KOMENTÁŘ JANA MALINY | Na Dnech NATO 2026 jsme v akci sledovali novou chloubu zbrojařů ze skupiny CSG - obrněnec Pandur 8×8 EVO. Ačkoliv nápadně připomíná dnes již legendární osmikolku české armády, pod pancířem se odehrála generační revoluce. O přežití tu už vedle oceli rozhoduje umělá inteligence, protidronové senzory a aktivní likvidace nepřátelských střel.
Když na letištní ploše v Mošnově během víkendových dynamických ukázek vyrazil vpřed nový Pandur 8×8 EVO, neznalý divák mohl na tribuně snadno nabýt dojmu, že se dívá jen na „trochu hezčí verzi“ stroje, který Armáda ČR používá už patnáct let. To je ale pouze optický klam. Ano, silueta zůstává podobná, filozofie tohoto stroje se ale od základu změnila.
Česká armáda totiž aktuálně řeší, co se svými stárnoucími Pandury II. Podle brigádního generála Jiřího Líbala by jejich komplexní modernizace stála zhruba 75 procent ceny úplně nového vozidla. Armáda proto hledá jejich nástupce, přičemž o konkrétní podobě budoucí akvizice zatím není rozhodnuto.
Společnost Tatra Defence Vehicle (TDV) ve spolupráci s rakouskou GDELS-Steyr mezitím v Kopřivnici vyvinula jednoho z možných kandidátů – Pandur 8×8 EVO.
Tuny oceli navíc, ale...
Jedna z prvních lekcí, kterou nám všem uštědřila ruská válka na Ukrajině, zní: ochrana proti minám a dalším hrozbám přicházejícím zespodu je pro moderní obrněnec zásadní.
Nové EVO proto dostalo přepracované dno korby a vyšší úroveň balistické ochrany. Daň za bezpečnost je ale stále stejná - hmotnost. Zatímco současný český Pandur II má bojovou hmotnost s osádkou zhruba 20,6 tuny, nové EVO může v maximální konfiguraci dosáhnout až 25 tun. Rozdíl tedy může činit skoro čtvrtinu.
Jak je tedy možné, že se v Mošnově pětadvacetitunový kolos pohyboval po ploše s tak ohromující obratností a dravostí? Odpovědí je strojařská elegance skrytá v motorovém prostoru (zde opět děkuji kolegovi Borskému, který mě takzvaně nachytřil před časem v továrně v Kopřivnici).
Inženýři auto osadili masivním šestiválcem Cummins o výkonu 405 kW. Ten zajistil, že poměr výkonu a hmotnosti zůstal na fantastické hodnotě 16,2 kW/t. Navzdory obří porci přidaného pancíře tak vozidlo neztratilo vůbec nic ze své dynamiky a po silnici se dokáže hnát rychlostí přes 100 km/h.
Samotný pancíř dnes nestačí
Silnější pancíř ale dnes už spasí málokoho, jak jistě naši pravidelní čtenáři vědí. Na moderním bojišti vás zničí drony útočící shora, moderní protitankové střely nebo takzvaná vyčkávací munice. Český Pandur EVO proto odmítá čekat, až ho něco zasáhne.
Slouží k tomu integrovaný izraelský systém aktivní ochrany Iron Fist, který americká armáda testovala a zaváděla také pro bojová vozidla Bradley. Princip je jednoduchý, provedení už podstatně složitější: jakmile senzory zachytí příchozí hrozbu, systém vyšle interceptor (protistřelu, poz. red.), který ji má neutralizovat ještě před zásahem vozidla.
Když se k tomu přidají integrované protidronové prostředky a laserové výstražné systémy, filozofie ochrany celého stroje je završena. Pandur už zkrátka odmítá čekat na zásah - naopak se mu snaží aktivně zabránit.
Z obrany do útoku
Palebnou sílu obstarává izraelská bezosádková věž UT30MK2. Adkektivum bezosádková je důležitější, než by si laik mohl myslet. Jednoduše řečeno - posádka nesedí nahoře ve zranitelném koši věže, ale je bezpečně ukryta dole v korbě.
Výzbroj tvoří přesný a stabilizovaný 30mm kanon Bushmaster II a dvě protitankové střely Spike-LR2, díky kterým dokáže Pandur likvidovat těžké nepřátelské tanky na kilometry daleko. Systém navíc pracuje v režimu „hunter-killer“: velitel pomocí panoramatického periskopu najde cíl, elektronicky ho „předá“ střelci k likvidaci a okamžitě se otáčí a hledá další hrozbu. To je zcela zásadní atribut moderního bojiště.
Něco téměř na hranici magie a moderní technologie se ovšem odehrává uvnitř, na obrazovkách. Výrobce do stroje integroval systém EdgeSA (v českém řešení nazývaný SAAV), který využívá prvky umělé inteligence a strojového učení.
Pozor, umělá inteligence tady samozřejmě nesedí za spouští a nerozhoduje o střelbě. Funguje ale jako geniální kopilot. Třídí gigantické množství obrazových dat z 360stupňových kamer kolem celého vozidla a pomáhá veliteli ve zlomku vteřiny detekovat a klasifikovat hrozby.
V praxi to znamená, že vám počítač na monitoru sám zakroužkuje maskovaného pěšáka s raketometem v křoví nebo blížící se dron, kterého by si lidské oko v záplavě prachu a stresu vůbec nevšimlo. Za mě v pořádku.
Evropské dravost, české provedení
Každý šroubek v Panduru EVO samozřejmě není český. A byla by to i škoda. Společnost Tatra Defence Vehicle pragmaticky a chytře poskládala ty nejlepší dostupné světové komponenty (americký motor, německou převodovku, izraelskou věž a elektroniku) a zaintegrovala je na vlastní modernizované korbě přímo v Kopřivnici.
Nezanedbatelnou strategickou výhodou tohoto domácího vývoje je přenos technologií. Klíčové a složité celky, jako je například samotná zbraňová věž, by se v případě nákupu armádou montovaly přímo v České republice. V dobách, kdy je schopnost techniku rychle doma opravit a modernizovat stejně důležitá jako samotný její nákup, to pro armádu představuje zásadní garanci nezávislosti. Podle mě je těžké tento aspekt docenit, ale nechci vážené čtenáře nudit.
Pandur EVO na Dnech NATO v Mošnově každopádně potvrdil, že moderní bojové vozidlo pěchoty už dávno nesmí být jen pomyslným obrněným taxíkem, který odveze vojáky na frontu. Dnes už to nestačí. Je třeba se blížit konceptu propojeného digitálního uzlu s vlastní obdobou lidských reflexů, a pak samozřejmě schopností zpracovávat data a komunikovat s drony
Ať už se nakonec česká armáda rozhodne při svém budoucím nákupu jakkoliv, kopřivnické EVO na Dnech NATO ukázalo, že na tuto novou, dovolím si říct šílenou éru válčení, je technologicky plně připraveno
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a buďme hrdí Češi! Díky moc.
