KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Ruská armáda sice dál bojuje, ale lidí ochotných nastupovat na frontu rychle ubývá. Dobrovolnický nábor slábne, Kreml sahá po nátlaku i trestancích a válka naráží na limity, které už nejde snadno skrýt. Jaké mají finty a čemu se hlavně chtějí úřady vyhnout?
V posledních týdnech se stále více objevují zprávy o tom, že ruská armáda, pokud přímo neustupuje, výrazně zpomalila svůj postup. I přes určité úspěchy v Doněcké oblasti je zřejmé, že za každý metr stojí stále více vojáků.
To, co dříve byla postradatelná komodita, se ale najednou stalo zbožím nedostatkovým. Jak upozorňuje Janis Kluge, Rusko zaznamenalo v posledních měsících výrazný pokles počtu rekrutů. A jak upozorňuje server Vjorstka, klesá i kvalita rekrutů.
Důvodů pro takový vývoj je hned několik. Jedním z nich je paradoxně to, že ruská společnost ztratila víru v brzké ukončení konfliktu. Zvláště ve třetím čtvrtletí 2025 přinesla jednání mezi Putinem a Trumpem naděje, že válka brzy skončí. To s sebou neslo i příliv lidí, kteří šli do armády s tím, že zinkasují podpisové bonusy a nebudou muset bojovat. Jenže naděje se nenaplnily a skončili na frontě.
Že jejich vůle bojovat nebyla zrovna vysoká, je více než pochopitelné. Není pochopitelně nic neobvyklého na tom, že v armádách v pokročilých fázích konfliktu bojují i lidé, kteří musí. Ostatně je to tak i na ukrajinské straně. Specifikem této skupiny jsou právě zklamané naděje na jednoduchý zisk.
Basa, nebo dobrovolně na frontu?
Rusku už docházejí i lidé, kteří se do války dobrovolně hlásili kvůli penězům s vědomím, že budou bojovat. Jednalo se o ruské občany z etnických republik, jako je Burjatsko, Jakutsko či Baškortostán, ale i o etnicky ruské oblasti, které jsou postiženy vysokou nezaměstnaností. Postupně ale ztráty rostly, což znamenalo, že v regionech začalo ubývat mužů. Ti, co zbyli, se už za možností výdělku za cenu smrti či zmrzačení prostě neženou. Nepomáhají ani zvýšené rekrutační platby. Ty se navíc staly zátěží pro místní rozpočty. Kreml musel dokonce vyhlásit limit, aby si regiony nepřetahovaly rekruty ve snaze plnit kvóty.
Na scénu se stále častěji dostává pseudodobrovolnictví. Jednou ze skupin, které jsou takto rekrutovány, jsou lidé, kteří se nacházejí v různých stádiích trestního řízení. Od odsouzených až po lidi, kteří jsou jen zatčeni. Prvním je slíbeno okamžité propuštění, druhým pak to, že ani stíhání nezačne.
Policie se nijak nerozpakuje proces podporovat, zatčení jsou často velmi instrumentální. Časté jsou i případy opilců, kteří podepsali kontrakt v nezrovna střízlivém stavu, a jakmile vystřízlivěli, už neměli šanci ho zrušit. Ani jedna ze skupin není ideálním zdrojem bojovníků pro armádu.
Kličky, jak neplatit za smrt
O něco lepší je pak další skupina vojáků, tedy vojáci základní služby, kteří následně podepsali kontrakt. Podpis kontraktu se často nesl ve znamení nátlaku na rekruty. Náboroví důstojníci se přitom zaměřovali na lidi, kteří nemají silné rodinné zázemí – jsou z neúplných rodin či úplně bez příbuzných, popřípadě je jejich rodina příliš chudá.
Důvod je nasnadě. U takových vojáků hrozí nejméně problémů s tím, že se jejich příbuzní budou ptát, kam se poděli. Přítomný je i ekonomický motiv, protože u takových vojáků odpadá regionální část podpisového bonusu, jednodušší je i procedura označení vojáka za zmizelého, čímž není nutné vyplatit kompenzaci za smrt.
Poslední skupinou, která se stále častěji objevuje, jsou vojáci z jiných zemí. Před nějakou dobou to způsobilo problémy ve vztazích s Indií, která obvinila Rusko ze zavlečení svých občanů do války pomocí lsti. V případě občanů afrických států pak jde spíše o vědomé podpisy. Takoví vojáci jsou samozřejmě levnější, protože není nutné jim platit za smrt.
Pochopitelně má Rusko stále větší rekrutační možnosti než Ukrajina. Tou nejjednodušší je mobilizace, kde se už nikdo nebude nikoho ptát, jestli do války skutečně chce či nikoli. Jenže mobilizace je něco, co Vladimir Putin nechce. Jednak je mobilizace silně nepopulární, jednak pak znamená další zátěž pro již tak napjatou ekonomiku.
Ukazuje se, že zdroje nejsou bezbřehé
Navíc ani s Putinovou popularitou to už není takové jako na začátku války. Vlastenecké nadšení vyprchalo, stále více se množí pochyby o tom, jestli pro největší zemi světa je připojení dalšího území tím nejdůležitějším, zvláště když se nezvládá postarat ani v rámci mezinárodně uznávaných hranic.
Pokud je něco novinkou od jara 2026, je to právě změna nálad ve společnosti. Zatímco dříve kritika směřovala jen na vojenské vedení a způsob, jakým si počíná ve válce, stále častěji se ozývá dříve nemyslitelná kritika vůči Putinovi. Pochopitelně k tomu přispívají i ruské ztráty, zvláště v kontrastu s tím, jak propaganda neustále tvrdí, že vlastně armáda nebojuje naplno a že nejde o válku. Jenže i když „nejde o válku“, Rusové v ní umírají.
Není pak divu, že se jim do „speciální operace“ jít nechce. Problémem ale je i to, že v současné situaci, kdy drony způsobují 80 procent ztrát, ani další vojáci na frontě nemusí způsobit radikální změnu. Respektive ne dostatečně rychle, protože vycvičit vojáka není záležitostí dní, ale měsíců.
Ruské problémy s verbováním vojáků do války jistě nejsou nepřekonatelné. Jenže i tak ukazují, že zvláště s tím, jak je ruská válka proti Ukrajině nastavena, nejsou zdroje ani zdaleka bezbřehé. Ruské ztráty lze jen těžko skrývat a lidí, kteří jsou ochotni riziko podstupovat, je jen omezené množství.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
