Bude Bitcoingate druhou Čunkiádou? Ani náhodou, Bradáčová se totiž nezakecá

Nejdříve je asi nutné oprášit termín „Čunkiáda“. Jedná se o případ někdejšího šéfa KDU-ČSL a ministra pro místní rozvoj ve vládě Mirka Topolánka, dnes stále senátora Jiřího Čunka, který byl v roce 2007 obviněn z údajného přijetí půlmilionového úplatku. 

Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) pod vedením Renáty Vesecké (dnes poslankyně a předsedkyně Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny) však případ odňalo dozorovému státnímu zástupci a předalo ho jinému. Důvodem byla procesní pochybení a především nepříslušnost původního státního zastupitelství. Nový dozorový státní zástupce pak trestní stíhání Čunka zastavil. 

Celou věc uzavřel v roce 2009 Nejvyšší soud, který v podstatě konstatoval, že postup Vesecké byl správný.

Ve státním zastupitelství ovšem mezitím tento případ vyvolal vášně, otevřený nesouhlas a ostrou kritiku – důvodem byly obavy z politizace státního zastupitelství. Tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil odvolal vrchního státního zástupce Ivo Ištvána (soud ho do funkce zase vrátil v roce 2011), na protest rezignoval jeho náměstek Igor Stříž, pozdější nejvyšší státní zástupce. 

Následovalo odvolání ústeckého krajského státního zástupce Jana Jakovce a odejít musel i tehdejší šéf liberecké pobočky ústeckého krajského státního zastupitelství Adam Bašný, který postup Vesecké kritizoval. Z Bašného se pak stala pravá ruka Lenky Bradáčové coby pražské vrchní státní zástupkyně.

S legálním postupem Vesecké v případu Čunek se ovšem nesmířila drtivá část médií a následkem toho ani veřejnost, která to vnímala jako účelový krok. Tahle nedůvěra i rozpoutané vášně uvnitř soustavy nakonec zničily Vesecké pověst. 

V roce 2010 ji z funkce odvolala vláda Petra Nečase. Nahradil ji Pavel Zeman a o dva roky později započala také hvězdná kariéra Lenky Bradáčové coby vrchní státní zástupkyně v Praze.

Případ Jiřího Čunka je dodnes v soustavě státního zastupitelství tradován jako příběh boje dobra se zlem, jako zkouška dospělosti soustavy a její nezávislosti na politice a politicích.

Od té doby se ale mnohé změnilo. Především přišel zásah na Úřadu vlády v roce 2013, který vnesl rozkol mezi Lenku Bradáčovou a Pavla Zemana na straně jedné, a Ivo Ištvána, Pavla Komára a Petra Šeredu na straně druhé.

Nedůvěra mezi oběma „partami“ státních zástupců panovala minimálně od chvíle, kdy Zeman s Bradáčovou prosazovali zrušení obou vrchních státních zastupitelství a jejich nahrazení „protikorupčním speciálem“. Proti tomu se postavili olomoučtí žalobci, kterým by v případě realizace tohoto záměru hrozil kariérní sešup.

Zeman se navíc cítil postupem olomouckých žalobců v případu Nečas-Nagyová osobně oklamán a podveden. Ištvana se totiž v předvečer zásahu dotazoval, zda se „něco neděje“, přičemž dostal negativní odpověď. Spolu s Bradáčovou také dodnes považují celou akci za fiasko, které zhatilo jejich plány na systémové změny soustavy.

Ti olomoučtí zase Bradáčové nikdy nevěřili její proklamace o nezávislosti státního zastupitelství na politicích, protože vnímali její vazbu na ministra Pavla Blažka jako nezdravou. 

Na stranu druhou, Bradáčová zase oprávněně vyčítala olomouckým jejich „politické krytí“ Marií Benešovou a potažmo Pražským hradem za éry Miloše Zemana.

Proto olomoučtí mlčeli, když Benešová coby ministryně spravedlnosti docílila odstoupení Pavla Zemana, kterého nahradil „jejich“ Igor stříž. A Bradáčová zase slzu neuronila za Ivo Ištvána, kterého z funkce definitivně vytlačil v roce 2022 Pavel Blažek.

A logicky, když Blažek s koncem roku 2024 docílil také odchodu Igora Stříže a nahradil ho Bradáčovou, na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci rozhodně neoslavovali.

Ale je potřeba zmínit, že nejen tam. Bradáčová se totiž v průběhu svého působení na pražském Vrchním státním zastupitelství rozešla s mnoha dřívějšími spojenci, kteří jí pomáhali na cestě vzhůru. Začala se jako pražská vrchní státní zástupkyně obklopovat lidmi, u nichž primárně hrála roli loajalita, nikoliv schopnosti. 

