Operace Půlnoční kladivo: Izrael s USA zničily íránský „sen o bombě“, ale na jak dlouho?

Koncem května dospěly americké zpravodajské služby sledující izraelské vojenské aktivity a diskuse mezi politickým vedením země k závěru, že premiér Benjamin Netanjahu plánuje spustit bezprostřední útok na íránský jaderný program, a to ať už s účastí Spojených států, nebo bez ní.

Netanjahu strávil přes třicet let varováním světa před íránským jaderným programem a posledních minimálně deset let obhajoval tezi, že masivní preventivní vojenský útok na tento program je zcela nezbytný a že musí přijít dřív, než Írán dosáhne stádia, kdy by dokázal poměrně rychle (v rámci měsíců) vyrobit jadernou zbraň. 

Přesto vždy nakonec od útoku, který chtěl spustit už minimálně dvakrát, ustoupil poté, co mu několik po sobě jdoucích amerických prezidentů, obávajících se „druhého Iráku“, sdělilo, že Spojené státy takový útok nepodpoří.

Tentokrát však americké zpravodajské hodnocení naznačovalo, že Netanjahu nepřipravuje pouze omezený úder na jaderná zařízení, ale mnohem rozsáhlejší útok, který by mohl ohrozit samotný íránský režim – a že je tentokrát připraven jednat na vlastní pěst.

Tato zpravodajská informace postavila současného amerického prezidenta před obtížné rozhodnutí. Trump se angažoval v diplomatickém úsilí se snahou přesvědčit Írán, aby se vzdal svých jaderných ambicí, a už v dubnu odmítl další pokus Netanjahua přesvědčit ho, že čas na diplomacii vypršel a že nyní nezbývá než íránský jaderný program zničit vojensky.

Během napjatého telefonátu koncem května Trump znovu varoval izraelského vůdce před jednostranným útokem, který by narušil americký pokus o „deal“, přičemž Íráncům stále běžela jeho 60 denní lhůta.

Ti se však domnívali, že mají čas, protože Putin dostal takových lhůt již mnoho, stejně tak jako Trump vycouval z mnoha svých obchodních politik, když začaly poškozovat americkou ekonomiku – a íránský nejvyšší vůdce Trumpovu nabídku odmítl.

Podle rozhovorů klíčových aktérů jednání uvnitř americké administrativy s deníkem New York Times se pro představitele Trumpovy administrativy stávalo stále zjevnějším, že tentokrát nejspíš nebudou schopni Netanjahua zastavit, zatímco Trump začal ztrácet trpělivost s Íránem a jeho léty praktikovanou strategií protahovat jednání a tahat Západ za fusekli, zatímco bude potichu pokračovat ve svém cíli dát dohromady všechny díly skládačky válečného jaderného arzenálu.

Během několika hodin po pátečním izraelském útoku (13. června) vydaly Izraelské obranné síly (IDF) prohlášení, v němž uvedly, že byly politickou reprezentací země požádány o provedení operace, protože nahromaděné zpravodajské informace z posledních několika měsíců naznačovaly, že íránský program jaderných zbraní „se blíží bodu, odkud není návratu“. 

Úsilí režimu „vyrobit tisíce kilogramů obohaceného uranu“ a vytvořit „decentralizované a opevněné komplexy pro další obohacování v podzemních zařízeních“ představovalo program pro výrobu zbraní, což je v rozporu se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní, jíž je Írán signatářem. 

Podle IDF by Írán tohoto cíle mohl dosáhnout během „krátké doby“. Zpráva dále zaznamenala „konkrétní pokrok“ v úsilí Teheránu „vyrobit součásti jaderných zbraní vhodných pro jaderný útok“. Podle IDF režim na těchto zbrojních pokrocích pracoval již delší dobu, ale „více pokročil“ od začátku války v Gaze.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že toto hodnocení se liší od závěru uvedeného v březnové zprávě ředitelky národního zpravodajství USA Tulsi Gabbardové, která uvedla, že Írán momentálně „nevyvíjí jadernou zbraň“.

Rozdíl zde je však spíše sémantický, protože absence důkazů o „systémovém úsilí Íránu VYRÁBĚT jadernou zbraň“ není totéž jako to, že Írán „nezkouší jadernou zbraň VYVINOUT“. Gabbardová pracovala se slovem „manufacturing“, což značí aktivní fyzickou výrobu či sestavení finálního produktu. 

