Demontáž ústavy, očistné rituály a zúčtování s Židy: Jak probíhá brutální vnitřní boj o duši Demokratů

Američtí politici jako Mamdani, Kirosová, Chevalierová a Valdezová – jimž se do hloubky věnovala předchozí třetí část analýzy – jsou typickými představiteli nové generace radikálů z řad DSA: mají elitní vzdělání (které jim sice nenabídlo ani ty nejelementárnější znalosti historie, ale zato důkladnou ideologickou průpravu) a falešně se označují za dělnickou třídu, kterou hodlají, i přes její nezájem, vést ke komunistické revoluci. 

Jsou to potomci imigrantů snědé pleti, což kromě jejich etnických bloků, které jsou zatím marginální, oslovuje převážně bělošskou, městskou a dobře vzdělanou, avšak společensky sestupující základnu organizace DSA. Nakonec v 10. kongresovém obvodu, který se rozkládá mezi Brooklynem a Manhattanem, bývalý městský úředník Brad Lander drtivě porazil stávajícího kongresmana Dana Goldmana poměrem 66 % ku 34 %.

Lander stejně jako Valdezová získal výraznou podporu nejen od Mamdaniho, ale i od vermontského senátora Bernieho Sanderse. Tito dva pak pomohli proměnit otázku Izraele v lakmusový papírek pro Demokraty a udělali z židovského státu prubířský kámen demokratických kandidátů – jakkoli dělnickou třídu zajímá spíše dostupnost bydlení a elementárních potřeb. (Tu mimochodem hodlají řešit po komunisticku poroučením větru a dešti – tedy kontrolou cen, což ve Venezuele vedlo k propadu HDP o stěží představitelných 75 % a všem známým neblahým důsledkům právě pro pracující i střední třídu).

Abychom byli spravedliví, Lander je Žid, stejně jako mnoho nejvášnivějších protiizraelských voličů ve velkých amerických městech. Být Židem je dovoleno, ale pozor – musíte se účastnit těch správných „očistných rituálů“: veřejně se zřeknete své kultury a státu Izrael, což je podmínka číslo jedna pro kohokoliv na levém okraji Demokratické strany, který se ji snaží prosadit coby imperativ pro stranu jako celek. 

Jak pro magazín Free Press otevřeně prohlásil demokratický kongresman Josh Gottheimer (za New Jersey): vyhraněně protiizraelský postoj se ve straně postupně stává nekompromisním morálním kritériem pro její vnitřní politický aparát a toto téma je považováno za zlomové.

Ostatně vezměme si případ ultralevicového homosexuálního židovského senátora v kalifornském parlamentu Scotta Wienera, vedoucího kandidáta na kongresové křeslo bývalé předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové. Toho rozběsněný dav ultralevicových aktivistů vyhnal z pochodu Trans March v San Franciscu, přestože Wiener aktivně prosazoval do kalifornské legislativy 99 % extremistických požadavků jeho pořadatelů. Stalo se to den poté, co se objevily záběry, jak ho v restauraci kvůli jeho židovství slovně napadá propalestinský aktivista.

Scott Wiener začátkem tohoto roku po dvouletém váhání nad vlastní rozpolcenou identitou veřejně obvinil Izrael ze spáchání genocidy. Pro většinu lidí by ho to zařadilo na krajně levicovou část spektra. Jenže to stále nestačilo. Aktivisté DSA a příbuzných spolků ho veřejně okřikují jako „kus hovna“, performativně ho „zbavují queer nálepky“ a jinak odsuzují, protože nebyl dostatečně a okamžitě protiizraelský a váhal s účastí na „povinném“ očišťujícím rituálu jako v maoistické Číně za kulturní revoluce.

Možná si říkáte, koho proboha zajímá, co si myslí extremističtí idioti z trans pochodů v San Franciscu. Jenže tyto akce jsou dnes středobodem politiky Demokratické strany. Právě na těchto bizarních divadlech aktivisté posvěcují nové ortodoxie a formulují své politické postoje k zásadním otázkám. Tento alternativní „mozek“ se nyní aktivně snaží transformovat demokratickou politiku – v čem úspěšně soupeří s nominálním nervovým centrem, kterým je DNC, tedy Národní výbor Demokratické strany.

