Soud zastavil jednu z nejsledovanějších kauz. Provoz webu Sex.cz nebyl podle něj trestným činem

Městský soud v Praze zastavil trestní stíhání osmi lidí a jedné právnické osoby v případu údajného kuplířství spojeného s provozováním internetových portálů okolo webu Sex.cz. Podle soudu totiž prosté poskytování inzertního prostoru osobám nabízejícím prostituci nelze považovat za trestný čin. Soud zároveň rozhodl o přerušení trestního stíhání Andreje Anastasova ze zdravotních důvodů.

V samotném nabízení inzertního prostoru za úplatu k propagaci placených sexuálních služeb nelze spatřovat trestný čin kuplířství. K takovému závěru dospěl minulý týden Městský soud v Praze, který zastavil trestní stíhání pětice mužů a tří žen, kteří se podíleli na fungování inzertních portálů okolo webu Sex.cz. Rozhodnutí o zastavení se týká i firmy EOL.cz, pod kterou weby spadaly.

Případ začal v roce 2023, kdy policie obvinila celkem devět lidí, spolumajitelů a zaměstnanců firmy EOL.cz, z organizovaného, rozsáhlého kuplířství. Na podzim minulého roku pak následovala obžaloba, v níž státní zástupkyně navrhovala hlavním obžalovaným vysoké nepodmíněné tresty odnětí svobody.

Podle obžaloby obvinění přijímáním plateb za opakovanou inzerci sexuálních služeb kořistili z prostituce, přičemž tak měli činit jako členové organizované zločinecké skupiny a v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch.

Původně měl případ projednávat Obvodní soud pro Prahu 1, ale nakonec Vrchní soud v Praze rozhodl, že se případem – s ohledem na závažnost tvrzených trestných činů – má zabývat Městský soud v Praze.

Ten v červenci nejdříve vyloučil k samostatnému projednání tu část obžaloby, která se týká hlavního obžalovaného, zakladatele skupiny EOL.cz, Andreje Anastasova, a následně jeho stíhání ze zdravotních důvodů přerušil. Anastasov byl obžalován spolu s dalšími z již zmíněného kuplířství a navíc ještě ze znásilnění a drogových trestných činů. Na rozdíl od ostatních byl stíhán vazebně. Poté, co bylo jeho stíhání přerušeno, byl Anastasov z vazby propuštěn. Podle zdrojů INFO.CZ je však hospitalizován s velmi závažnou diagnózou.

4. srpna pak Městský soud v Praze rozhodl o zastavení trestního stíhání zbylých osmi obžalovaných a firmy EOL.cz. Podle soudu totiž nelze provozování inzertních portálů považovat za trestný čin kuplířství.

Jak soud v odůvodnění vysvětlil, fixní poplatek za zveřejnění inzerátu, jehož výše nebyla závislá na příjmech inzerenta a který nebyl spojen s organizováním, kontrolou ani zajišťováním samotné prostituce, nepředstavuje podíl na výnosu z prostituce ani jinou formu jejího vykořisťování. Obžaloba navíc nepředložila žádné důkazy o tom, že by kdokoli z obviněných měl takový vztah s konkrétními osobami provozujícími prostituci, který by vědomě využíval k získávání podílu na jejich příjmech.

„Rozhodující není, z jakých konkrétních příjmů zákazník cenu služby fakticky zaplatil, nýbrž za co byla platba poskytovateli uhrazena. Jestliže osoba provozující prostituci zaplatila pevnou částku za zveřejnění inzerátu, šlo o cenu inzertní služby. Samotná skutečnost, že prostředky použité k zaplacení mohly pocházet z předchozího provozování prostituce, z provozovatele inzertní platformy nečiní osobu kořistící z prostituce. Přijetí opačného názoru by znamenalo, že každá osoba, jíž prostituující osoba zaplatí z takto získaných příjmů, kořistí z její prostituce, což zjevně neodpovídá smyslu ani účelu § 189 trestního zákoníku,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí soudu, v němž vysvětluje, proč podle něj nebyly naplněny objektivní znaky trestného činu kuplířství.

Podle soudu navíc nebyla prokázána ani souvislost mezi inzercí a provozováním prostituce, která by mohla vést k závěru, že by ji obžalovaní fakticky svojí činností umožňovali.

„Osoby nabízející sexuální služby mohly získávat klienty jinými způsoby, prostřednictvím jiných internetových portálů, tištěné inzerce, osobních kontaktů nebo bez jakékoli reklamy. Činnost obviněných tedy nebyla nezbytnou podmínkou provozování prostituce, ale pouze jednou z možných forem propagace samostatné činnosti inzerentů,“ uvádí se v rozhodnutí soudu.

Podle soudu nebyla naplněna ani subjektivní stránka trestného činu kuplířství, kterého se pachatel může dopustit pouze úmyslně. Tedy že byli obvinění srozuměni s tím, že se jedná o nezákonnou činnost a že z ní mají také prospěch.

Soud zmínil společenský kontext, kdy inzerce sexuálních služeb za úplatu byla činností obvyklou od tištěných titulů přes televizní reklamu až po různé webové portály. Samotný model placené erotické inzerce přitom nebyl orgány veřejné moci nikdy obecně prezentován jako trestná forma kuplířství.

„Společnost EOL CZ, s. r. o., podle obsahu spisu nevystupovala skrytě ani konspirativně, ale jako zapsaná obchodní korporace provozující veřejně dostupné internetové portály. Vedla bankovní účet, přijímala bezhotovostní platby, vedla účetnictví a plnila daňové povinnosti. Rovněž dlouhodobě komunikovala s orgány činnými v trestním řízení a poskytovala jim součinnost při zjišťování totožnosti inzerentů nebo při prověřování jiné trestné činnosti,“ zmínil soud v této souvislosti v odůvodnění.

