Od komunistů v rezervaci ke Kaiserovi na demonstraci. Hodina dějepisu pokračuje

GLOSA MICHALA BORSKÉHO I V roce 1990 jsme se smáli představě, že na komunisty budeme jednou chodit do rezervace. Legendární „Hodina dějepisu“ Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera z pořadu Možná přijde i kouzelník tehdy vystihla polistopadovou euforii. Jenže dějiny připsaly hořkou pointu: KSČM zůstala ve Sněmovně až do roku 2021, Kaiser dnes vystupuje za zrušení televizních poplatků a Letnou znovu plní demonstranti. Čemu se asi budou smát školáci při hodině dějepisu v roce 2046?

Včera byl typický 17. listopad, pršelo a vůbec bylo venku počasí, že by psa nevyhnal. Přistihl jsem proto svého jedenáctiletého syna u počítače, kterak si na YouTube pouští různé nesmysly a mezi nimi také slavnou „Hodinu dějepisu“. Smál se, až se za břicho popadal, a já zezačátku taky. Jenže po chvilce se mi to všechno rozleželo a smát jsem se přestal.

Sladké devadesátky

Kdo si chce připomenout euforii počátku devadesátých let, nemusí otevírat učebnice – stačí si pustit necelých šest minut televizní klasiky: legendární scénku z pořadu Možná přijde i kouzelník z roku 1990. Jiří Lábus v bílém profesorském saku s motýlkem v ní v imaginárním roce 2010 či 2012 otevírá třídnici, zatímco mu Jiří Korn z balkonu zákeřně střílí flusačkou do oka, a vyvolává k tabuli žákyni Karolínu Kaiserovou.

Oldřich Kaiser si nervózně uhlazuje ofinu a na otázku, kde 17. listopadu 1989 všechno začalo, tipuje „na Aljašce“. Hlavní hesla revoluce? „Svobodné dolby“ a „Máme hole v ruce“. Co znamená zkratka OF? „Osvobození Fojtíka,“ vypálí žákyně za bouřlivého smíchu sálu, načež v druhém pokusu vytasí prorockou definici, která v české politice nezestárla ani o vteřinu: „Očekávám funkce!“

Když pak má pojmenovat stranu se čtyřiceti lety absolutní moci, hlesne nejprve „malá“ a vzápětí „komu zvoní hrana“, až jí učitel Lábus vpálí pětku s legendární pointou: „Vždyť jsme se na ně minulou neděli byli dívat v rezervaci!“ Kéž by…

Ten náš Olda...

Dějiny však mají smysl pro mimořádně černý humor. Do žádné rezervace se v roce 2010 nechodilo. KSČM opustila poslanecké lavice až po volbách v říjnu 2021, tedy na počátku dvacátých let 21. století, a ani po neúspěchu loňské kandidatury pod hlavičkou hnutí Stačilo! z veřejného prostoru nezmizela. Ostatně podle průzkumu agentur Ipsos a Focus zveřejněného v listopadu se téměř pětina obyvatel Česka domnívá, že by se lidem žilo lépe, kdyby v roce 1989 nepadl komunistický režim.

Ten nejbizarnější oblouk času se ale letos na podzim vyklenul přímo nad tehdejším představitelem „Karolíny Kaiserové“. Zatímco Jiří Lábus v závěru října na jevišti Studia Ypsilon podpořil Českou televizi a Český rozhlas, jednasedmdesátiletý Oldřich Kaiser v krátkém videu prohlásil, že je pro zrušení televizních poplatků – s argumentem, že „dokonce i Ukrajina je neplatí“.

A aby byl paradox dokonalý, v sobotu 7. listopadu vystoupil na Kavčích horách před budovou České televize na demonstraci spolku Svatopluk po boku bývalé šéfky KSČM Kateřiny Konečné a přednášel s kamennou tváří verše S. K. Neumanna „Lenin-maják, Lenin-zvon“. Zatímco část komentátorů zvažovala, zda nejde o „dadaistický trolling“, Kaiserova partnerka Dáša Vokatá už po zveřejnění říjnového videa potvrdila, že svůj odpor k poplatkům myslí vážně. Těžko vymyslet trpčí pointu ke scénce, v níž tentýž herec kdysi nedokázal vyslovit slovo „komunistická“. Přesto si pořád tak nějak myslím a věřím a doufám, že Olda si z nás přece jen dělá legraci, kterou jen dovádí do dosud netušených absurdních forem.

Oldřich Kaiser byl vždycky originál každým coulem. Pánbůh zaplať za takové...

Styl 4:36

Máme rok 2026, 37 let od „sametu“. Tak daleko Kaiser s Lábusem v roce 1990 ani náhodou neviděli. A přece je to tu zase. Uplynulou neděli se lidé nehoufovali na Letné proto, že by se měli špatně, ale proto, že jim vadí způsob, jakým s nimi vládnoucí garnitura jedná. Bez mučení přiznávám, že jsem tam nebyl. Irituje mě z různých důvodů osoba Mikuláše Mináře. Ale to není podstatné.

