„Kdo, když ne my.“ Šéfka FirePointu o dronech, které ničí ruský týl, i o raketách pro další fázi války

Když Rusko v únoru 2022 rozpoutalo svou barbarskou invazi, firma FirePoint vůbec neexistovala. Dnes, o čtyři roky později, procházíme na největším světovém zbrojním veletrhu Eurosatory jejich expozici a Iryna Terekh ukazuje na zbraně, které prošly tím nejtvrdším testem ze všech – ukrajinským bojištěm.

„Všechno, co tu vidíte, kromě té velké balistické střely, je v tuto chvíli plně otestováno v boji,“ začíná své vyprávění Iryna Terekh. „Náš vůbec první dron, FP-1, je systém, se kterým jsme tehdy začínali v malé garáži. Naší původní myšlenkou bylo vytvořit ukrajinskou alternativu k íránským šáhedům.“

Vývojáři tehdy stavěli design dronu kolem staré sovětské letecké bomby FAB-50. Rozměry i hmotnost užitečného zatížení tomu odpovídaly, i když samotnou bombu nakonec vynechali. „Nikdy jsme bombu FAB-50 v praxi nepoužili, protože nám prostě hned na začátku došly,“ hořce se usmívá šéfka FirePointu. „Ale tento systém se stal naprostým game-changerem celé války.“

Dnes už nejde o amatérské pokusy z garáže. FirePoint se stal páteří ukrajinské ofenzivní strategie hluboko v ruském vnitrozemí. Ruské rafinérie a sklady paliv, které pohánějí okupační armádu, se mění v ohnivá pekla právě díky nim.

„V současné době drony FP-1 společně s modelem FP-2, což je střela středního doletu, pokrývají zhruba šedesát procent všech ukrajinských dálkových a střednědlouhých úderů, které Ukrajina provádí jak na okupovaných územích, tak přímo na území Ruské federace,“ vysvětluje Terekh a v hlase se jí mísí hrdost s obrovskou zodpovědností. „Pravděpodobně jste sami zaznamenali naši masivní kampaň z počátku letošního roku, která doslova zdecimovala obrovské množství jednotek ruské protivzdušné obrany.“

Klasická západní vojenská doktrína si libuje v drahých, esteticky dokonalých a technologicky překomplikovaných systémech. FirePoint se rozhodl jít přesně opačnou cestou. Válka o přežití národa totiž nepočká na zdlouhavé schvalovací procesy.

„Náš cíl při vývoji FP-1 byl jít proti všem klasickým pravidlům výroby zbraní,“ popisuje Iryna Terekh filozofii firmy. „Chtěli jsme, aby to bylo co nejlevnější, co nejsnázeji masově produkované a co nejefektivnější přímo na frontové linii. Doslova jsme přemýšleli o tom, jak nízko můžeme klesnout s našimi estetickými nároky na zbraň. A udělali jsme to prostě špinavé a ošklivé už od samého začátku.“

Dnes už drony vypadají o něco elegantněji než první prototypy, ale klíčové vlastnosti si zachovaly. Jednou z nejdůležitějších je úplná absence jakéhokoli podvozku. Na ukrajinském bojišti je totiž jakýkoliv pohyb na standardních letištích pro obsluhu dronů extrémně nebezpečný. Ruské průzkumné drony a satelity hlídají doslova každou ranvej.

„Je velmi riskantní nechat odpalovací posádky jezdit na letiště,“ vysvětluje Terekh pragmatickou nutnost. „Proto musíme být diskrétní, používat rychlé odpalovací systémy a startovat pomocí raketového urychlovače (RATO).“

Právě tato nutnost dostat drony do vzduchu bez ranveje stála na počátku ambiciózního raketového programu FirePointu. Aby byla firma nezávislá na dodávkách ze zahraničí, musela si vyvinout vlastní raketové startovací motory. „Začínali jsme s velmi malými raketami s pouhými čtyřmi až pěti kilogramy raketového paliva,“ vzpomíná Terekh. „A nějakým způsobem jsme skončili u toho, co vidíte tady za mnou – u střely s plochou dráhou letu FP-5 Flamingo.“

Hlavním těžištěm zájmu firmy je však v současnosti vývoj balistického programu a také protibalistického systému protivzdušné obrany s názvem Freya. Ten vzniká jako společné dílo několika evropských firem, přičemž FirePoint funguje jako hlavní systémový integrátor celé architektury. „Jsme nesmírně rádi, že můžeme vrátit sílu na evropský kontinent v technologiích, které zde buď byly opuštěny, nebo na něm nikdy předtím neexistovaly,“ dodává šéfka firmy.

