Jaderná závislost na Rusku nekončí. Moskva vstupuje i do hry o SMR

V oblasti jaderných technologií jsou totiž Rusové, jak už jsme několikrát psali, naprosto dominantním světovým hráčem, bez kterého se jaderná energetika na světě zatím neobejde. Důkazem je prostý fakt, že ruské jaderné technologie jsou prakticky jediným odvětvím, na které Evropská unie ani USA neuvalily žádné sankce.

Není to možné. Jak se píše například v této mezinárodní studii, Rusko se aktuálně podílí přibližně 6 % na celosvětové produkci uranu, 20 % na konverzní kapacitě, 46 % na obohacovací kapacitě a 10 % na kapacitě výroby jaderného paliva. Při započtení nepřímé spolupráce světových jaderných dodavatelů s Ruskem je ale závislost světa v této oblasti zřejmě ještě mnohem vyšší.

K tomu je nutné připočíst fakt, že na ruské jaderné technologie je napojen každý čtvrtý jaderný reaktor na světě a dodávky z Ruska stále využívají i jaderné velmoci jako Francie a USA. To, že nějaká země nakupuje jaderné palivo ze Západu, vůbec neznamená, že dodávka nenese ruskou stopu.

Představa o tom, že to budou právě investice do jádra, co nás zbaví závislosti na Rusku, je tedy podle odborníků (alespoň prozatím) iluzorní. Je tomu právě naopak. Válka na Ukrajině trvá už čtyři roky, ale zatím žádný západní stát využívající jadernou energii nenašel odvahu k tomu, aby se plně odstřihl od ruských jaderných technologií. Sice se o tom hodně mluví, ale žádné embargo v této oblasti na rozdíl od ropy a plynu stále nepřichází. A i to je důkaz, jak silně drží Rusko v oblasti jaderných technologií svět „pod krkem“ .

Do toho nyní přichází zpráva, že se Rusové rozhodli zapojit i do stavby malých modulárních reaktorů, k jejichž domácímu komerčnímu využití byli zatím velmi skeptičtí. Zatím jediný SMR v Rusku (a jeden ze dvou na světě) funguje na lodi Akademik Lomonosov a zásobuje jako plovoucí elektrárna město Pevek na Čukotce. Druhý malý modulární reaktor byl spuštěn v roce 2023 v Číně.

I Rusové, kteří jsou světovou jadernou velmocí a v prakticky totalitním režimu se nemusejí příliš ohlížet ani na případný odpor obyvatel, se však kromě Akademika Lomonosova do žádného překotného vývoje SMR nepouštěli. Nebo o tom alespoň nedávali vědět.

Malé modulární reaktory jsou totiž spojeny s řadou očekávání (a to zejména v Česku), ovšem také s řadou obchodních i technologických rizik, které v nedávném rozhovoru s INFO.CZ popsal například ředitel sekce výzkumu a vývoje technologií v energetice Jan Prehradný. Velmi skeptický byl k SMR i jeden z největších jaderných odborníků v Česku a bývalý ředitel Temelína František Hezoučký.

Zpráva o tom, že se i Rusko, které dosud projevovalo (alespoň navenek) skeptický postoj, najednou začalo prodávat své malé modulární reaktory, tak pro některé odborníky přišla jako blesk z čistého nebe. A otázkou podle nich zůstává, co tím vlastně sleduje.

Ruský prezident Vladimir Putin při návštěvě Kyrgyzstánu na konci loňského roku prohlásil, že je Rusko připraveno postavit v této zemi, závislé především na vodní energii, malý modulární reaktor vlastní výroby. 

Ruští představitelé naznačili, že by se mohlo jednat o elektrárnu založenou na konstrukci reaktoru RITM-200N, který je adaptací technologie ledoborců s jaderným pohonem. S výkonem od přibližně 110 do 440 MW by mohla nová elektrárna zásobovat elektřinou 66 000 až 352 000 domácností.

Nejedná se přitom o úplnou novinku, protože smlouvu na první dodávky dvou SMR tohoto typu podepsalo Rusko už s Uzbekistánem. Do provozu by měly být uvedeny v roce 2029.

I někteří komentátoři jsou přitom přesvědčeni o tom, že se jedná o zahájení další ruské politicko-jaderné expanze, přidané k expanzi dosavadní. „Ačkoli jsou totiž malé modulární reaktory (SMR) často prezentovány jako levnější a flexibilnější než konvenční velké jaderné elektrárny, zůstávají kapitálově náročnými projekty s dlouhou dobou návratnosti,“ píše se na serveru Eurasianet.

V praxi by to podle autora vyžadovalo, aby Kyrgyzstán převzal dlouhodobé finanční závazky a zároveň postoupil významnou kontrolu nad kritickými komponentami svého energetického systému cizímu státu. A přesně o to Rusku jde.

Tím nejdůležitějším sdělením ale zůstává, že pokud budou ruské SMR bez problémů fungovat (což se dá předpokládat), stanou se významnou konkurencí západních projektů tohoto typu a možným prostředkem vytváření závislosti na Rusku v různých částech světa. A tato závislost se tak může místo očekávaného snižování ještě naopak zvýšit.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.