Dobrovolně na vojnu, s Topolánkem na ocase tygra. Zpověď Forresta Gumpa české politiky

GLOSA MARTINA SCHMARCZE | Dobrovolně jsem narukoval na vojnu, psal projevy Mirku Topolánkovi a o práci na Úřadu vlády přišel kvůli větě, kterou zaslechla Jana Nagyová. Od listopadu 1989 si připadám jako Forrest Gump české politiky. Byl jsem u zásadních událostí, zažil politické zrady i tvrdé pády. A stát, který jsem kdysi nenáviděl, chci od té doby chránit.

„Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, který kousek si vytáhneš,“ říkala máma Forresta Gumpa. Moje mi kladla na srdce: „Vždycky hledej chybu u sebe, ne u druhých.“ Faktem je, že 17. listopadu 1989 jsem otevřel krabici a od té doby z ní tahám jeden bonbón za druhým.

Dodnes si pamatuji, co mě napadlo na první demonstraci po 17. listopadu 1989: nepatřím sám sobě, už nejsem „já“, teď jsme všichni „my“. A i když jsem věděl, že ta jednota brzo zmizí, dodnes cítím silnou odpovědnost za stát, který pro mě do té doby nebyl jen lhostejný, ale přímo nepřátelský. Můj svět se obrátil naruby a co jsem nenáviděl, chci od té doby chránit…

Nevím, jak se to stalo, ale mám pocit, že od onoho okamžiku před 37 lety až dodnes jsem byl vždy u všeho důležitého, co se v této zemi dělo. Film Forrest Gump je myšlen jako parodie na americké dějiny, ale co se týká těch českých, já v něm celou tu dobu žiji…

„Jaký je váš jediný cíl v armádě?“

Zvrat perspektivy začal tím, že jsem dobrovolně narukoval do armády. Možná bych se po převratu díky řadě zdravotních omezení vojně vyhnul. Po univerzitě jsem nedostal povolávací rozkaz. Přihlásil jsem se na jaře 1991 sám. Poslali mě k vojskům ministerstva vnitra na Zbraslavi. Vždy tam chodily protekční děti, napřed potomci bolševiků, pak politiků z Občanského fóra.

Česká jízda LIVE: Letná není jen demonstrace. Pro Babiše může být začátkem politické noční můry

Na Gumpa volali: „Utíkej, Forreste!“ Já si doběhl pro papalášskou vojnu, na niž jsem neměl nárok. Žádný seržant se mě neptal: „Jaký je váš jediný cíl v armádě?“, ale já to věděl: sloužit své již svobodné zemi. A poprvé jsem viděl Jana Rumla, když coby šéf resortu přijel na inspekci. Načež jsem napsal kritický text o ministru obrany, díky němuž mě posléze vzali do Českého deníku.

A od té chvíle už jsem stále jen utíkal…


Pak už to byl fičák. Blízký přístup k řadě politiků – včetně Rumla. Rychlý postup na zástupce šéfredaktora. Rychlý konec, když jsme se rozhádali s Pepou Kudláčkem, majitelem listu, jímž prošla hromada slavných osobností. Dodnes mě ten krach mrzí, ale otevřel přede mnou další kariéru (byť plnou tvrdých pádů na ústa). A docela jsme ten žurnalistický rybníček rozčeřili…

Učil jsem se svobodě, demokracii a právu od Pavla Tigrida, Otakara Motejla, Vojtěcha Cepla. Setkávání s nimi mi hodně dalo. Komentoval jsem v Mladé frontě a Lidových novinách, vedl Profit (získal jsem tam dosud svou jedinou cenu, a to pro nejlepší ekonomický týdeník). Pak další vyhazov… A díky němu klíč k dalším dveřím: ke snové kariéře poradce Mirka Topolánka.

