Plyn v nabídkách zdražil z tisíce až na 1800 korun. Další skok cen může přijít rychle

Blízký východ hoří, Hormuz je v napětí. Jak moc se to už stihlo propsat do faktur českých domácností?

Když se podíváme na ceníky pro nové klienty, tak ty nám vždycky zdražují jako první. V únoru a březnu jsme ještě sjednávali plyn okolo 1 000 korun, elektřinu kolem 2 100. A najednou, během týdnů, to začalo stoupat. U elektřiny jsme na 2 900 až 3 200 korunách. U plynu byl ten skok procentuálně ještě vyšší – z tisícovky jsme se dostali na 1 500, někdy i 1 800 korun. Pro podnikatele je to ještě drsnější. Tam jsme jeden týden uzavírali plyn za 750 korun a příští týden to bylo 1 500. Trh reaguje okamžitě a nekompromisně.

Díval jsem se i na dlouhodobé grafy. V roce 2022 po útoku na Ukrajinu cena plynu vyletěla na 300 eur za megawatthodinu. Teď jsme skočili ze 30 na 60, nyní jsme kolem 40. Proč to tentokrát není taková apokalypsa?

Naštěstí v těch relacích roku 2022 opravdu nejsme, ale trh se toho reálně obával. Rozdíl je v tom, že jsme se za ty čtyři roky zcela přetransformovali. Už nejsme závislí na ruském plynu, ale v tuhle chvíli zhruba 50 % plynu, co dovážíme do Evropy jako LNG, je z Ameriky. Výraznou část dodává Norsko, zbytek Ázerbájdžán nebo severní Afrika. V každém případě už nejsme ohroženi nedostatkem plynu v tom smyslu, že by nebyl. My teď řešíme jen to, za kolik ho budeme kupovat. Ta bezprostřední hrozba prázdných trubek zmizela, ale zůstala cenová nervozita.

Jak dlouho energetická krize v peněženkách českých domácností zůstane? Je to jen výkyv, nebo nový standard?

Bude záležet na tom, jak dlouho bude omezená doprava v Hormuzském průlivu. Ale pozor, už teď došlo k hmotným škodám. Terminál Ras Laffan je zničený a odhaduje se, že oprava potrvá dva až čtyři roky. Není to jen o penězích, ale o součástkách. Technologicky je ta oprava závislá na pár firmách na světě, které mají plně vybookovanou kapacitu. I kdyby se konflikt vyřešil diplomaticky zítra, trh zůstane nervózní. Pojistné pro lodě bude vysoké a ta deeskalace bude pomalá. Viděli jsme to u Ukrajiny – ceny vyletěly skokově, ale pokles trvá čtyři roky a na předválečné ceny 10 až 20 euro jsme se vlastně doteď nedostali.

Evropa prochází velkou energetickou transformací, Green Dealem. Ale vy říkáte, že celé to „ozelenění“ stojí na tom, že budeme dovážet relativně levný fosilní plyn z USA. Není to trochu dvojkolejnost?

Je to problematické. Celá ekologizace Evropy byla postavená na dovozu plynu. My jsme v tuhle chvíli neuvěřitelně závislí na faktorech, které nemáme pod kontrolou. Evropa mohla být prediktivnější. Už loni v červenci zdražovalo pojistné v Hormuzu, lodě nepluly. Mohli jsme uzavřít dlouhodobé kontrakty s Američany, ale my jsme plyn pořád nakupovali na spotu. Nákupčí a politici EU nejspíš vyčkávali, že cena bude dál klesat. Jenže nikdo nemá křišťálovou kouli. To vyčkávání na nejlepší cenu nás teď může stát hodně.

Pojďme k výhledu cen elektřiny. Na jedné straně obnovitelné zdroje zlevňují produkci, na druhé straně roste poptávka. Bude elektřina dlouhodobě spíš zlevňovat, nebo zdražovat?