Můžete totiž mít program na vývoj nebo získání všech součástí potřebných k sestavení auta, aniž byste se rozhodli ho během příštích tří měsíců skutečně sestavit. A přesně to Íránci dělali.

Je také vhodné připomenout, že Tulsi Gabbardová je extrémně nedůvěryhodná a pro tuto pozici zcela nekvalifikovaná; získala ji od Trumpa jako „cenu útěchy“ za stažení kandidatury z republikánských primárek a za to, že mu nebude okopávat kotníky během kampaně.

Gabbardová se však i v této bytostně úřednické funkci chová jako politička a pravidelně při svém výkonu funkce sdílí na svém Twitteru ruskou propagandu toho nejhrubšího a nejabsurdnějšího druhu; a stejně tak byla v minulosti velkou přítelkyní Bašára Asada a tím pádem i íránského režimu, přičemž jejím hlavním politickým tématem je právě snaha zabránit americké intervenci na Blízkém východě.

To je pravděpodobně také důvod, proč nebyla pozvána na diskusi na nejvyšší úrovni, během níž Trump se svým týmem pravděpodobně rozhodl o tiché podpoře izraelské operace.

Je velmi neobvyklé, aby se ředitel národního zpravodajství (DNI) neúčastnil schůzky, která má cíl zhodnotit naprosto strategické zpravodajské poznatky, a ještě více neobvyklé je, aby o pár dní později na síti X zveřejnil politicky nabité prohlášení. Zde jasně vidíme, že Gabbardová není zpravodajskou profesionálkou, nýbrž rozčarovanou političkou, která neuspěla ve volbách.

Vůbec nejjasnějším příkladem inkompetence bylo její vystoupení během potvrzovacího slyšení před Kongresem, kde obhajovala svůj absurdní názor, že Asadův režim nenese odpovědnost za útoky chemickými zbraněmi na syrské civilisty. 

To je pro nominálního šéfa kritického myšlení v amerických nejvyšších kruzích zahanbující samo o sobě, protože váha důkazů je drtivě přesvědčivá. Nejvíce alarmující byl její otevřeně vyjádřený názor, že věří, že obvinění z použití chemických zbraní měla být použita jako záminka pro vojenskou akci [ze strany USA], což je důvod, proč cítí potřebu to zpochybňovat.

Jinými slovy, zjevně by potlačovala zpravodajské informace, pokud by podporovaly politiku, která se jí nelíbí. To je ovšem ryzí politikaření a přesný opak toho, co má být úkolem ředitele národního zpravodajství (DNI). Tato pozice sice vyžaduje neustálé ověřování i zpochybňování zpravodajských poznatků, ale zároveň s nutností, aby nic nebylo vynecháno a aby zpravodajské informace byly posuzovány v celém širším kontextu. 

Zde Gabbardová selhává přesně na tom, co sama kritizuje (!), když kvůli svému lpění na politické pozici (žádná vojenská akce proti Íránu), mění vyznění zpravodajských výstupů.

To by mělo v normálním systému vést k jejímu okamžitému odvolání. Pokud chce dělat politiku, měla by pokračovat jako politička, to je zcela v pořádku, ale takto nikoliv. A to je také důvod, proč Trump novinářům na dotaz bez obalu řekl, že ho absolutně nezajímá, co si myslí jeho DNI, když byl dotázán na rozpor mezi izraelskými a americkými zpravodajskými informacemi.

Zájemcům o problematiku toho, co je a co není známo o weaponizaci íránského jaderného programu, lze doporučit tento vynikající přehledný článek The Economist, ale ve zkratce – západní zpravodajské služby stejně jako ty izraelské obecně považují za nesporné, že Íránci dlouhodobě v mezinárodních dohodách podvádějí a porušují závazky, které jim plynou z členství země ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní.

Dokonce i Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) potvrdila, že Írán disponuje nedeklarovaným jaderným materiálem a že opakovaně neoznámil aktivity související s jaderným programem přinejmenším na třech nedeklarovaných místech v Íránu. 

V roce 2011 IAEA uvedla, že Írán prováděl studie, jejichž cílem bylo zjistit, jak by jaderná hlavice odolala namáhání při vypouštění na balistické raketě. 

Írán dlouhodobě agentuře odmítá zpřístupnit dohlížecí kamery ve svém závodě na výrobu odstředivek, což znamená, že pravděpodobně existuje mnoho neohlášených odstředivek ukrytých v nějakém neznámém zařízení, které by mohly být použity k obohacování neohlášeného materiálu. 