Protiizraelská propagandistická kampaň, která se rozpoutala po 7. říjnu, se navíc americkou společností šíří jako požár. Tomu je tak zejména proto, že pocit mravní nadřazenosti, kterým jeho účastníkům dává, je opojný. Umožňuje obyčejným lidem připadat si morálně výjimeční, aniž by museli udělat cokoliv morálně výjimečného.

„V momentě, kdy jsi začal podporovat Izrael, jsi ztratil svou queer nálepku,“ zněla obžaloba adresovaná Wienerovi, ačkoliv ten Izrael v podstatě nikdy nepodporoval, jen nehodlal překrucovat fakta a taktně mlčel. 

Nemusíte se stát lepším člověkem, abyste se cítili morálně v právu – stačí jednoduše odsoudit někoho, o kom dav aktivistů rozhodl, že je špatný. V jediném okamžiku jste se morálně vymrštili vysoko nad něj. Čím je obvinění monstróznější, tím výše vás ten morální výtah vynese. A každé opakování moralizujících obvinění vám dává další šanci zažít pocit, že jste na správné straně barikády. 

Tak se ve společnosti ukotví nová ortodoxie a z obyčejných lidí se stávají fanatici. Ti pak donekonečna opakují obvinění (z rasismu, vykořisťování nebo nakonec podpory genocidy), protože každé opakování utvrzuje příběh, kterému o sobě chtějí věřit ze všeho nejvíce: že oni jsou na straně absolutního dobra. A nakonec – vždyť DSA a levému křídlu Demokratů přece jde jen o zastavení genocidy a univerzální zdravotní péči, nebo ne?

Na setkání Koalice pro víru a svobodu (Faith & Freedom Coalition) v červnu ve Washingtonu prezident Trump varoval, že mnozí kandidáti z řad tzv. Demokratických socialistů „nejsou žádní sociální demokraté. Jsou to zatvrzelí bezbožní komunisti… nejvážnější hrozba pro naši zemi od jejího vzniku.“

Trumpovy výroky „nečekaně“ vyvolaly vlnu odsouzení mediálních mluvících hlav, a to i ze strany hlavní korespondentky CNN v Bílém domě Kaitlan Collinsové, která prohlásila, že „socialismus, natož demokratický socialismus, není komunismus“.

Prohlášení tohoto typu ukazují, jak málo pozornosti média věnují Demokratickým socialistům Ameriky (DSA) a jejich skutečnému a demonstrovatelnému směřování. Většina řídícího orgánu DSA, výkonné rady s názvem Národní politický výbor (NPC), se totiž otevřeně hlásí ke komunistické ideologii. Marketing typu „chceme jen dostupnou zdravotní péči“ je tak pouhou vábničkou na užitečné idioty.

Jak toto hnutí roste, místo přibližování se hlavnímu proudu se naopak stále více radikalizuje. DSA každé dva roky pořádá svůj národní sjezd, na kterém delegáti schvalují rezoluce a volí členy výkonné rady. DSA se nejen brutálně radikalizuje pod vlivem nevzdělaných či „převzdělaných“ řadových mladých členů, kteří jsou skutečnými extrémisty, ale od roku 2023 mají nad touto organizací oficiální kontrolu otevřeně komunistické frakce.

Koalice komunistických frakcí získala v NPC před třemi lety většinu, kterou si i podle krajně levicových médií udržela i v roce 2025. A tento hardcore komunistický blok převážil v mnoha nejspornějších vnitřních otázkách, jako bylo zvolení Christophera Winstona – maoisty z Frakce pro marxisticko-leninsko-maoistické osvobození, která publikovala prohlášení podporující Eliase Rodrigueze, pravděpodobného vraha dvou zaměstnanců izraelského velvyslanectví před Židovským muzeem na Kapitolu ve Washingtonu, D.C. Komunistické frakce prosadily jeho zvolení do militantního křídla DSA zvaného „Rudí králíci“ (něco jako nacistické bojůvky SA).

