Boj o dostavbu klíčové dálnice: U D35 může být nejdražší položkou přílišný optimismus

Česko finišuje svůj největší dopravní PPP projekt: dostavbu dálnice D35 mezi Opatovcem a Mohelnicí. Zakázka za vysoké desítky miliard přilákala tři konsorcia, jejichž cenová nabídka se výrazně liší. Je však klíčové, aby stát při posuzování řešil i jiná kritéria než jen peníze: hodnotu zkušeností, znalost českého prostředí či připravený dodavatelský řetězec. Příkladů, kdy se původně nejlevnější vítěz tendru v důsledku ukázal tím nejdražším, totiž v Česku máme nepočítaně. 

Ve velkých veřejných zakázkách má nejnižší cena přirozenou přitažlivost. Je srozumitelná, snadno porovnatelná a veřejnosti se jednoduše vysvětluje. Čím složitější je však samotný projekt, tím méně jedno číslo vypovídá o tom, kolik bude zakázka stát ve skutečnosti.

Dostavba dálnice D35 mezi Opatovcem a Mohelnicí ale není běžným nákupem stavebních prací. Vybraný soukromý partner zajistí projektování, výstavbu, financování, následný provoz i údržbu 35,4 kilometru nové dálnice se dvěma významnými tunely. Součástí projektu je i provoz a údržba navazujícího sedmnáctikilometrového úseku.

Zveřejněné částky od tří konsorcií LitMo, ViaCM a ViAlliance35 proto nepředstavují prostou cenu stavby, ale spíš současnou hodnotu budoucích plateb za dostupnost infrastruktury. Stát nerozhoduje pouze o tom, kdo dálnici postaví levněji. Řeší i to, kdo ji dokáže bezpečně dokončit, dlouhodobě provozovat a udržovat bez dodatečných nákladů, které v dnešní nabídce nejsou vidět.

Dálnice D1 je konečně dostavěná v plné délce. Stav hlavní části je ale k uzoufání, chybí třetí pruh

Mezi nejnižší a druhou nejnižší nabídkou je podle zveřejněných údajů rozdíl 4,839 miliardy korun, tedy přibližně 6,8 procenta. To je významná částka, kterou nelze přehlížet. Sama o sobě ale neříká, zda obě nabídky vycházejí ze stejně realistických technických, časových a ekonomických předpokladů.

Právě zde by měl stát zvážit také hodnotu prokazatelných zkušeností. Firma, která v Česku roky buduje dopravní infrastrukturu, nezačíná s prázdným listem papíru. Zná české technické normy, povolovací procesy, geologické podmínky i způsob spolupráce s úřady. Má vytvořené vztahy s projektanty, dodavateli materiálů, stavebními společnostmi a dalšími subdodavateli. Především za sebou má stavby, na kterých lze její schopnosti reálně ověřit.

To není vlastenecký argument ani požadavek na automatické zvýhodňování českých společností. Je to otázka hodnoty a rizika. Zkušenosti z českého prostředí mají konkrétní ekonomickou cenu, pokud snižují pravděpodobnost chyb v dokumentaci, problémů se schvalováním, výpadků dodávek nebo pozdějších změn technického řešení.

Přesto se u strategických zakázek znovu a znovu tváříme, jako by ověřené zkušenosti byly jen příjemným bonusem, zatímco nejnižší číslo představovalo jediný objektivní fakt. Přitom právě firma, která má v Česku lidi, kapacity a fungující dodavatelské vztahy, může státu nabídnout něco, co se do pořizovací ceny obtížně zapisuje: vyšší jistotu, že projekt skutečně proběhne podle plánu.

Nízká cena může být výsledkem efektivnějšího řešení, lepšího financování nebo kvalitnější organizace práce. Může ale také vycházet z optimistického harmonogramu, omezených rezerv, závislosti na konkrétních dodavatelích nebo z předpokladu, že během realizace nevzniknou zásadní komplikace.

Rozdíl mezi skutečnou efektivitou a přílišným optimismem se neukáže při otevření nabídek, ale ve chvíli, kdy se začne projektovat a stavět.

Stejný metr pro všechny

Dálnice D35 přitom zahrnuje téměř čtyřkilometrový tunel Dětřichov a zhruba 1,3 kilometru dlouhý tunel Maletín. U takto náročných staveb může i zdánlivě malá chyba znamenat přepracování projektu, změnu technologického postupu, doplnění dokumentace nebo nové schvalování. Do harmonogramu mohou zasáhnout také nedostupné materiály, omezené výrobní kapacity, problémy subdodavatelů či nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

Každá podobná komplikace spouští řetězovou reakci. Zdrží navazující práce, prodlouží využívání techniky a pracovníků a otevře cestu ke smluvním změnám, opravám a vícepracím. Úspora viditelná při podpisu smlouvy tak může postupně mizet v nákladech, které v původní tabulce nebyly.

Právě proto je důležitá odolnost dodavatelského řetězce. Nestačí mít seznam subdodavatelů, rozhodující je, zda jsou jejich kapacity skutečně dostupné, zda existují alternativy při výpadku a zda je celý řetězec připraven fungovat po dobu několikaleté výstavby. Dlouhodobé působení v Česku v tomto směru není kosmetickou výhodou, ale pojistkou proti tomu, aby se dodavatelské vztahy začaly budovat až ve chvíli, kdy už běží smluvní termíny.

Stejnou váhu má ekonomická stopa projektu. D35 vytvoří zakázky v projektování, výrobě materiálů, dopravě, logistice, údržbě a dalších subdodávkách. Není lhostejné, kolik práce vznikne v Česku, jaký objem zakázek získají tuzemské firmy, kolik pracovních míst projekt vytvoří a kde budou odváděny daně. Peníze, které zůstanou v domácím dodavatelském řetězci, dál pracují v české ekonomice.

Ani vyšší cena však automaticky nezaručuje lepší řešení. Ověřená firma musí svou výhodu doložit konkrétními referencemi, kapacitami, harmonogramem a nižšími riziky. Pokud to nedokáže, její dlouhá historie sama o sobě nestačí.

Stejný metr ale musí platit pro levnější variantu. Nestačí nabídnout nižší částku. Musí také garantovat stejné technické parametry, spolehlivé kapacity, odolný dodavatelský řetězec a realistický harmonogram. Jinak stát neporovnává dvě ceny za stejné plnění. Porovnává ověřenou schopnost projekt dokončit s příslibem, že všechno dobře dopadne.

U D35 proto není hlavní otázkou, kdo napsal nejnižší číslo. Rozhodující je, kdo má největší šanci toto číslo dodržet. Nejdráže totiž často nevyjde zkušenost, za kterou si stát připlatí, ale optimismus, jehož cenu zjistí až během výstavby.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.

sinfin.digital