Tyto a mnohé další informace, které jsou víceméně veřejně dostupné, dohromady naznačují široké a trvalé íránské úsilí o vytvoření uranového jádra pro bombu, výbušnin potřebných k implozi tohoto jádra pro vyvolání řetězové reakce a programu pro umístění kulovitého nákladu na íránskou balistickou raketu Shahab-3.

Před nástupem Tulsi Gabbardové do funkce předchozí ředitel národních zpravodajských služeb vynechal ve své každoroční zprávě pro Kongres klíčovou větu: „[Írán] v současnosti neprovádí klíčové aktivity vývoje jaderných zbraní nezbytné k výrobě testovatelného jaderného zařízení“.

To vše v podstatě znamená, že víme, že Írán historicky pracoval a pracuje na všech dílcích skládačky potřebných k tomu, aby mohl v případě rozhodnutí o výrobě bomby rychle sestavit zbraň, maximálně během několika měsíců. Takové tvrzení není pochybné a je západními zpravodajskými službami považováno za víceméně nekontroverzní.

Pokud jste Izrael a slyšíte nejvyššího vůdce Íránu čtyřicet let říkat, že vaše zničení je nejen jeho mottem, ale také oficiální politikou (což před měsícem zopakoval v národní televizi, když shromáždění íránských politiků řekl, že s Trumpem nebude žádná dohoda, na což ti odpověděli skandováním „smrt USA, smrt Izraeli“), pak možná nebudete chtít čekat, až získá bombu, aby se ukázalo, zda to byly jenom blafy, nebo ne.

A to nemluvíme o čtyřiceti letech podpory terorismu, íránských útoků na Izrael ze všech možných směrů a snahy vytlačit USA z regionu, aby Írán mohl exportovat svou středověkou revoluci poháněnou myšlenkami o konci světa.

Připomeňme, že podle článku 5 íránské ústavy je hlavou státu pětileté dítě, které nikdo neviděl 1200 let, zatímco nejvyšší vůdce je něco jako náměstek boha, kombinace papeže a císaře, který má mandát nebes na určování božích plánů a dělá dočasného zástupce dvanáctému imámovi na zemi, dokud se ten nevrátí a nespustí konečnou bitvu proti zlu a nezavede islámskou utopii. 

Íránská šíitská státně-náboženská dogmata zhmotněná v systému velájat-e fakíh jsou prostoupena vizemi o konci světa. Dále je to už mírně složitější.

Podle IDF nově odhalené zpravodajské informace navíc ukázaly, že i během jednání se Spojenými státy Írán „postupoval podle tajného plánu“ na urychlení technologického pokroku ve všech prvcích svého jaderného programu, přičemž vrcholní vědci „tajně pracovali na vývoji všech komponent pro vytvoření jaderné zbraně“. Toto už nevíme s jistotou, protože důkazy jsme neviděli.

Ale vzhledem k devastaci íránské strategie jednoty arén a předsunuté obrany se to zdá logické, nemluvě o tom, že 400 kg uranu obohaceného na 60 % nemá žádné civilní využití (energetické ani zdravotnické) a má smysl pouze jako základ pro jaderné zbraně. 

V určitém okamžiku by tak mělo stačit dát si dvě a dvě dohromady a ignorovat íránskou strategii podle doktríny takíja o nominálním zákazu vývoje jaderných zbraní, který by v Íránu měl podle jeho propagandy platit.

Takíja je islámská doktrína oblíbená šíitským režimem v Teheránu, která umožňuje náboženské klamání vůči nepřátelům islámu, což je v podstatě celý raison d'être současného íránského státu.

Ve světě po teroristickém útoku Hamásu ze 7. října 2023 už izraelská vláda prostě není ochotna riskovat jeho opakování v mnohonásobně větším rozsahu, zatímco nepřátelé Izraele, kteří přísahají na jeho zničení, shromažďují zbraně potřebné k dosažení tohoto otevřeně deklarovaného cíle. 

Proto zjevně došla k závěru, jak to uvedlo prohlášení IDF, že „stát Izrael nemá jinou možnost než bránit své občany“ a rozhodla se k unilaterálnímu útoku na íránský jaderný program. 

