KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Energie a železo. Základní stavební kameny civilizace. Kdo je nemá, stane se otrokem těch, kteří je mají. Lídři Evropské unie se rozhodli tuto tisíce let platnou pravdu ignorovat. Trestu se vyhneme jediným způsobem, totiž že obelstíme bruselská pravidla a pořídíme si stabilní zdroje levné elektřiny, již spotřebujeme v místě výroby. Ideálně z jádra.
Green Deal rozbil fungující energetickou infrastrukturu. Proměnil ji v chaotický systém, který je nepředvídatelný, jednou jsou v něm ceny hluboce záporné, jindy bláznivě vysoké a hrozí blackouty.
Zajistit se proti tomu je obtížné a drahé, potřebujete mamutí pole baterií a obří trafa, jež odkloní nebezpečné přetoky z právě běžících větrníků a slunečníků jinam.
Musíme vyzrát na hloupý Green Deal
Když víte, že celkově je v EU elektřiny málo a její cena je ve společných drátech ovlivněna faktory mimo vaši kontrolu, co uděláte jako dobrý hospodář? Inu, vyrobíte si ji sám a sám ji také spotřebujete. Ostrovní systémy nepřipojené na vnější distribuční a přenosovou síť sníží vaše platby za elektřinu až na čtvrtinu a zbaví vás strachu, že když otočíte vypínačem, nestane se nic.
Představme si modelový příklad: Moravskoslezský kraj. Průmyslová oblast, jíž dnes chybí po útlumu uhelek zhruba tři terawatthodiny (3 TWh) elektřiny ročně. Musí dotéct z jiných částí republiky, popřípadě z ciziny. Navštívil jsem zajímavý seminář pořádaný senátorem Zdeňkem Matuškem (ANO) věnovaný rozvoji tohoto regionu. Velká pozornost byla věnována právě energetice a některé další informace čerpám odtud.
Sám už nejméně deset let tvrdím, že ostrovní systémy jsou českou budoucností v zelené Evropě. Někdo by mohl říci, že se tím vracíme o stopadesát let zpět a zbavujeme se „výhody“ velkého propojeného trhu. To by ale platilo jen v kapitalismu. Vinou neomarxistického klimafanatismu je nejen nedostatek zdrojů, ale rovněž kolísá jejich výroba a nadměrně se zatěžuje přenosová a distribuční soustava. To vše vede ke zvyšování konečné ceny.
Kilowatthodina za korunu padesát? Jo!
Na tomto „netrhu“ je soběstačnost největší devízou. Ať v dimenzi rodinného domu, vesnice, města, regionu, nebo státu, vždy se vám vyplatí jet v režimu vyrobím-spotřebuji. Uvažujme severní Moravu. Místní autority a firmy usilují o výstavbu „malého“ modulárního reaktoru. Ty uvozovky jsou tam proto, že má celkový výkon 470 MW, což je skoro stejně, jako jeden blok ze čtyř dukovanských. Jak vychází ekonomika?
Tato jednotka by v podstatě pokryla ony chybějící 3 TWh. Neboli by se veškerá elektřina z ní měla spotřebovat v regionu, a to na základě dobře predikovatelných schémat. Stát zatím nepočítá s jejím provozem v ostrovním režimu. Čili následující výpočty jsou pouze teoretické. Nicméně názorně ukazují, v čem spočívají výhody suverénního vlastnění a využívání zdrojů.
Sériový reaktor od společnosti Rolls-Royce má stát cca 60 miliard korun. Očekávaná výrobní cena elektřiny kolem 60 haléřů za kilowatthodinu. S distribucí omezenou na kraj se dostaneme celkově i s přenosem ke spotřebiteli na korunu padesát. Přičemž když teď budeme počítat 5 Kč/kWh, (bez DPH) jsme ještě optimisté. (A bojme se, že když nezrušíme Zelený úděl, bude ještě hůř.) Čili tu máme minimální úsporu 3,50 Kč/kWh – a u 3 TWh 10,5 miliardy ročně.
Reaktory vlastněné podnikateli a občany
S takovou je návratnost investice něco málo přes čtyři roky. Vnímavý čtenář v téhle chvíli namítne, že nepočítám s úroky (ty jsou na investici typu jádra nakonec vždy nejdražší). Ano, kdyby to dobře dopadlo a státu se podařilo získat výhodné financování skrze dluhopisy, nakonec by za stavbu zaplatil nikoli 60, ale 160 miliard. Ale i na tohle se nabízí řešení: čeští miliardáři totiž mají zájem finančně se podílet na stavbě modulárních reaktorů.
