GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Je sice pěkné, že pánové v kravatách slavnostně otevřeli poslední úsek naší páteřní dálnice na Přerovsku, jízda po jejím původním úseku z Prahy do Brna je ale pro řidiče čím dál větší noční i denní můrou. Masivní rekonstrukce, která nikdy neskončila, sice přinesla lepší povrch, kapacita je ale naprosto nedostatečná.
Můžete si vybrat: buď se lopotit v nikde nekončící karavaně kamionů osmdesátkou, nebo jet o něco málo rychleji levým pruhem, kde vás co chvíli vytroubí nějaký psychopat, kterému rupnou nervy, protože by rád jel o něco rychleji, ale prostě to nejde.
A víte co, vlastně se jim ani moc nedivím. Dokončení dálnice D1 snad mohou oslavovat na Hané – ale pro Pražáky, Brňáky a obyvatelé dalších míst podél trasy „déjedničky“ mezi našimi dvěma největšími městy je tato tepna noční i denní můrou.
Apokalypsa na kolech
Kdo se čas od času vydá autem do Západní Evropy, jistě ví, že zásadní úseky dálnic s velkým tranzitním provozem se budují standardně se třemi jízdními pruhy v každém směru. Ne tak u nás, spolu s Německem nejspíš nejvíce „průjezdní“ zemí v Evropě, doslova silničním mostem mezi východem a západem.
Zdejší komunikace ve dne v noci válcují pneumatiky náklaďáků táhnoucích svá břemena ze starých zemí EU na Balkán a naopak. Nějak tak jako situaci na D1 si představuji nekonečné kolony Wehrmachtu vlekoucí se s municí a mužstvem na východní frontu v jedenačtyřicátém.
Do toho se den co den přidává agresivní složka řidičů osobních aut, kteří nejsou s to se na schůzky a rodinná setkání dostat včas, z čehož jim tečou nervy. Někdy i několikrát denně dopravní řeka jménem D1 úplně zastaví, kvůli běžné hromadné nehodě, způsobené snadno třeba jen drobnou nepozorností.
Pak už ani nemáte sílu nadávat, zbývá opřít si hlavu rezignovaně o volant drahého služebního vozu a čekání vyplnit omluvami všem, kdo čekají na vás. Ne, tohle není normální, je to ztělesněné civilizační peklo. I klidné povahy mají chuť vystoupit a buď rozmlátit všechno kolem „bejsbolkou“ jako Michael Douglas ve filmu Volný pád nebo s blaženým výrazem šílence odejít kamsi do lesa vedle dálnice.
Když se nechce, tak to nejde
Přitom by stačilo tak relativně málo, aby to bylo o dost lepší – třetí pruh v každém směru D1. Jenže na ten se při oné nekonečné rekonstrukci před pár lety prostě nějak nedostalo, ačkoliv odborníci toto rozšíření podporovali. Dopravní expert z ČVÚT a někdejší ministr dopravy Petr Moos tehdy argumentoval, že širší dálnice by pojmula očekávaný růst provozu, který se později skutečně naplnil.
Také by se usnadnily budoucí opravy a minimalizoval vznik rozsáhlých zácp oproti údržbě úzké čtyřproudé komunikace – každá současná oprava, jak je například ta náročná mostní kousek za sjezdem na Benešov, která má trvat ještě možná dva roky, fatálně zpomalí rychlost provozu kvůli zúžení.
Při rozhodování v roce 2011 bohužel nakonec převážily momentálně naléhavé okolnosti. Dálnice se nacházela v tak špatném stavu, že hrozilo riziko pro bezpečnost řidičů a úplné uzavírky některých úseků. Ministerstvo dopravy muselo prioritizovat rychlou sanaci havarijní situace, protože čas byl rozhodujícím faktorem a třetí pruh by jej vyžadoval přece jen víc.
Přitom byla reálná šance získat na zásadní rozšíření dálnice prostředky z tehdy velmi štědrých evropských dotací na rozvoj dopravní infrastruktury. Zkrátka a dobře, kdyby se chtělo, tak by to šlo.
Ale z různých zákulisních důvodů, které dnes už do detailu nikdo nerozklíčuje, to nešlo. A tak se veselíme z přestřižené pásky u Přerova a na cestu do Ostravy si kupujeme buď jízdenku na vlak, nebo platíčko Neurolu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