Při rozhovoru s Irynou Terekh rychle pochopíte, že nejde jen o byznys nebo o technické specifikace. Jde o hlubokou, válkou vykoupenou filozofii. Ukrajina se poučila z neustálého váhání, politických průtahů a nespolehlivosti západních partnerů, kteří často podmiňovali svou pomoc nesmyslnými zákazy útočit na ruské území.

„My, jako civilisté, kteří museli od začátku invaze projít zásadním životním zlomem, jsme pochopili jednu velmi důležitou věc,“ říká Terekh. „Bez technologické suverenity nikdy nebudeme mít žádnou jinou suverenitu.“

Její slova míří přímo do černého. Je to vzkaz všem západním politikům, kteří si mysleli, že bezpečnost lze vyjednat u kulatého stolu s válečnými zločinci. „Už nikdy se nemůžeme spoléhat na jakékoli politické sliby, na politické cykly nebo na bezpečnostní záruky, které platí jen na papíře a ve skutečnosti nejsou ničím jiným než hazardní hrou,“ pokračuje rázně. „Cesta, jak z tohoto hazardu odejít, je spoléhat se sami na sebe a na své skutečné spojence, kteří sdílejí stejné hodnoty.“

Tato filozofie se propisuje do každého šroubku jejich zbraní. Většina produktů FirePointu je z 90 procent lokalizována přímo na Ukrajině, přičemž 60 až 70 procent výroby probíhá přímo uvnitř samotné firmy. Zbylých 10 procent připadá na evropské partnery. Zbrojovka se zcela odstřihla od závislostí, které by ji mohly v budoucnu paralyzovat.

„V současné době jsme kompletně ‚China-free‘ i ‚USA-free‘. Chceme rozvíjet všechny kritické kompetence buď přímo v naší společnosti, na Ukrajině, nebo maximálně u evropských firem. Jsme rádi, že můžeme pracovat s našimi vybranými a skutečnými evropskými spojenci,“ doplňuje Terekh.

Během raketového vývoje musel FirePoint vyřešit desítky zdánlivě neřešitelných logistických problémů. Když zjistili, že na trhu chybí potřebné stroje a dodací lhůty se pohybují v řádu let, vyřešili to poukrajinsku – vyrobili si je sami.

„Pokud se projdete po našem stánku, uvidíte některé z našich vedlejších projektů,“ ukazuje Terekh. „Během vývoje zbraní jsme totiž zjistili, že musíme vybudovat i vlastní infrastrukturu. Máme velké strojírenské oddělení, kde vyrábíme trupy našich dronů, raketová pouzdra a mnoho dalších věcí. Tyto obráběcí stroje jsou navrženy a postaveny firmou FirePoint od úplného základu. Začalo to tím, že jsme neměli dost peněz na nákup strojů z trhu, ale co je nejdůležitější – neměli jsme čas čekat rok a půl nebo dva roky na jejich dodání. Teď máme vlastní strojírenskou divizi.“

To ale stále není všechno. FirePoint si sám vyvinul i technologii raketových aktuátorů, tedy kormidelních pohonů. „Jsme teprve druhou zemí na evropském kontinentu, která vyrábí raketové aktuátory,“ upozorňuje Terekh, „a na Ukrajině jsme jediní.“

Stejně tak úspěšně bojují s ruským elektronickým bojem na frontové linii. Vyvinuli specifické algoritmy proti rušení a podvržení GPS signálu (anti-spoofing a anti-jamming). „Tím nejdůležitějším nedávným vývojem je technologie ‚night scene matching‘, tedy porovnávání nočního obrazu krajiny, která funguje skvěle i v nízkých výškách,“ vysvětluje Terekh technologii, která umožňuje navádění střel i bez satelitního signálu.

„S tímto úsilím jsme začali asi před rokem a půl, když jsme se připravovali na dobu, kdy budeme operovat výhradně v prostředí bez funkčního systému GPS. Teď nám to velmi pomáhá a tyto zkušenosti a statistiky z dálkových dronů přenášíme i na naše rakety.“

Na výstavní ploše v Paříži vedle nás stojí modely zbraní v životní velikosti. Působí hrozivě a krásně zároveň – jako ztělesněná spravedlnost. „Můžete zde vidět modely skutečných jednotek, které budou už velmi brzy létat směrem k našemu nepříteli,“ usmívá se s mírným nádechem hořkosti Iryna. „A jak víte, dnešní noc (ze 16. na 17. června, pozn. red.) byla pro Ukrajinu a speciálně pro Kyjev velmi těžká, což jen podtrhuje důležitost práce, kterou musíme dělat.“