Tohle má hromadu výhod. Nerostl by státní dluh. Rychleji bychom si zajistili energetickou soběstačnost a bezpečnost. Lidé a firmy by měli daleko levnější elektřinu a navíc s jistotou stabilních dodávek. Pro energetické holdingy, ale i pro výrobce železa či zbraní by investice do jádra znamenala velice lukrativní byznys s vysokým multiplikačním efektem.
Další prostředky by mohli dodat občané, jimž na účtech leží doslova ladem přes tři biliony korun. Vidíme, s jakým apetitem nakupují Dluhopisy republiky. Mít kus jaderné elektrárny znamená stejně jiný výnos, ale dlouhodobější a vyšší. Zdaleka nejvíce se mi v kuponové privatizaci vyplatily akcie ČEZ. Dejme těm, co to nestihli, šanci také vydělat - a k tomu pomoci své zemi.
Certifikace britsko-českého SMR už za rok
Proč něco tak výhodného neběží dávno? Dosud jsme neměli prakticky použitelné modulární reaktory (SMR). Zmíněný Rolls-Royce má získat certifikaci příští rok (tak brzy díky tomu, že využívá osvědčenou technologii tlakovodních reaktorů). První u nás může stát do roku 2035. Ať už dle plánu v areálu Temelína, nebo si ho pro sebe „ukradne“ severní Morava, za dalších deset až patnáct let lze rozjet sériovou výrobu.
Záměr je mít do roku 2050 kapacitu 3 GW v SMR, které vyrobí zhruba 25 TWh elektřiny, což spolu s 2 GW a 17 TWh z nových dvou reaktorů v Dukovanech pokryje výpadek po uzavření uhelek a ještě něco zbude. Co ale do té doby? Musíme postavit dost plynových elektráren. Jejich parogenerátory později mohou sloužit i pro výrobu elektřiny z jádra.
Většina snahy stavět nové bloky (plynové i jaderné) však vyjde vniveč, pokud se elektřina stále bude prodávat za ceny z Lipské burzy. Musí to být v naší režii. Záměr vlády zestátnit výrobu ovšem nestačí, když prodej a distribuci naopak ze 49 % zprivatizuje. Právě zde se tvoří cena. Teoreticky státní matka může dodávat většinu energie přímo lidem a firmám a dceři nechat jen zbytky, ale pak hrozí žaloby menšinových akcionářů…
Budujme „Společenství jádra a oceli“
Pomohlo by, kdyby se povedlo aspoň nové kapacity držet mimo dosah hloupé unijní energetické politiky, a to kombinací vlastnictví (miliardáři plus občané) a ostrovního provozu (lze stavět i menší reaktory, třeba pro jeden okres). Další obrovská výhoda oproti vrtulím a panelům je výroba tepla, které obnovitelné zdroje neprodukují. Na každou kilowatthodinu elektřiny získáte dvě ve formě (odpadního) tepla. Když ho využijete, máte hromadu další energie zdarma.
Máme obrovskou šanci občanům a průmyslu výrazně snížit účty za elektřinu a teplo a učinit z nás opět velmoc ve výrobě železa, které nutně potřebujeme na produkci většiny výrobků - a samozřejmě na zbraně. Stačí, když stát zajistí certifikaci SMR, souhlas dotčených obcí a notifikaci v Bruselu, jež nás zbaví povinnosti prodávat přes burzu a vypínat reaktory, když v Německu fouká.
Za těchto podmínek se najde hromada boháčů, ale i drobných investorů, kteří s nadšením nakoupí akcie elektráren – na prvních patnáct let plynových, později jaderných. Kdo by nechtěl báječně vydělat na tom, že svým dětem a vnukům zajistí prosperitu? Evropská integrace začala „Společenstvím uhlí a oceli“. Pokračujme v úspěšné tradici „Společenstvím jádra a oceli“.
Desítky reaktorů po celé zemi spolu s expanzí zpracování železa a dalších kovů nás dostanou zpět na vrchol. Kdo má energii a ocel, má sílu, má nezávislost, má právo. Budoucnost začíná dnes!
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
