Ukrajina zabila byrokracii a předběhla Evropu. Nové zbraně zavádí během týdnů

Zatímco evropské armády a zbrojovky tráví roky sepisováním stohů papírů a schvalováním rozpočtů na projekty, které mnohdy zastarají dřív, než opustí rýsovací prkna, Ukrajina vybudovala skutečně fungující systém. Během jediného roku dokáže vyprodukovat dálkové zbraně za 35 miliard dolarů a držet pod krkem třetinu ruského rafinérského průmyslu. Na veletrhu Eurosatory 2026 se ukrajinská delegace podělila o recept na tento zázrak. Je jím bezprecedentní osekání byrokracie, které překvapivě nevedlo k chaosu ani korupci, ale naopak k absolutní transparentnosti. A lidé z delegace stále opakovali: nečekejte, až vás k reformám donutí padající bomby.

Před třemi lety neměla Ukrajina prakticky žádné vlastní zbraně, kterými by mohla přenést válku na území agresora a donutit Kreml pocítit bolest, kterou sám rozdává. Dnes je situace diametrálně odlišná. Ukrajinský obranný průmysl masivně roste a ukazuje Rusům, že jejich imperiální choutky mají velmi konkrétní a drahou cenovku.

„Dnes jsme schopni vyprodukovat dálkové zbraňové systémy v hodnotě přes 35 miliard dolarů za jediný rok,“ uvádí Ihor Fedirko z Ukrajinské rady obranného průmyslu. „Výsledkem je, že pětatřicet procent všech ruských ropných rafinérií a pětadvacet procent jejich celkové produkce benzínu je pod permanentním tlakem našich úderů. Tyto kapacity nám pomáhají měnit charakter této útočné války. Nutíme Rusko cítit bolest a děláme ho zranitelnějším.“

Podle Fedirka jsou to právě střely s plochou dráhou letu a balistické rakety, které dělají Moskvě největší starosti. Klíčovým hráčem v tomto úsilí je právě společnost FirePoint. Její šéfka Iryna Terekh však zdůrazňuje, že za úspěchem nestojí žádné magické kouzlo jedné firmy, ale precizně fungující systém, který nazývá „magickým trojúhelníkem“.

Když dojde na srovnání s evropským prostředím, nebere si Iryna Terekh servítky. Evropský akviziční systém, svázaný tisíci směrnicemi, normami a razítky, považuje za jednoho z největších nepřátel rychlé a efektivní obrany kontinentu.

„Řeknu to upřímně. My se Rusů bojíme mnohem méně než evropské byrokracie,“ deklaruje šéfka FirePointu. „To je první věc, kterou musíme změnit, pokud mají ukrajinské technologické firmy úspěšně předávat své zkušenosti a dodávat moderní, v boji prověřené systémy našim evropským partnerům.“

Jako konkrétní příklad uvádí vývoj a zavedení střely s plochou dráhou letu FP-5 Flamingo. „Když jsem dokončila práci na střele Flamingo, celý proces její certifikace trval pouhých pět týdnů – a to včetně všech reálných testů,“ popisuje Terekh. „Vůbec si nedokážu představit, jak dlouho by to trvalo v Evropské unii. Jen si vezměte to množství schvalování, koordinaci s civilním letectvím, testy v prostředí elektronického boje, dostupnost polygonů a desítky dalších koordinačních bodů. U nás se v zájmu přežití dělalo vše v extrémním tempu.“

Druhým příkladem ukrajinské agility (lepší slovo jsem nevymyslel, laskavý čtenář promine, pozn. autora) je fungování tamní nákupní agentury. Ta umožňuje výrobcům provádět technické a konstrukční změny na zbraních bez toho, aby museli měnit vysoutěženou cenu nebo podstupovat nové administrativní peklo.

„Pokud zjistíme, že nějaká elektronická součástka na frontě zastarala a musíme ji okamžitě nahradit modernější verzí, abychom překonali ruské rušení, uděláme to v řádu dnů,“ vysvětluje Terekh. „Žádné zbytečné papírování.“

To potvrzuje i Ihor Fedirko, podle kterého je pružnost v moderní válce otázkou života a smrti. „Když vidíte, že pořízení nějakého zbraňového systému v evropských zemích trvá rok nebo dva jen ve fázi přípravy projektů a shánění financí, a pak vám stát nadiktuje naprosto rigidní a neměnné podmínky, vůbec to neodpovídá realitě moderního bojiště. Podmínky se na frontě mění příliš rychle. Evropa musí být akceschopná a soustředit se na efektivitu misí, ne na tabulky.“

Západní pozorovatelé se často ptají, zda toto bleskové tempo a obcházení tradičních úředních postupů neotevírá dveře korupci. Zejména v zemi, která s tímto nešvarem historicky bojovala. Ukrajinská odpověď je však překvapivá: zjednodušení procesů korupci naopak zabilo.