Nejdřív je třeba říct, že v Česku nejsme plně soběstační. Potřebujeme zahraniční zdroje, nejčastěji elektřinu z Německa, které má přebytky z větrníků. Jenže to přeshraniční spojení není dost silné. Musíme zapojovat uhelné a plynové elektrárny. A tady narážíme na princip závěrného zdroje. My elektřinu neplatíme podle toho, kolik stojí nejlevnější zdroj, ale podle toho posledního nejdražšího, který je potřeba k pokrytí sítě. A dokud tam bude závěrná elektrárna, kde musíte platit emisní povolenku v řádu 70 až 90 euro, tak se zkrátka matematicky nikdy nemůžete dostat pod cenu 2 000 korun za megawatthodinu. To prostě nevyjde.

Takže řešením je jádro?

Jádro nám pomůže mít stabilitu a dostatek elektřiny pro průmysl, ale spuštění se plánuje na roky 2036 až 2037. Do té doby je cesta v posílení sítí a ukládání energie. V Německu jsme teď viděli i záporné ceny, klidně minus 500 euro za megawatthodinu, protože té elektřiny bylo moc a nebylo ji kam dát. To ukládání je obrovská výzva. Zatím jdeme po krůčcích, brzdí nás legislativa i výrobní kapacity. Musíme zkoordinovat strašně moc faktorů, jinak ohrozíme stabilitu sítě.

Co má dnes dělat běžný spotřebitel? Zafixovat ceny energií, nebo zůstat na volném trhu?

Pokud můžete fixovat, dává to teď smysl. Máme ještě k dispozici výhodné nabídky, které odpovídají cenám z února. Ty budou mizet. Dodavatelé už zdražili o 10 až 20 %. My našim klientům nejčastěji doporučujeme fixaci na dva roky. Pokud se dostanete na cenu kolem 1 000 korun za megawatthodinu plynu a 2 500 za elektřinu, je to v dnešní situaci výhodné.

 A co „podpultové“ nabídky? Funguje to v energetice jako u mobilních operátorů?

Funguje. Když podáte výpověď, dodavatel se často aktivuje přijde s retenční nabídkou. Ale tuhle taktiku bych úplně nedoporučovala. Dodavatelé teď častěji výpověď prostě akceptují a klienta pustí. Ten pak skončí v panice, že bude bez proudu, běží na pobočku a tam podepíše cokoliv s jakoukoliv cenou, jen aby ho neodpojili. Nespoléhejte na retenci, zvlášť když ceny rostou. Mějte připraveného nového dodavatele.

Faktury za energie jsou pro většinu lidí španělská vesnice. Pět stran tabulek, regulovaná a neregulovaná složka. Dá se v tom vůbec vyznat?

Je to chaos. Někteří dodavatelé ani nezveřejňují cenu s DPH, což je pro domácnost ta nejdůležitější informace. Regulovanou složku stanovuje ERÚ, s tou nikdo nic neudělá. Ta obchodní část je to, kde můžete ušetřit. Rozdíly jsou obrovské. Máme klienty, kteří u domu s plynem platili 60 000 ročně a po změně jsou na 40 000. U bytu můžete ušetřit klidně 1 500 korun měsíčně. Ale lidé se v tom ztrácí a toho využívají energošmejdi.

Jak je poznat? Je na to nějaký jednoduchý trik?

Vždycky se podívejte na recenze. Pokud má někdo špatnou zkušenost, pravděpodobně ji budete mít taky. Často je to nátlak ve stylu podepište hned, zítra to nebude. Pokud se cítíte pod tlakem, dejte od toho ruce pryč. Šmejdi jsou kreativní. Vydávají se za pracovníky distributora, že jdou odečíst plyn. Nalepí si na sebe nálepku ČEZu nebo PRE a reálně ty lidi obelhávají. Dají seniorovi podepsat jakoby souhlas s účastí v soutěži, a on je to ve skutečnosti podpis na změnu dodavatele. Je to boj s větrnými mlýny. I když ERÚ monitoruje osoby, které v minulosti čelily sankcím, podvodníci si vždycky najdou cestu, jak zákazy obejít.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.