A tyhle typy státních zástupců také prosazovala do vedoucích funkcí v soustavě. Ti s ambicemi byli naopak upozaďování. Někteří upadli v tísnivé každodenní podezření, že Bradáčovou kariérně ohrožují.

Asi nejviditelnějším příkladem je její bývalý náměstek Adam Bašný, který se utekl pod křídla Evropského veřejného žalobce. A to jen proto, že uvažoval o funkci nejvyššího státního zástupce po rezignaci Pavla Zemana. Nevraživost a podezření Bradáčové padlo i na Bašného blízkou známou, státní zástupkyni Petru Lastoveckou, která dozoruje případy brněnské komunální korupce, a dostala se tak do křížku opakovaně s Pavlem Blažkem.

Když minulý rok začalo vyšetřování tzv. bitcoinové kauzy, dozor si pod sebe „stáhlo“ olomoucké vrchní státní zastupitelství a tým Petra Šeredy – oficiálně proto, že původními podezřelými byli brněnští státní zástupci a soudci, kteří rozhodovali o vydání zabavené techniky, na které byly bitcoinové peněženky.

Tenhle směr vyšetřování byl ovšem velmi rychle opuštěn a oficiálně uzavřen letos v únoru. Hlavní zájem se logicky soustředil na okolnosti přípravy přijetí bitcoinového daru státem. A na roli ministra Blažka a jeho náměstka Radomíra Daňhela.

Výkon dozoru nad vyšetřováním byl svěřen státní zástupkyni Lucii Slámové. S tím, že to bude ona a ne Petra Lastovecká, už měl přitom Šereda na počátku vyšetřování souhlasit, mimo jiné právě z důvodu jeho vnější důvěryhodnosti.

Stejně tak měl Šereda Dragounovi slíbit, že se Lastovecká – kterou Dragoun považuje za neřízenou střelu a slabé místo, co se úniků informací týče – nebude bez jeho svolení na případu podílet vůbec.

A to nejen z důvodu předchozích veřejných kontroverzí mezi Blažkem a Lastoveckou. Od počátku totiž bylo zřejmé, že se budou muset vyšetřovatelé popasovat s choulostivou otázkou: zda záměr převzít bitcoinový dar Blažek dopředu nekonzultoval právě s Bradáčovou. A jaká byla v celé věci její role – koneckonců dopis s oficiálním oznámením o transakci přišel na Nejvyšší státní zastupitelství až v den jejího nástupu do funkce, tedy o dva týdny později, než na jiné instituce. 

Navíc na odstoupení Stříže a jmenování Bradáčové Pavel Blažek s koncem roku 2024 bezpochyby tlačil, což se kryje s kroky okolo bitcoinového daru.

Věc je o to prekérnější, že Nejvyšší státní zastupitelství vykonává v případu tzv. dohled a má tedy přímý přístup k informacím z vyšetřování, které může také usměrňovat. Bradáčová se sice podle svých slov z rozhodování ve věci osobně vyloučila, avšak její podřízení tak učinit nemohou, byť by pro to byly jinak zákonné důvody.

Její úřad také může rozhodovat, komu nakonec určí dozor nad vyšetřováním „politické“ části Bitcoingate. Městské státní zastupitelství, kam olomoucké vrchní státní zastupitelství případ postoupilo (a v jehož čele stojí Bradáčové nominantka Daniela Smetanová), se totiž může po Nejvyšším státním zastupitelství dožadovat rozhodnutí o určení příslušnosti k výkonu dozoru.

Do již tak napjaté situace přišla v polovině ledna rezignace Petra Šeredy na šéfa odboru závažné hospodářské kriminality a korupce. Šereda se tak rozhodl poté, co mu jeho nadřízený Dragoun vyčetl porušení slibu, když se Lastovecká z ničeho nic objevila v lednu na poradě k případu.

O údajném průběhu a okolnostech této porady informoval minulý týden Deník N na základě čtyř nejmenovaných zdrojů. Podle nich měla dokonce Lastovecká na tomto setkání prezentovat svůj osobní názor, že je dost důkazů na obvinění Pavla Blažka a jeho bývalého náměstka Daňhela. A podle nejmenovaných zdrojů Deníku N na této poradě s tím dokonce „všichni souhlasili“.