Zatímco v minulosti předsedkyně politického výboru frakce Socialist Majority Caucus popisovala tehdejší výkonnou radu jako rozdělenou mezi dva proudy – „masovou politiku“ a „sektářské ideology“, dnes jednoznačně drží opratě v rukou právě bolševičtí sektáři. Ti kladou důraz na ideologickou čistotu a nahlížejí na DSA spíše jako na onu komunistickou avantgardu, připravující se na to, že „závěrečná krize kapitalismu vynese socialistickou stranu k moci“. 

Přeloženo z nesrozumitelné levicové terminologie to znamená, že DSA ovládají lidé vycházející z revolučního rámce, který klade důraz na pouliční hnutí, zastrašování oponentů a násilné protesty, přičemž parlamentní politiku často odmítají jako ztrátu času.

Tato skupina letos na jaře protlačila skrz koalici funkcionářů kolem Marxist Unity Group program pro DSA, který požaduje demontáž ústavy, vyzývá k nahrazení úřadu prezidenta USA a Nejvyššího soudu orgány volenými Kongresem a podřízenými Kongresu (tedy jim samotným, pokud by byli schopni provést ústavní změny, tak jak tomu je v komunistických státech). 

Mezi další body prosazené do programu DSA koalicí komunistických frakcí patří požadavky na zrušení policie a věznic – ačkoli jedna z členek řídícího výboru DSA naznačuje, že je otevřená „nějaké komunitní síle v rámci komunismu, která by dokázala dohlížet na vzájemnou odpovědnost“. To je bezpochyby způsob, jakým by se v budoucnu prezentovala tajná policie a gulagy pro „nepřátele lidu“.

S ohledem na posedlost DSA Izraelem nepřekvapí ustanovení výslovně označující Jeruzalém za hlavní město palestinského státu (rozkládajícího se v Izraeli), stejně tak zrušení volebního systému Sboru volitelů a znárodnění největších amerických firem. 

Nepřekvapivě DSA obviňuje (dokonce i za formálně nekomunistického vedení) z ruské invaze na Ukrajinu Spojené státy a NATO a vyzvala k vystoupení z Aliance. Osoby bez státního občanství, čili nelegální migranti, by měli získat „plné volební právo“; veškeré deportace by měly skončit a měla by proběhnout „okamžitá amnestie pro všechny imigranty bez ohledu na jejich současný imigrační status“.

Koalice hlasující pro tyto programové body zahrnovala frakce pojmenované jako Marxist Unity Group, Red Star, Springs of Revolution, Reform & Revolution nebo jediného člena frakce Libertarian Socialist Caucus, což musí být opravdový intelektuální podivín typu Noama Chomskyho na steroidech.

To vám samo o sobě asi říká vše, co potřebujete vědět.

Opozici tvořily především skupiny Groundwork, Socialist Majority Caucus a Bread and Roses. Komunistická frakce prohlašuje: „Převezmeme kontrolu nad světem, který byl vybudován skrze naše kolektivní vykořisťování a nadvládu. Chceme všechno tohle [viz program výše], avšak [našich cílů] nelze dosáhnout výhradně prostřednictvím volebních schránek.“

Jinými slovy: radikálnější blok prosazující revoluční zlom v celonárodní struktuře USA porazil reformněji založený blok oněch „socialistů skandinávského typu“ z 60. let. To znamená, že CNN jsou užiteční idioti a DSA je zapřísáhlá komunistická organizace, která hodlá na cestě do komunistického ráje zničit západní civilizaci.

Organizace DSA je oproti svému vlivu (po volbách očekává až 7 míst v Kongresu) velice malá – během 44 let své existence neměla nikdy více než 24 tisíc členů a do roku 2024 tento počet klesl na šest tisíc. (Porovnejte to například se 300 tisíc Američanů, kteří patří k ženskému židovskému spolku Hadasa.)

