Trumpův gamble: Jak pomoci Izraeli a nezabřednout do války s Íránem

Na jedné straně se Trump před útokem nacházel v komfortní politické situaci. Prezidentem je podruhé, tedy naposledy, má většinu v obou komorách Kongresu, jeho republikáni jsou mu oddaní jako nikdy předtím a slouží prakticky jako servisní organizace hlavy státu. Někdejší kritici byli buď politicky marginalizováni, nebo se z nich stali Trumpovi podporovatelé.

Na druhou stranu byla ale pro Trumpa jednou z nejsilnějších platforem, díky níž se dokázal vrátit do Bílého domu, americká únava vleklými a neúspěšnými zahraničními intervencemi, především na Blízkém východě. Trump opakovaně kritizoval své předchůdce za vedení válek v Iráku a Afghánistánu, za intervence v Sýrii nebo Libyi, a dokonce varoval, že demokratičtí kandidáti „rozpoutají válku s Íránem“, protože jsou neschopní vyjednávat.

Když ve své loňské předvolební kampani tvrdil, že během jeho prvního prezidentského období Amerika „nevedla žádné války“ a že je prvním prezidentem po 72 letech, který to o sobě může říct, nebyla to tak úplně pravda. Trump nařídil letecké údery proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii, vedl také nálety na režim Bašára Asada v Sýrii a málo sledovanou protiteroristickou kampaň v Somálsku. Ve všech těchto případech však mohl říkat, že se pouze vypořádával s krizemi, které zdědil po Baracku Obamovi.

O válkách v Gaze a na Ukrajině Trump tvrdil, že by nikdy nevypukly, kdyby byl prezidentem. To nelze nijak ověřit, faktem ale je, že obě události časově spadají pod působnost jeho předchůdce Joea Bidena. S válkou proti Iránu je to jinak. Tentokrát jde čistě o Trumpovo rozhodnutí. Jednal unilaterálně bez schválení od Kongresu či mandátu OSN, navzdory skeptickým vyjádřením vlastních tajných služeb. O jejich šéfce Tulsi Gabbardové těsně před útokem prohlásil, že ho „nezajímá, co říká“, a že se mýlí.

Jmenování Gabbardové na tak prominentní a exponovaný post vyvolalo v bezpečnostní komunitě kontroverze, v logice Trumpova uvažování však dávalo smysl. Pro jeho kampaň byla Gabbardová, bývalá demokratka z Havaje, nesmírně cenná, protože pomohla získat hlasy nikoli nepočetné skupiny lidí, kteří nejsou tradičními republikány. Šlo o pestrou paletu zahrnující antisystémově založené voliče, zklamané demokraty nebo libertariány odmítající systém dvou stran. Všechny je spojoval odpor k intervencionismu, k zahraničním válkám.

Napodruhé se Trumpovi podařilo získat i překvapivé množství muslimských voličů, z nichž mnozí byli rozhořčeni předchozím přístupem Bidenovy administrativy k válce v Gaze a slyšeli na Trumpovo mírové poselství. 

Z antiintervencionismu se stal jeden z nosných pilířů ideologie MAGA (Make America Great Again). Nejsledovanější influenceři tohoto hnutí jako Tucker Carlson, Steve Bannon nebo Candace Owensová se proti americkému zapojení do „izraelského konfliktu“ hlasitě ozvali. Zpoza obrazovek svých show jim oponovali vlivní zastánci jako Mark Levin nebo Ben Shapiro.

Americká veřejnost obecně považuje Írán za hrozbu, jen menšina ale podporovala vojenské zapojení Spojených států do tohoto konfliktu. Totéž platilo – před útokem – pro Trumpovy podporovatele. Je zcela reálné, že Trump přesvědčí své stoupence, že útok na jaderná zařízení ve Fordo lze chápat jako naplnění hesla „America First“. Není tak těžké obhájit, že zmaření nebo přinejmenším oddálení íránských jaderných ambicí prostřednictvím jednorázových precizních úderů je „America First“.

Íránský režim nemá v západním světě mnoho zastánců a skutečný zájem o dalšího člena v jaderném klubu není ani v zemích, které americký útok verbálně odsoudily. Na pomoc Íránu se nehrnou Rusko ani Čína, šíitský režim není oblíbený v převážně sunnitském arabském světě a jeho nejbližší podporovatelé v Sýrii či Libanonu byli oslabeni předchozími izraelskými kampaněmi. V tomto ohledu Trump může tvrdit, že prostě využil momentální výhody a vyřešil „jednou provždy“ problém, na nějž jeho předchůdci neměli dost odvahy.

Tento předpoklad však nepočítá s ničím jiným než s ideálním scénářem: tedy že operace byla „spektakulárním vojenským úspěchem“ a obohacovací zařízení byla „zcela zničena“, jak tvrdí Trump. Írán se vrátí k vyjednávacímu stolu, přijme dohodu a zcela se vzdá svého jaderného programu. Případná odveta bude omezená, podobná té po americkém zabití generála Kásima Sulejmáního v roce 2020.

Právě jste dočetli první část komentáře Lucie Sulovské pro newsletter 11 am. Přihlásit se k jeho odběru můžete >>ZDE<<. Ve druhé části komentáře se dozvíte, jak se měnil vztah Američanů k Izraeli a jaké jsou scénáře dalšího vývoje.