když v roce 1994 administrativa Billa Clintona vážně zvažovala nálety na severokorejský reaktor v Jongbjonu, nakonec od plánu ustoupila právě kvůli hrozbě dělostřeleckého útoku na Soul. (Severokorejci posléze dokázali další zařízení vybudovat bez vědomí západních tajných služeb a když je představili veřejnosti, také skryté pod skalním masivem, bylo už velmi pozdě).

Írán se pokusil o identickou strategii: nashromáždit takové množství raket a dronů, které by měly stejný odstrašující účinek jako severokorejský dělostřelecký arzenál. Jasným důkazem byly íránské útoky na sousední státy v uplynulém měsíci – jejich cílem bylo vytvořit tlak na USA, aby upustily od ofenzivy proti Teheránu, jak jsme ostatně předpovídali.

Kromě toho Írán vyvíjel balistické střely středního doletu schopné zasáhnout Prahu nebo Paříž. V budoucnu by se tak rukojmím Teheránu mohla stát celá Evropa. Zatímco fanatičtí mulláhové by nerušeně stavěli zařízení k naplnění šíitských mýtů o konci světa, na kterých stojí státní ideologie islámské republiky.

Důvodem, proč Írán dosud jadernou bombu nevyrobil, není technologická neschopnost, nýbrž vědomí, že by okamžitě čelil likvidačnímu útoku. Trump však pochopil, že pokud Teheránu dovolí pokračovat ve vývoji konvenčního prostředku odstrašení, získá režim dostatek času a bezpečí k tomu, aby jadernou zbraň nakonec sestavil. A to zdaleka není vše.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.