Od počátku Trumpovy éry však začala DSA boxovat daleko nad svou váhovou kategorii. Nejprve pomohla do Sněmovny reprezentantů čtyřem radikálním kongresmankám v roce 2018, tzv. The Squad tvoří Alexandria Ocasio-Cortez (NY-14), Ilhan Omar – Minnesota (MN-05), Rashida Tlaib – Michigan (MI-12) a Ayanna Pressley – Massachusetts (MA-07), načež dovedla dosud obskurního poslance za stát New York jménem Zohran Mamdani k jeho oslnivému pochodu do Gracie Mansion ve volbách o newyorského starostu v roce 2025.

Myšlenky, které DSA oživují od jejího vzniku v roce 1983, si v posledních 15 letech vytrvale získávají podporu mezi řadovými demokraty. Podle CNN průzkum společnosti Gallup ukázal, že „Demokraté měli v minulém roce výrazně příznivější pohled na socialismus (66 procent) než na kapitalismus (42 procent). Ještě v roce 2012 byla tato [čísla] opačná.“

Posun není zásluhou DSA. DSA spíše obdělává již obdělanou půdu – půdu, která byla osívána, zalévána a pečlivě udržována už od vlády prezidenta Cartera.

Situaci ještě zhoršuje, že zahraniční protivníci Ameriky využívají TikTok a další sociální sítě jako zbraň k prohlubování každé z domácích kulturních válek, čímž solí rány, které si západní společnosti způsobují primárně samy. U lidí pod 30 let je TikTok často hlavním zdrojem zpráv!

Výsledky jsou vidět v číslech. V nedávném průzkumu Harvardu na otázku, zda se přiklánějí spíše k Izraeli, nebo k Hamásu, zvolilo 60 procent voličů ve věku 18 až 24 let Hamás! Toto číslo je výsledkem radikalizace jedné generace v přímém přenosu. Rubovou stranou podpory Hamásu je vštepená nenávist k vlastní civilizaci – nedávná zjištění agentury Gallup ukazují volný pád v počtu Demokratů, kteří se považují za patrioty.

V roce 2001 byl podíl demokratů, kteří tvrdili, že jsou „velmi“ nebo „mimořádně“ hrdí na to být Američany, poměrně vysoký – přibližně 88 procent. Za vlády George W. Bushe však klesl, za Baracka Obamy znovu vzrostl a od zvolení Trumpa se do minulého roku propadl na pouhých 36 procent!

Poučení z tohoto vývoje a z něho vycházejících volebních soubojů v USA zní: Socialistická periferie se snaží převzít kontrolu nad Demokratickou stranu a podkopat její hodnoty, ideály a vedení. Pokud se má historie opakovat, čekají nás nyní desetiletí, během nichž se Demokraté budou snažit znovu vynalézt kolo. 

Je to vidět na regulaci nájemného, která byla právě zavedena v New Yorku navzdory datům z několika desetiletí ukazujících, že předchozí aplikace této politiky v témže městě měla zcela opačný účinek. Je to vidět i na sklonu tisknout peníze a na dalších formách půjčování si z budoucnosti (na kterém se dnes bohužel podílí i Republikáni).

Socialisté tak kromě nesvobody budou prosazovat to co vždy – zabavovat majetek schopným, dotovat neudržitelné, provádět náboženské rituály spojené s cargo kultem rovnosti a kromě současnosti krást také z budoucnosti. Ta je abstraktní, dosud nenaplněná a v nevýhodě, pokud jde o schopnost se bránit.

Jedním z klíčových rysů politiky DSA je ideologická vize postrádající schopnost představit si budoucnost byť nejelementárnějším způsobem – a to bude pro americké daňové poplatníky ještě velmi kruté překvapení.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a držte Americe palce, náš osud totiž závisí i na jejím budoucím směřování. Díky moc.