Pro hlupáka každý hloupý

První, co jsem řekl šéfovi ODS, bylo: „Pane předsedo, udělal jste dobrý byznys, neutralizoval jste největšího nepřítele“ (tehdy jsem mu strašně zazlíval, že prosadil za prezidenta Václava Klause). Odpověď byla stručná: „Až tak?“ Bylo to naposledy, kdy jsme si vykali. Oba odmítáme premisu Topolova předchůdce, že „protykaná“ společnost je špatná společnost.

Turek by se jako konspirátor neuživil. Jeho teorie o 17. listopadu byla vyvrácena před třiceti lety

Pro roky 2004–2010 mám výraz „jízda na ocase tygra“. Jak řekl Forrest: „A od té chvíle už jsem stále jen utíkal.“ Jako on jsem byl u spousty důležitých věcí, promlouval ústy premiéra ke světovým státníkům a stát sice neřídil, ale „skoro“. Topol je největší lídr, jakého jsme kdy měli, a přečetl víc knih než já. Nejapným kritikům po gumpovsku vzkazuji: „Pro hlupáka každý hloupý.“

Člověk má někdy málo kamenů…


Když Topolánek zachraňoval pro Klause druhé prezidentské období, řekl nám: buď ho nenechám zvolit a bafuňáři v ODS mě sundají hned, nebo nechám a pak máme tak rok. Docela se trefil. Vláda padla zradou ve vlastních řadách řízenou z Hradu. Pak ono stupidní palácové spiknutí (během jednání výkonné rady jsem ze vzteku vypil lahev single malt whisky).

Přišly temnější roky. Z Úřadu vlády jsem byl vyhozen na vteřinu poté, co jsem ve výtahu ve Sněmovně pronesl nelichotivou větu na adresu Jany Nagyové a ona to slyšela. Kamarádil jsem s Petrem Tluchořem a jeho „rebely“. Prožíval s nimi prokurátorský puč. Zastupitelská demokracie se hroutila, já též. Ale nemohl jsem to změnit. Slovy Gumpa: „Člověk má někdy málo kamenů…“

Dobrý den, jsem Schmarcz, Martin Schmarcz

Dostal jsem další šanci. Práci pro předsedu tehdy mimosněmovních lidovců Pavla Bělobrádka. Dali jsme to! A já mu radil po forrestovsku, vykukoval jsem odevšad ještě víc než s Topolánkem. Psal jsem oponenturu ke služebnímu zákonu nebo pozměňovací návrh k EET. Z prvního nebylo nic, ale díky druhému byli živnostníci na dvanáct let uchráněni od této buzerace.

Nicméně jsem zjistil, že Andrej Babiš si ode mě radit nenechá. Když jsem mu na jednání klubu KDU-ČSL vyjmenoval, co v EET změnit (byly to mé návrhy), opáčil, že mu to chceme zničit. Ale byly i dobré věci. Třeba slavný klub „Pětka“, kde jsem se stal štamgastem a kde se „pekly“ všechny důležité věci. Tehdy jsem se začal představovat: „Jsem Schmarcz, Martin Schmarcz.“

Na sajrajt se musí se smetákem…

Dál je můj život až dodnes veřejný. Můžete si ho dohledat v mých textech a videích, není třeba ho popisovat. Pořád „jsem Forrest, Forrest Gump“… To je snad na mém vystupování vidět. Vlastně je snadné komentovat politiku, když jste v ní patnáct let žili. Jak řekl hrdina: „A od té chvíle už jsem stále jen utíkal. Já netušil, že je to k něčemu dobrý.“ Bylo, teď se mi ty zkušenosti hodí.

Jaké ze všeho plyne poučení a proč to píšu k výročí 17. listopadu? Protože od doby, co jsme byli všichni „my“, si jako Gump svůj příběh tvoříme každý zcela po svém. Nejsou už žádní „oni“, kteří by nám nařizovali, „kudy máme běžet“. A kdyby to zkusili? Vytáhneme poslední hlášku z filmu: „Na sajrajt se musí se smetákem, to říká moje máma.“

Takže: „Díky, že můžem“ a nenechme si to vzít!

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách a zajděte si s Martinem na pivo. Díky moc!

sinfin.digital