A tak zatímco Trump doufal v diplomacii, protože nemá absolutně žádný zájem na další nekonečné válce na Blízkém východě, zároveň sám roky opakoval, že Íránu nesmí být dovoleno získat jadernou zbraň.

Když si uvědomil, že nebude schopen Netanjahua dál držet na řetězu a že už není pánem situace, musel Trump se svými poradci zvážit alternativy. Na jednom konci spektra bylo nečinně přihlížet a rozhodnout o dalších krocích, až bude jasné, jak moc byl Írán útokem oslaben. Na druhém konci bylo připojit se k Izraeli ve vojenském útoku rovnou a v extrémním případě se pokusit o změnu režimu v Íránu.

Trump nakonec zvolil střední cestu a nabídl Izraeli zpravodajskou podporu pro jeho prvotní útok v dosud neznámém rozsahu, zatímco sám zvyšoval diplomatický tlak na Teherán, aby okamžitě učinil ústupky a přišel k vyjednávacímu stolu se seriózní nabídkou.

Americká administrativa se zprvu od izraelských úderů distancovala, jakmile se však ukázal počáteční vojenský úspěch Izraele, začala jej veřejně čím dál více podporovat. A protože Teherán samozřejmě s ústupky nadále nesouhlasí, Trump cítil dostatečně pevnou půdu pod nohama na to, aby v sobotu zahájil vlastní spektakulární úder na íránský jaderný program.

Přesně v to v Jeruzalémě doufali, protože – ačkoliv týden po zahájení kampaně Izrael vyřadil z provozu odstředivky v největším íránském obohacovacím zařízení v Natanzu, zabil až 10 špičkových íránských jaderných vědců a zničil klíčové části průmyslového řetězce pro výrobu jaderné bomby – plánovaných cílů nebylo zdaleka dosaženo.

Největší výzvou pro Izrael byla eliminace nejvíce opevněného íránského jaderného zařízení ve Fordo, kde Írán produkuje vysoce obohacený uran, který nemá žádné civilní využití a je jen těsným předstupněm materiálu pro výrobu jádra pro atomové bomby.

Toto zařízení je vyraženo hluboko v horském svahu poblíž íránského „svatého města“ Qom a mohlo by být konvečními výbušninami v rámci leteckého úderu zničeno pouze za použití gigantických amerických bomb GBU-57 Massive Ordnance Penetrator (MOP), které unesou pouze americké „neviditelné“ bombardéry B2 – pokud však vůbec.

A Donald Trump se rozhodl tuto možnost otestovat v praxi v noci ze soboty na neděli v operací Midnight Hammer – Půlnoční kladivo.

Této operace se účastnilo sedm stealth bombardérů B-2 Spirit, které absolvovaly 18hodinový let do cílové oblasti a bombardovaly podzemní jaderná zařízení ve Fordo a Natanzu bombami MOP, aby se poté se vrátily bez přistání zpět na základnu v Missouri, zatímco americká ponorka koordinovaně odpálila z Perského zálivu více než dva tucty střel s plochou dráhou letu Tomahawk na třetí jaderné zařízení v Isfahánu. 

Detailní podrobnosti o operaci uvádí např. web The Aviationist nebo se podívejte na informačně vydatnou tiskovou konferenci ministerstva obrany:

Podle tiskového prohlášení nebyly na útočící skupinu během operace (příletu ani odletu) vystřeleny žádné rakety protivzdušné obrany. V operaci bylo zapojeno bylo více než 125 vojenských letounů, včetně velkého počtu tankerů, strategických zastíracích letů nebo přímé podpory letounů F-22 Raptor, F-35 Lightning II, F-16 Fighting Falcon a F-15E Strike Eagle. 

Šest letounů B-2 pravděpodobně zasáhlo Fordo, každý dvěma bombami MOP (více se jich do obrovského nákladového prostoru nevejde), zatímco jeden zasáhl Isfahán, přičemž dva další působily jako záloha.

Podle předběžného hodnocení škod byla všechna tři místa značně poškozena s extrémní mírou destrukce, a ačkoli budou potřeba další podrobnosti, zařízení v Natanzu a Isfahánu je patrně zcela zničeno a Fordo pravděpodobně minimálně zcela vyřazeno z provozu a spíše také ve zcela neopravitelném stavu.

Jenže i v případě úplné destrukce zařízení ve Fordo má Írán další možné tajné cesty k výrobě jaderné bomby – pokud jeho zásoby obohaceného materiálu zůstaly nedotčeny. 