Letenská pláň se znovu zaplnila – podle pořadatelů ze spolku Milion chvilek pro demokracii dorazilo na shromáždění „Letná proti 4:36“ mezi 350 a 450 tisíci lidí. Důvodem či záminkou se stalo říjnové jednání Sněmovny, při němž vládní koalice ANO, SPD a Motoristů sobě ve 4:36 ráno po devítihodinové noční rozpravě protlačila do druhého čtení vládní návrh předložený ministrem kultury Oto Klempířem, který ruší koncesionářské poplatky pro ČT a ČRo.

Myslím ale, že slušné lidi vytáčí hlavně to, jak se jim kreatury jako Rajchl, Ševčík, Okamura nebo Macinka smějí do obličeje a jak se chřadnoucí stařec „Bába“ drží u koryta za každou cenu. Podle mě hlavně ze strachu, aby jednou místo na odpočinek nemusel nastoupit na Pankrác či do Ruzyně.

Jasně – o legitimitě volebního výsledku se nikdo nepřetahuje. Jenže svobodné volby nikdy neznamenaly, že po vhození lístku do urny má občan na čtyři roky zalepit pusu, tiše přihlížet nočním hlasováním před pátou ranní a držet hubu a krok jako za časů, z nichž si Lábus s Kaiserem kdysi dělali legraci. Právě tady se láme rozdíl mezi demokracií a karikaturou demokracie.

Hodina dějepisu v roce 2046

Nabízí se otázka: když jsme se v roce 1990 dívali očima satiriků do roku 2010, jak asi bude vypadat „hodina dějepisu“ v roce 2046? Oldřichu Kaiserovi by tehdy bylo jednadevadesát a Jiřímu Lábusovi šestadevadesát let.

Třídní profesor v moderním bílém saku otevírá digitální třídnici a vyvolává žáka k tabuli: „Tak, dnes budeme opakovat události z Prahy roku 2026. Kdo si pamatuje, co sliboval Andrej Babiš?“

Žák si nervózně uhladí vlasy: „No… těžký to bylo teda. Nejprve premiér slíbil, že z Česka udělá nejlepší místo na celé planetě…“

„Výborně! A kde slavil sedmatřicáté výročí sametové revoluce, když nebyl na Národní třídě?“

„V Izraeli!“

„No vidíš, tehdy tam odletěl na návštěvu. A co jeho nejbližší spolupracovníci? Kdo držel státní kasu, když byl rozpočet naplánovaný se schodkem přes tři sta miliard?“

„Paní Schillerová! Ta přece rozpočet zachránila tím, že se převlékla za hranolky na TikToku a slíbila vrátit EET!“

„Hranolky byly předtím, ale ten TikTok sedí. A jak se jmenovala ta poradní rada vlády, která radila s ekonomikou?“ – „NERV?“ – „Ano, a co s ní udělali?“ – „Zrušili ji, aby nebrblala!“

Profesor si povzdechne a listuje dál: „Dobrá. A co ta koaliční strana s volantem ve znaku? Jak se jmenoval její ministr životního prostředí, co předtím školil děti o recyklaci, ale pak bojoval za spalovací motory?“

„Filip Turek!“ vypálí žák suverénně.

„Ale kdepak! Toho na Hradě nechtěli, tak tam napřed seděl šéf strany Macinka a pak museli najít Igora Červeného. Ten chtěl s Turkem přejmenovat Novou zelenou úsporám, aby nebyla moc provokativně zelená!“

„A za co se musel ministr zahraničí Petr Macinka omlouvat v listopadu 2026?“

„Že urazil prezidenta?“

„Ne, tomu hrozil extrémní kohabitací! Omlouval se, protože nazval ruské hokejistky mužatkami – a doma ho za to tak seřvala manželka, že prý bude muset vlastní dceru vozit na hokej, pokud ho jednou bude chtít hrát!“

Publikum v zadních lavicích se dusí smíchy, zatímco profesor nasadí přísný pohled: „Ticho tam vzadu! Teď mi předveď pantomimou jednoho z předsedů Sněmovny. Kdo dokázal v opozici řečnit přes deset hodin v kuse, ale jakmile se dostal k moci, prosadil pevný čas hlasování ve 4:36 ráno?“

Žák se rozmachuje rukama, až mu profesor vpadne do řeči: „Ano, Tomio Okamura! A teď pozor, záludná otázka za jedničku. Jak vyložila Karolína Kaiserová zkratku OF?“

„Očekávám funkce!“

Celá třída se zasměje, protože zjistí, že zrovna tahle věta z roku 1990 přežila nejen dvacátá, ale i čtyřicátá léta beze změny.


🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách a třeba vám zamrzne úsměv. Díky moc!

sinfin.digital