Naráží tím na zprávy o masivním ruském ostřelování Kyjeva, které proběhlo jen několik hodin před naším rozhovorem. „Zatímco naši partneři váhají, zda nám vůbec mohou dovolit chránit naši vlastní suverenitu, my musíme tvrdě pracovat na tom, abychom se už nikdy nedostali do pozice, kdy o to budeme muset prosit,“ říká rázně. „Proto FirePoint existuje. To je naše hlavní mise. Naším heslem, které máme napsané i na stánku, je latinské Quis nisi nos.“

V překladu to znamená: Kdo, když ne my? „Tuto roli jsme přijali a byla bych moc ráda, kdybychom inspirovali více lidí k přemýšlení o tom, co přesně mohou udělat pro budoucnost, bezpečnost a nezávislost. Protože bezpečí bez nezávislosti neznamená vůbec nic.“

Projekt Freya, na kterém FirePoint spolupracuje s evropskými partnery, vzbuzuje velkou pozornost. Jedná se ambiciózní systém antibalistické střely. Pro zjednodušení jde o raketu, která umí sestřelit balistické rakety, tedy něco, co dnes na území Ukrajiny umí pouze superdrahý systém Patriot, do kterého se ani v USA nestíhá vyrábět dostatek střel.

Dnes už se ví, že naváděcí hlavice do ukrajinského systému se vyvíjí ve spolupráci s německou firmou a mluví se také o zapojení koncernu MBDA.

„Máme i další kooperace, ale tento týden teprve budeme s našimi evropskými partnery upřesňovat, kdo z nich je ochoten o tom mluvit veřejně a kdo ne,“ vysvětluje Terekh diplomaticky. „Jakmile se s nimi dohodneme, seznam účastníků zveřejníme. Je to velmi působivý a silný seznam – nebojím se říct, že jde o ty nejlepší evropské lídry.“

Celý proces běží v několika fázích, ale tempo je na vojenské poměry nevídané. „Pohybujeme se trochu rychleji, než jsem čekala,“ usmívá se Terekh. „Je to samozřejmě velmi složitá práce, všichni zúčastnění to dělají poprvé, nikdo nikdy nic podobného nestavěl. Naše odpovědnost pokrývá primárně odpalovací zařízení, samotnou raketu a let k zachycení cíle. Souběžně ale pracujeme na integraci radarů, velitelského centra a datového spojení. Nemohu sdílet příliš mnoho podrobností, ale vše se hýbe rychle a dobře.“

Jakoby mimochodem pak Iryna Terekh doplňuje, že po prvních zveřejněných videích již proběhla celá řada dalších testů, jejichž záběry zatím záměrně nešly ven. „Je to celá série startů. Radary se učí detekovat cíl, zachytit ho a sledovat. Testujeme rychlost reakce, rychlost přenosu dat, trajektorie letu, reakce operátorů a spoustu dalších věcí. Každý let nám dává odpovědi na další dvě až čtyři otázky, které si potřebujeme vyjasnit.“

Když se Iryny na pařížském veletrhu ptám, jakou hlavní lekci by si z této války měly vzít evropské armády, má okamžitou odpověď.

„Myslím, že zrovna Francouzi moc dobře vědí, co dělat,“ usmívá se. „Jen si potřebují vzpomenout na to, co dělal Charles de Gaulle. Francie je totiž jednou ze zemí, které se na svou suverenitu soustředí opravdu velmi hluboce. A technologická suverenita je na prvním místě. Pokud chcete mít věci pod kontrolou, musíte si je dělat sami. To je hlavní lekce z Ukrajiny. A také pracovat extrémně rychle. Rychlá práce ale není možná, pokud úroveň byrokracie převýší úroveň naléhavosti a nezbytnosti.“

Klíčová otázka, která zajímá každého, kdo sleduje ukrajinské spravedlivé údery na ruskou válečnou mašinerii, zní: Kdy uvidíme tyto nové balistické střely létat pravidelně a ničit nepřátelské cíle přímo ve válce, nejen na testovacích střelnicích?

Iryna Terekh se podívá na makety střel za sebou a odpovídá zcela bez emocí, s chladnou profesionalitou inženýra, který ví, že jeho práce brzy změní mapu bojiště: „Naše balistické střely jsou právě teď v procesu certifikace. Jakmile budou certifikovány a ukrajinská vláda je pořídí, okamžitě je uvidíme v ostrých operacích. Jejich aktivní nasazení v boji očekáváme do konce letošního roku.“

Pro Rusko to bude velmi chladný a velmi neklidný konec roku 2026. A pro Ukrajinu další krok k tomu, aby její svoboda už nikdy nezávisela na papírových slibech západních politiků.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a dozvíte se, jak zdrtit Rusko. Díky.