„Pochybuji, že existuje země, která má více protikorupčních institucí a mechanismů než dnešní Ukrajina,“ reaguje Fedirko. „To, že jsme procesy udělali flexibilnější, neznamená, že jsme oslabili kontrolu. Vše funguje v synergii.“

Iryna Terekh nabízí pohled z čistě byznysové perspektivy a popisuje, jak starý, přebujelý systém korupční prostředí přímo generoval. „Před rokem 2023 byly schvalovací a nákupní procesy pro podnikatele naprosto nečitelné. Navíc povolená marže, kterou mohl byznys na obranných produktech vydělat, byla omezena na jedno až tři procenta. Každý, kdo někdy podnikal, ví, že s jedním procentem nepokryjete žádná rizika. To samozřejmě vytvářelo obrovský prostor pro zákulisní dohody a korupční zadní vrátka,“ vysvětluje.

Dnes je situace jiná. Stát změnil přístup, digitalizoval procesy a otevřel trh. „Dnes můžete jít na oficiální ukrajinský web a najdete tam kompletní, detailní mapu toho, jak přesně dostat svůj dron, raketu nebo pozemní systém k ukrajinské armádě. Je to tak jasné a srozumitelné, že to pochopí i student. I když jste pouhý inženýr bez předchozích byznysových zkušeností, můžete ten návod jednoduše následovat. Pravidla jsou stejná pro všechny. Tento experiment ukázal, že čím jste transparentnější a čím více vytahujete zbrojní průmysl ze stínu na světlo, tím méně prostoru pro korupci zbývá.“ Když to takto člověk slyší, zní to vlastně až jako triviální fakt, že?

S tím, jak se ukrajinské zbraně stávají technologickou špičkou, se otevírá i otázka budoucí mezinárodní konkurence. Až válka skončí, ukrajinské firmy vstoupí na globální trh, kde budou jejich dnešní spojenci a dárci tvrdými konkurenty. Ostatně, první náznaky ochranářství a blokád na hranicích už Ukrajinci zažili.

„Někdy mě lidé obviňují, že jsem v takto komplikovaných tématech až příliš velká romantička,“ usmívá se Iryna Terekh. „Ale já věřím, že stará tržní pravidla jsou už trochu zastaralá. Naším hlavním strategickým cílem je vybudovat technologickou nezávislost. Od roku 1995 máme s politickými sliby a papírovými bezpečnostními zárukami špatné zkušenosti. Věřím jen tomu, na co si můžu sáhnout rukama.“

FirePoint proto masivně investuje do plné technologické soběstačnosti. Devadesát procent jejich produkce je lokalizováno přímo na Ukrajině, zbytek na evropském kontinentu. „V oblasti kritických komponentů, zejména elektroniky, musíme být nezávislí jako celý evropský kontinent. Nechceme vytvářet rivalitu, ale silná partnerství, se kterými tyto složité úkoly vyřešíme. A moji evropští partneři, ať už jde o velké koncerny, nebo malé firmy, tento přístup sdílejí. V tomto ohledu jsem extrémní romantička.“

Ukrajinská vláda mezitím intenzivně pracuje na takzvaných „drone deals“ – exportních a kooperačních dohodách s partnerskými státy. „Už jsme podepsali šest těchto dohod s vládami z různých regionů a finalizujeme jednání s několika členy NATO,“ prozrazuje Ihor Fedirko.

Cílem není jen bezhlavý vývoz hardwaru, ale sdílení celého ekosystému. „Dron sám o sobě je jen hračka pro děti. Skutečnou schopností je až integrace radarů, systémů elektronického boje, plánování misí, výcvik a neustálý tok informací z bojiště. To je to, co Ukrajina umí nejlépe na světě a co jsme připraveni sdílet se svými spojenci,“ uzavírá Fedirko.

Vzkaz z frontové linie je jasný: Evropa se musí probudit, odhodit razítka a začít jednat ukrajinskou rychlostí. Protože čas, který dnes západní úředníci tráví schůzováním, se může v budoucnosti - bohužel - platit lidskými životy.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a buďte svědky někdy i progresívního konzervatismu! Díky moc.