Rusko točí velkofilm o Stalinovi. Návrat kultu osobnosti bude mít rozlišení 8K

„Všechno to povídání o represích a milionech mrtvých je z velké části liberální mýtus importovaný ze Západu. Ano, byla to tvrdá doba, ale Stalin dělal to, co bylo nutné pro přežití národa. Můj film ukáže pravdu, nikoliv ty lži, které nám do hlav vtloukali od dob Chruščova,“ uvedl na tiskové konferenci věnované námětu čtyřdílného hraného eposu Vladimir Bortko. Ten Vladimir Bortko, který v roce 1988 natočil Psí srdce – nejlepší filmovou pitvu bolševického hovadismu podle Bulgakovova námětu – dnes stojí v čele fronty na políbení generalissimova a potažmo Putinova prstenu.

Zatímco na ukrajinské frontě hoří rezavějící technika a rubl se potácí v agónii, kremelští inženýři lidských duší nelení. Od února je ve výrobě nový ruský „blockbuster“ o Josifu Vissarionoviči Stalinovi. Ne, nečekejte drama o gulazích, hladomoru na Ukrajině nebo o tom, jak tenhle poďobaný paranoidní Gruzínec z Gori nechal postřílet vlastní generály těsně před německou invazí. 

Čekejte epickou pohádku o „efektivním manažerovi“, který s dýmkou v ruce a otcovským pohledem zachraňuje svět před fašismem. Prostě přesně v tom duchu, jak Stalina vykreslovala propaganda ještě v době jeho života a krátce po jeho smrti v roce 1953. 

Cíl je jasný: rehabilitace Stalina a překroucení Chruščovových odhalení, se kterými přišel na XX. a XXII. sjezdu KSSS. Stalin v tomto snímku nebude ten třesoucí se stařec, který v roce 1953 umíral ve vlastní moči, jak to ztvárnil geniální britský film Ztratili jsme Stalina, zatímco se ho jeho nejbližší báli jít zkontrolovat. 

Bude to „muž oceli“. Klidný, moudrý, rozhodný. Film se má soustředit na období Velké vlastenecké války, protože to je jediné místo, kde se dá Stalinův narativ prodat jako vítězný. Všechno to svinstvo okolo – pakty s Hitlerem, masakry v Katyni, deportace celých národů – zmizelo z dějin jako „zlovolný skřet“ Ježov ze známého retušovaného portrétu od Bělomořsko-baltského kanálu.

Proč Rusko potřebuje Stalina zrovna teď? Odpověď najdete v každém projevu Vladimira Putina. Dnešní Kreml se zoufale snaží naroubovat současnou agresi proti Ukrajině na étos druhé světové války. Pokud byl Stalin „hrdina“, který bojoval proti „nacistům“ (čti: komukoliv, kdo nechtěl být ruským otrokem), pak je jím i Putin.

Půdu pro velkolepé entré filmu do kin, resp. na obrazovky, které má nastat letos na podzim, už pilně připravují různá vládní média, která hojně citují tvůrce - jako třeba Petěrburgskij dněvnik, který se vypravil přímo na „plac“ a pod titulkem „Tento příběh vás spálí“ vydal působivou reportáž, jejíž protagonisté na jedné straně tvrdí, že ani pořádně neví, o čem film bude, na druhé straně glorifikují nejmasovějšího vraha 20. století, až Bůh brání.

Sám režisér Vladimir Bortko neskrývá svůj pozitivní postoj k Josifu Vissarionovičovi. „V sovětských dobách nám o Stalinovi nejprve vyprávěli jako o muži, který ‚přistál v letadle v bílém městě Berlíně‘ (fráze z filmu ‚Pád Berlína‘ – pozn. red.), tedy jako o téměř bohu, a pak se z něj náhle stal ďábel, který požírá děti. Ve skutečnosti to ale byl muž, který naši zemi převzal s dřevěným pluhem a zanechal ji s jadernou bombou. Díky Stalinovi jsme se za 30 let stali mocnou zemí s druhou největší ekonomikou na světě, silnou armádou a atomovou bombou. Nikdo nás nemohl ani napadnout, natož se na nás podívat spatra,“ řekl osmdesátiletý režisér.

Podle něj to byl „intrikán Chruščov“, kdo proměnil Stalina a zároveň generálního komisaře státní bezpečnosti SSSR Lavrentije Beriju v ďábla. „Na 20. sjezdu KSSS prohlásil, že Stalin velí frontě pomocí glóbu! Víte, Stalin nevelel armádě pomocí glóbu. Velel svým maršálům, kteří pod jeho velením válku vyhráli. Chruščov si o Berijovi vymyslel opravdu hrůzné věci a nejodpornější ze všeho byly zvěsti o jeho zacházení se ženami,“ říká Vladimir Bortko.

