Peskov i Lavrov začínají mluvit o konci války. Kreml tím ale sleduje něco jiného, než se zdá

V posledních dnech se z ruské strany objevilo hned několik projevů, které tím či oním způsobem komentují možnosti ukončení války proti Ukrajině. Ministr zahraničí Sergej Lavrov mluvil o rozčarování Moskvy ze Západu, mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov o tom, že tzv. speciální vojenská operace se stala ve skutečnosti válkou a miliardář Andrej Melničenko v The Economist o tom, jaké mohou být scénáře konce války pro Rusko. Nejnověji se Vladimir Putin vyjadřoval o vzkvétajícím Rusku, které se Západ snažil ponížit. Zdánlivě nesourodá skupina ale nemusí být až tak nesourodou, jak by se mohlo z některých komentářů zdát.

Spojujícím momentem všech projevů je snaha obviňovat Západ (ať už si pod tím představují cokoli) z války a požadavky na změny postojů západních zemí, zatímco Moskva nic dělat nemusí. Peskov tak mluvil o tom, že to byl právě Západ, který způsobil změnu statusu ruské války proti Ukrajině, a to svou podporou Kyjevu.

Pochopitelně, nijak neupřesnil, v čem změna statusu proběhla. Pro mnohé pozorovatele pak šlo o další z indicií, že Moskva na podzim chystá novou mobilizaci. Zda proběhne po dumských volbách (20. září), či zda se volby budou vůbec konat, je pak už jen detail. Podobně i Sergej Lavrov mluvil o ruské ochotě jednat v kontrastu s neochotou ze strany Západu. Rusko přitom dlouhodobě zastává pozice, že jen splnění jeho požadavků může vést k jednání o míru, přičemž Moskva si klade nové a nové podmínky v podobě „sanitárních zón“ a dalších.

Zdaleka největší ohlas ale vzbudil článek ruského miliardáře Andreje Melničenka o možných scénářích konce války. Mohl by přijít: kolaps státu, přeměna země na obléhanou pevnost, návrat na okraj západního systému, závislost na Číně nebo vznik suverénního státu.

Ačkoli se někteří pozorovatelé domnívají, že jde o varování pro Vladimira Putina, taková verze je velmi sporná. Melničenko především není žádný opozičník. Svůj majetek má v Rusku, což mu nedávno daly najevo i ruské úřady.

SIBEKO, jedna z jeho firem, se ocitla v podezření, že byla získána „nezákonným způsobem“. To v ruské praxi neznamená nic jiného než hrozbu nacionalizací. Melničenko včas pochopil a převedl na účet vzdělávací instituce Sirius spojené s Vladimirem Putinem 32 miliard rublů, čímž se vykoupil ze znárodnění. 

Lze tak jen těžko věřit tomu, že by zrovna on v sobě objevil náhlý poryv opozičního myšlení. Navíc, jeho text se nevymyká z toho, co tvrdí Kreml. Verze o tom, že text ve skutečnosti vznikl v Prezidentské administraci a Melničenko je pod ním jen podepsán, rozhodně nelze označit za nesmyslné, právě naopak.

Melničenko ve svém textu hrozí hlavně problémy, pokud se válka nebude vyvíjet podle kremelských představ. Oživuje hlavně tradičního strašáka v podobě rozpadu Ruska a hrozby jaderných zbraní. Tento strašák byl velmi oblíbený v době rozpadu Sovětského svazu. Pověstnou se stala řeč George Bushe st. v srpnu 1991 v Kyjevě, kde mluvil o zhoubnosti nacionalismu v době, kdy už rozpad Sovětského svazu nestál před otázkou „jestli“, ale „kdy“.

Dodnes je tak příkladem projevu zcela mimo realitu. Bush byl v té době dominantně pod vlivem obav z toho, že rozpad SSSR přinese šíření jaderných zbraní, kriminality a terorismu. Jako u každé analogie, i zde je nutné ji brát s velkou rezervou – Rusko se rozhodně nerozpadá, alespoň ne tak, jak tomu bylo u Sovětského svazu v roce 1991.

Stejně jako další představitelé i Melničenko staví dilema mezi Ruskem jako velmocí na jedné straně a katastrofou na druhé. Ukrajinu nazývá státem, což je oproti jiným přeci jen posun, ale i on mluví o tom, že její subjektivita nesmí být v rozporu s ruskými zájmy. Nekritizuje tak ruskou válku, ale Ukrajinu za to, že podle něj její suverenita zasahovala do ruských zájmů. 

A stejně jako u jiných představitelů Ruské federace, Melničenko sice přiznává právo menších států na existenci, ale za jediné subjekty mezinárodního uspořádání uznává velmoci. A mezi ně řadí i Rusko. Odmítá tím, podobně jako Vladimir Putin, mezinárodní řád založený na pravidlech platných pro všechny, ale volá po řádu vzniklém vzájemným dohadováním velmocí.

Ani jeden z projevů není nějakým vybočením z toho, co už ruská strana říkala. Melničenko Putina neobviňuje z ničeho, neříká, co má Putin a Rusko udělat. Naopak, na vině je podle něj ve všem Západ. I ony slavné scénáře jsou varováním nikoli Putinovi, ale Západu. Globalistické instituce nebyly neutrální jeho vinou, Západ chce rozpad, což hrozí problémy, Západ nechtěl přijmout ruské „minimalistické“ požadavky v podobě předání teritorií, která si Rusko přidalo do ústavy atd.

Projevy tak posilují standardní ruskou pozici, podle které Rusko muselo válčit, nikoli chtělo. A také to, že skutečným protivníkem Ruska v této válce není Ukrajina, ale Západ. A stejně tak i od Západu požaduje, aby se změnil, zatímco od Ruska žádnou změnu nepožaduje.

Je pochopitelně otázkou, na koho jsou projevy cíleny. A nemusí být nutně na jediné publikum. Vladimir Putin promlouval primárně k domácí veřejnosti, zatímco Melničenkův text má spíše mířit na obchodní elity Západu a jejich „pragmatismus“. Jejich společný tón je nicméně stále stejný, a to vytváření dojmu ruské síly a požadavek na Západ, aby se Rusku přizpůsobil.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.