Soud přihlédl i k tomu, že někteří z obžalovaných si také nechali na počátku zpracovat právní analýzu, zda by tento druh činnosti bylo možné považovat za trestný čin kuplířství, která jejich obavy vyvrátila. To sice podle soudu nemůže nahradit rozhodnutí o trestnosti činu, je to však podstatné pro posouzení zavinění. Obvinění se totiž nespoléhali pouze na vlastní laický názor, ale aktivně ověřovali právní přípustnost podnikatelského modelu u osoby s právní kvalifikací. Závěr právního rozboru navíc odpovídal dlouhodobé veřejné existenci obdobných inzertních služeb a skutečnosti, že společnost po řadu let vykonávala svou činnost otevřeně a v kontaktu se státními orgány.

I kdyby tedy bylo možné podle soudu připustit mimořádně široký výklad kořistění z prostituce ve vztahu k jednání obžalovaných, nebylo možné z předložených důkazů dovodit úmyslné zavinění.

„Obvinění jednali v přesvědčení, že poskytují dovolenou inzertní službu a že pevná úplata za tuto službu nepředstavuje kořistění z prostituce. Takové přesvědčení nebylo založeno pouze na jejich subjektivním přání nebo na účelové neznalosti zákona, ale na dlouhodobé veřejné praxi, transparentním způsobu podnikání a na konkrétním právním posouzení, které si nechali opatřit. Za těchto okolností nelze uzavřít, že by obvinění trestnost svého jednání znali nebo že by se možnosti jeho trestnosti vědomě vyhýbali. Naopak učinili kroky, které po nich bylo možno rozumně požadovat, aby právní přípustnost své činnosti ověřili,“ uzavřel soud.

V odůvodnění pak soud podtrhl i princip subsidiarity trestní represe, tedy aby trestní právo bylo uplatňováno pouze jako krajní prostředek ochrany společenských vztahů.

„Zákonný znak kořistění z prostituce proto nelze rozšiřovat tak, aby pod něj byly zahrnuty veškeré úplatné obchodní vztahy, do nichž vstupují osoby provozující prostituci. Samotná okolnost, že poskytovatel určité služby ví, z jaké činnosti jeho zákazník získává své příjmy, ještě neznamená, že z této činnosti kořistí. Opačný výklad by vedl k nepřiměřenému rozšíření trestní odpovědnosti na neurčitý okruh běžných poskytovatelů zboží a služeb a hranice trestnosti by nebyla pro adresáty právní normy předvídatelná. Rozhodujícím hlediskem musí zůstat skutečný podíl pachatele na provozování nebo vykořisťování prostituce, nikoli pouhé přijetí ceny za službu, kterou využila osoba provozující prostituci,“ popsal své úvahy soud.

Prostituce je sice podle soudu nepochybně společenským jevem, s nímž mohou být spojeny negativní jevy – obchodování s lidmi, násilí, vykořisťování, nucení k prostituci nebo zneužívání osob ve zranitelném postavení. Ale právě proti takovým formám jednání má být namířena trestní represe.

Obžaloba však obviněným nekladla za vinu, že by kohokoli k prostituci nutili, zjednávali, najímali nebo sváděli, že by určovali podmínky jejího provozování, odebírali prostituujícím osobám část jejich výdělků nebo zneužívali jejich závislosti či zranitelného postavení. Je jim kladeno za vinu poskytování placené inzertní služby.

„Trestní postih takové služby v situaci, kdy obdobné formy erotické inzerce fungovaly veřejně po dlouhou dobu, kdy cena inzerce nebyla odvozena od výdělku inzerentů a kdy provozovatel portálu nezasahoval do samotného poskytování sexuálních služeb, by představoval nepřiměřeně extenzivní použití trestního práva. Takový postup by neodpovídal požadavku předvídatelnosti trestní odpovědnosti ani zásadě, že trestní právo má být použito pouze jako krajní prostředek,“ uzavřel soud.

Ten také zkritizoval konstrukci obžaloby o organizované zločinecké skupině, která zásadním způsobem měnila jejich postavení v přípravném řízení a zvyšovala trestní sazby. Tu podle soudu totiž orgány činné v trestním řízení dovodily pouze na základě toho, že se jednalo o firmu, v níž byly nastaveny standardní hierarchické vztahy fungování. Stejně tak nelze zištný motiv podle soudu odvozovat z toho, že firma usilovala o zisk, neboť to je normálním znakem fungování každé firmy.

„Má-li být běžný podnikatelský zájem interpretován jako zištný motiv členů organizované zločinecké skupiny, musí obžaloba nejprve uvést a samozřejmě následně prokázat, že zdrojem zisku byla vědomě páchaná trestná činnost a že jednotliví obvinění tuto skutečnost znali. Takové konkrétní zjištění však obžaloba ve vztahu k jednotlivým obviněným nenabízí. Obžaloba tedy ve skutečnosti postupuje od existence standardní organizační struktury společnosti k závěru o existenci organizované zločinecké skupiny a následně z pracovního zařazení jednotlivých obviněných dovozuje jejich vědomou a úmyslnou účast na této skupině. Takový úsudek však zaměňuje objektivní organizační vazby uvnitř obchodní společnosti za společný trestní účel a subjektivní vztah jednotlivých osob k tomuto účelu,“ uvedl k tomu soud.

Proti jeho rozhodnutí může státní zastupitelství podat stížnost, o které by rozhodoval Vrchní soud v Praze.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a budete se orientovat nejen v právu. Díky!