Natáčení Bortkovy látky staré prý už 15 let začalo podle ruského listu už v únoru, „ale minulý týden mohli novináři být svědky natáčení první scény filmu, ve které Josif Stalin, sedící ve své kanceláři, říká svým stranickým soudruhům – Berijovi, Chruščovovi, Malenkovovi, Molotovovi a dalším – co si myslí o československém prezidentovi Edvardu Benešovi. Všechno to vypadalo velmi působivě.“

Bizarní rozměr celému podniku dodává technická stránka věci. Bortko, který ve svých projevech v Dumě pravidelně hřímá proti „prohnilému Západu“, natáčí svůj epos na špičkovou techniku z produkce oněch „nepřátelských mocností“. Podle dostupných informací z produkčního zákulisí se scény snímají na digitální systémy Arri Alexa 35, tedy na to nejlepší, co německá optika a inženýrství nabízejí.

Je v tom dokonalá metafora současného Ruska: používají západní 8K rozlišení a špičkové anamorfní objektivy k tomu, aby v co největším detailu a s „filmovou magií“ prodali světu lež o vlastní minulosti. Zatímco ruská propaganda mluví o totální soběstačnosti a „importozaměščénije“ (náhradě dovozu), na place Bortkova Stalina nenajdete jediný ruský čip. Vše od světel až po střižny běží na technologiích ze Silicon Valley, Číny a Evropy.

Vizuální stránka filmu má údajně evokovat „monumentální realismus“, čti „stalinský socialistický realismus“. Bortko se vyhýbá roztřesené kameře nebo dokumentárnímu stylu. Chce statické, takřka náboženské davové kompozice. Každý záběr má být jako oživlý obraz z padesátých let, jen vyleštěný moderní postprodukcí. Je to estetika, která má diváka ohromit svou vahou, potlačit kritické myšlení a nahradit ho pocitem imperiální velikosti.

Jako když se Stalin jednou ptal jistého náčelníka NKVD, jak se daří s výslechem důležitého obviněného pro připravovaný proces, a za neuspokojivou odpověď jej sepsul: „Víš, kolik váží celý Sovětský svaz?“ „To se nedá, vyčíslit soudruhu Staline,“ odpověděl dotázaný náčelník, jinak také masový vrah. „Nuže a myslíš si, že je někdo schopný proti takové síle obstát?! Zítra ať mám na stole přiznání.“

Financování projektu, které protéká skrze Fond prezidentských grantů a další kanály napojené na ministerstvo kultury, jen potvrzuje, že jde o státní zakázku nejvyšší priority. Stalin v Bortkově podání nemá být člověkem z masa a kostí, ale symbolem „pevné ruky“, kterou Rusko v rámci své současné „speciální cesty“ opět vzývá a legitimizuje.

Mimochodem, víte, že jeden z nejznámějších životopisných filmů o Stalinovi a jeho „díle“ natočil český režisér Ivan Passer v roce 1994? Hlavní roli tehdy bravurně zahrál americký herec Robert Duval.

Filmaři unisono uvádí, že se zaměří na data a fakta zdokumentovaná vlastním týmem historiků. Uvidíme (nebo spíš neuvidíme), zda bude přístup seriálu nakonec vlastenecko-nacionalistický, nebo spíše nakloněný socialismu. Nicméně vzhledem k tomu, že Kreml v posledních letech rehabilituje Stalinův obraz pro své vlastní účely, a to politikou sahající od znovuumístění sochy v moskevském metru až po nové akademické programy, je odpověď nasnadě. 

Vznik filmu každopádně odráží širší společenský trend přehodnocení otců zakladatelů SSSR. Podle údajů Levada Center zveřejněných v roce 2024 se Stalinův předchůdce Lenin těší historicky vysoké popularitě 67 % , přičemž u osob starší 55 let je to 74 %. A významných 54 % mladých lidí prosazuje zachování mauzolea na Rudém náměstí.

Až nové dílo o Stalinovi vtrhne do ruských kin, budou tleskat nejen kovaní stalinisté, ale i novodobá elita, která se v metodách generálního tajemníka vzhlédla po vzoru „báťušky“ Putina. Pro nás v civilizovaném světě by to mělo být další varování: Rusko se definitivně vzdalo naděje na normální budoucnost a rozhodlo se pro bezpečné objetí vlastní krvavé minulosti – tentokrát ovšem s perfektním gradingem a v krystalicky čistém rozlišení.

Stalin se nevrací na plátna proto, že by byl velký (ve skutečnosti měřil asi 162 cm), ale proto, že současné Rusko je příliš malé na to, aby uneslo pravdu o sobě samém.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.