KOMENTÁŘ JANA MALINY | Ruské balistické rakety dnes procházejí nad Ukrajinou s téměř stoprocentní úspěšností. Americké sklady systémů Patriot totiž po válce s Íránem zejí prázdnotou. Pod obrovským existenčním tlakem tak vzniká zbraňový zázrak: projekt FREYJA. Nejde o garážovou improvizaci, ale o fúzi západních technologií, která má zachránit ukrajinské nebe.
Ještě loni obdivoval svět záběry, na kterých západní systémy Patriot na ukrajinském nebi s neomylnou jistotou likvidovaly ruské hypersonické střely Kinžal. Během uplynulých týdnů se ale situace radikálně změnila. Při nedávných masivních útocích dokázali Rusové odpálit desítky balistických střel Iskander-M a Zirkon, přičemž ukrajinská úspěšnost sestřelu se propadla na absolutní nulu.
Důvodem není technologické selhání, ale logistika. Kyjevu došla americká munice.
Jak upozorňují nejnovější analýzy, Spojené státy během letošních bojů s Íránem na Blízkém východě vyčerpaly obrovskou část vlastních zásob. Američané vystříleli stovky interceptorů THAAD a více než 800 střel do Patriotů. Zbrojnice jsou poloprázdné, Evropa své vlastní chabé rezervy úzkostlivě střeží a Moskva tohoto „okna příležitosti“ využívá k drtivým úderům. V této atmosféře naprostého nedostatku se tak zrodil projekt FREYJA.
Žádná garážovka. Co je projekt FREYJA?
Ve veřejném prostoru se často objevuje romantický, leč zcela mylný narativ. Projekt FREYJA bývá vykreslován jako příběh ukrajinského Davida, který si v garáži staví vlastní raketu, aby porazil amerického zbrojního Goliáše (korporaci Lockheed Martin).
Realita je mnohem pragmatičtější a technologicky zajímavější. FREYJA není čistě ukrajinská. Je to gigantické konsorcium deseti vlád a těch nejrenomovanějších evropských zbrojovek.
Samotný interceptor (střela SP7X) tvoří přes sedm metrů dlouhý drak, který vychází ze zrecyklované a upravené sovětské technologie S-300. Všechno uvnitř je ale ryze západní. Oči rakety – takzvaný seeker (naváděcí hlavice) – dodává německá společnost Diehl Defence, tedy stejná firma, která pro Ukrajinu staví osvědčené systémy IRIS-T. Radarovou vrstvu netvoří jeden uzavřený systém, ale otevřená nabídka od švédského Saabu, francouzského Thalesu či německého Hensoldtu. Velení a řízení palby běží přes architekturu norské firmy Kongsberg a vše je propojeno standardním datalinkem NATO (Link 16). Ukrajinský výrobce FirePoint v tomto řetězci funguje jako hlavní integrátor.
Kyjev a Evropa se nesnaží „přechytračit“ Američany vlastním vynálezem. Naopak, vzali to nejlepší z evropských zbrojních regálů a propojili to do systému, jakým samotný Patriot nikdy být neměl: levný a masově vyráběný.
Souboj filosofií: Patriot vs. FREYJA
Při přímém srovnání obou systémů se nehraje o to, který je lepší. Ukazují se zde dva naprosto odlišné inženýrské přístupy.
Americký Patriot PAC-3 MSE spoléhá na technologii hit-to-kill (přímý náraz). Raketa nevybuchne v blízkosti cíle, ale musí do něj fyzicky narazit. Představte si dva objekty letící proti sobě rychlostí několika tisíc kilometrů v hodině, které se musejí potkat v jednom přesném metru čtverečním oblohy. Patriot to dokáže díky prstenci drobných bočních raketových trysek v přední části, které střelu v poslední vteřině bleskově „kopnou“ do správného směru.
Tato neuvěřitelná manévrovatelnost ale stojí obrovské peníze. Jen samotná střela vyjde americké daňové poplatníky na zhruba 5,3 milionu dolarů a její výroba je nesmírně pomalá.
FREYJA naproti tomu volí jinou cestu. Spoléhá na infračervené navádění a usměrněnou explozi v blízkosti cíle. Ztrácí tím sice část absolutní americké preciznosti proti vysoce manévrujícím cílům, ale drtivě vyhrává v účetnictví.
Odhadovaná cena jednoho interceptoru FREYJA činí zhruba 700 000 dolarů. Ukrajinské a evropské kapacity přitom cílí rovnou na masovou produkci 2 000 střel ročně.
Hra o čas a tvrdá realita zimy
Ačkoliv jsou parametry projektu fascinující, je třeba podívat se pravdě do očí. FREYJA ukrajinská města během nadcházející zimy neochrání.
Vývojáři mají ambiciózní plán nasadit první operační prototypy během roku 2027. Sestrojit a odladit zcela novou rodinu balistických interceptorů za 12 až 18 měsíců je ale v obranném průmyslu téměř nemožný sprint.
Jakmile však FREYJA vstoupí do služby, nebudou si systémy konkurovat. Naopak, postaví se na bojišti jaksi zády k sobě. Cenné a drahé Patrioty budou rezervovány výhradně pro ty nejkomplexnější hypersonické hrozby, zatímco levná a početná FREYJA se postará o zbytek ruského arzenálu.
Zabít lukostřelce, ne šíp
Co tedy zbývá Ukrajině do té doby, než evropské produkční linky naberou rychlost? Raketový expert Fabian Hoffmann z Norwegian Institute for Defence Studies dochází ke krutému, ale logickému závěru: spoléhat se v moderní válce čistě na protiraketovou obranu je z matematického hlediska předem prohraná partie. Útočník má vždy cenovou a množstevní výhodu.
Pokud chce Kyjev přežít, musí změnit doktrínu na staletími ověřený koncept „archer rather than arrow“ (Zabijte lukostřelce, ne šíp). Každá ruská balistická raketa zničená na odpalovacím zařízení, v muničním skladu nebo ještě na výrobní lince kdesi na Uralu je raketou, na kterou Ukrajina nepotřebuje drahý Patriot ani novou FREYJU.
Zde však ukrajinská obrana naráží na politickou realitu. Západ stále váhá s uvolněním restrikcí pro dálkové údery západními zbraněmi na ruské území a soukromí aktéři, jako je Elon Musk se svou sítí Starlink, blokují navádění ukrajinských dronů do hlubokého týlu.
Dokud spojenci nepochopí, že nejlepší protivzdušnou obranou je zničení ruského odpalovače, budou ukrajinská města dál platit za tuto politickou nerozhodnost krvavou daň. Doufejme, že FREYJA začne létat dříve, než Rusové zlomí ukrajinskou vůli.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a modleme se společně! Díky.