Írán už roky odmítá Mezinárodní agentuře pro atomovou energii přístup k záběrům z kamer na svých výrobních zařízeních odstředivek. To znamená, že by někde v Íránu (popř. dokonce v Severní Koreji) mohlo být ukryto velké množství odstředivek, které by mohly být instalovány v dosud neznámém podzemním zařízení, kde by mohlo dojít k vývoji a výrobě bomby.

Takové místo by nemuselo být příliš velké – několik set pokročilejších odstředivek by mohlo vyrobit materiál potřebný k výrobě zbraně z již obohaceného uranu ve velice krátkém čase.

Nyní se ale vynořuje největší problém: podle zpráv NYT američtí představitelé nevědí, kde se nachází cca 400 kg vysoce obohaceného uranu, který byl – dost možná, nebo dokonce pravděpodobně – přemístěn z Fordo na neznámé místo. To je samozřejmě informační linie, kterou operují Íránci, ale na rozdíl od přemístění většiny odstředivek a dalšího citlivého zařízení se nejedná o nic nepravděpodobného.

Těchto 400 kg lze technicky přeměnit na materiál zbrojní kvality během jednoho týdne, ačkoli další kroky, jako je přeměna materiálu na reálnou a otestovanou bojovou hlavici a její umístění na vhodný nosič, například balistickou raketu, jsou výrazně složitější. Írán však na všech částech této skládačky s přestávkami pracuje už desítky let. Pokud tedy byly zásoby obohaceného uranu někam odvezeny, je to problém. 

Kromě toho Izrael bude muset cílit na další a další jaderné vědce a zničit některé testovací, diagnostické a výrobní vybavení, které by Teherán k bezprostřední výrobě bomby potřeboval. K dosažení tohoto cíle proto také Izrael zaútočil na jaderný archiv, jehož část ukradl v roce 2018. 

Tehdy odtamtud odvezl tisíce dokumentů o starých íránských jaderných pracích a mnohé z nich zveřejnil. Jenže i přes naprosto špičkovou až stěží uvěřitelnou zpravodajskou práci a penetraci íránského systému si Izrael nikdy nebude moct být jistý, jestli mu něco klíčového neuniklo.

Co se bude odehrávat v příštích dnech, zůstává nejasné. Mnohé bude záviset na íránské reakci – ta je nyní po Trumpově vyhlášeném příměří velmi krotká a Teherán v podstatě prohlašuje, že pokud Izrael přestane útočit, ukončí své údery také. Trump ovšem trvá na demontáži programu na domácí obohacování uranu, což Írán stále odmítá.

Pokud jde o Izraelce, zdá se, že jejich levicoví kritici mají pravdu minimálně v tom, že je nezajímají žádné potenciálně nedozírné důsledky. Pro USA z taktického hlediska zatím není důvod pochybovat o tom, co Trump prohlásil v sobotu večer – že útoky na jaderná zařízení byly „velkolepým úspěchem“. Jenže strategická rizika vyplývající z nich jsou velmi vysoká a konečné výsledky jsou stále zcela nejisté.

Přesná povaha těchto rizik a potenciál těchto výsledků nyní závisí na dodržování Trumpem vyhlášeného příměří. Strategické možnosti pro íránského nejvyššího vůdce, ájatolláha Alího Chameneího, jsou jasné – jednou z možností je, aby se „napil z otráveného kalicha“ – jak to udělal jeho předchůdce, aby ukončil íránsko-iráckou válku.

Tou druhou možností byl (ještě do včerejška) masivní útok na americké spojence v regionu a pokus o odvetu na vojácích na amerických základnách, což by však znamenalo risk obrovské eskalace konfliktu, kterou by Írán nemusel ekonomicky přežít. Režim už teď visí na vlásku jménem export ropy do Číny, který není technicky složité vojensky znemožnit.

Nad nejvyšším vůdcem se také neustále vznáší Damoklův meč potenciálního atentátu a budoucnost je tak nepředvídatelná, stejně jako nikdo nedokázal předvídat pád Sovětského svazu, Bašára Asada v Sýrii, nebo konkrétní důsledky útoku Hamásu na Izrael ze sedmého října nebo amerického svržení režimu Saddáma Husajna v Iráku.

Potenciálu dalšího vývoje tohoto klíčového regionu se budu věnovat v pokračování tohoto článku, které vám přineseme ještě tento týden.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.