Únik takové informace z interní porady o vyšetřování s tím, že je zde záměr někoho obvinit, je mimořádně závažný. To by se mělo dít jen výjimečně v případě, že je zde nezpochybnitelný veřejný zájem. Například pokud by tento názor měl dozorový státní zástupce, ale čelil by nezákonným tlakům, aby ho změnil.

Mimochodem, obdobná situace už jednou nastala – a taktéž u VSZ v Olomouci: v roce 2016 veřejně oznámil tehdejší náměstek olomouckých žalobců Pavel Komár záměr vyslechnout policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Kárný senát Nejvyššího správního soudu to sice zkritizoval, ale jako kárné provinění to nevyhodnotil.

Důležitým momentem celého aktuálního dění okolo „bitcoingate“ je také vyšetřování Generální inspekce bezpečnostních zdrojů (GIBS), které iniciovala dozorová státní zástupkyně Slámová, neboť má podezření na úniky informací. Vypovídat mají mj. Šereda s Lastoveckou.

Faktem je, že vyšetřování „bitcoingate“ od počátku úniky provázely, a to právě k Deníku N. Nelze však nezmínit, že „aktivní mediální obžaloba“, jejíž součástí jsou řízené úniky do médií, se stala zaužívanou praxí s nástupem Lenky Bradáčové do čela pražského vrchního státního zastupitelství. V jejím případě však jakékoliv pokusy o vyšetření vyzněly do ztracena.

Pro Lenku Bradáčovou se zatím jedná o rozhodně nepříjemný reputační problém. S oznámením o přesunu vyšetřování „politické části“ Bitcoingate – tedy podílu Blažka s Daňhelem do Prahy – se totiž objevuje dosud nevídaná věc: nově je veřejně zpochybňována i činnost Vrchního státního zastupitelství v Praze, nad kterým si má Bradáčová i jako nejvyšší státní zástupkyně stále udržovat vliv a v podstatě jej napřímo nadále z pražské pobočky v ulici Politických vězňů řídit.

S touto kritikou překvapivě vystoupilo i módní politické hnutí Milion chvilek pro demokracii. I když v tomto případě se dá předpokládat, že jde o dočasný „ideologický úlet“. Pokud má totiž dnes Lenka Bradáčová někde „politické krytí“, pak je to prezident Petr Pavel a především jeho klíčový poradce Petr Kolář, kterého pojí přátelské vztahy s Pavlem Zemanem, potažmo tedy s Bradáčovou.

Kritický k oznámeným změnám ve vyšetřování případu bitcoinového daru zůstává ministr spravedlnosti Jeroným Tejc. Vláda sice může na jeho návrh Bradáčovou z funkce nejvyšší státní zástupkyně odvolat, ale aby takový krok vláda následně také ustála před Nejvyšším správním soudem, potřebuje k tomu fakta, nikoliv jen tvrzení z druhé ruky. 

A aby se mohl ministr spravedlnosti ptát státních zástupců, potřebuje k tomu mandát – může ze zákona požadovat informace o stavu řízení v konkrétní věci, potřebuje-li to jako člen vlády. Proto možná trochu dramaticky ministr Tejc oznámil, že se případem bude vláda zabývat, ačkoliv byly na stole jen spekulace Deníku N. Pokud Tejce vláda v pondělí zaúkolovala, bude pro Bradáčovou, ale i další aktéry problematické poslat ho „k šípku“.

Jedná se zároveň o první test nových ustanovení zákona o státním zastupitelství a vztahu mezi ministrem spravedlnosti, potažmo vládou, a nejvyšším státním zástupcem. Změna spočívá v tom, že vláda ho nyní může odvolat jen pro porušení zákonem definovaných povinností a její rozhodnutí musí následně „posvětit“ Nejvyšší správní soud, pokud se na něj odvolaný nejvyšší státní zástupce obrátí.

To ale logicky znamená, že ministr spravedlnosti musí mít o činnosti nejvyššího státního zástupce dobré a podrobné informace, aby mohl svoji kompetenci odpovědně vykonávat. Kde je ale ona hranice, kam až smí ministr spravedlnosti v kontrole nejvyššího státního zástupce dojít, se nyní bude testovat.

Jakkoliv to tedy pro mnohé pamětníky a aktéry může připomínat „čunkiádu“, je zde jeden zásadní rozdíl: mezi dnešními státními zástupci není moc hrdinů, kteří by otevřeně vystoupili a promluvili o praktikách a poměrech v soustavě státního zastupitelství. U mnohých je znát až chorobný strach vyjádřit veřejně svůj kritický názor, což se až nápadně týká především bývalých spolupracovníků Bradáčové.

Pokud by se tedy měla Lenka Bradáčová obhajovat ze svého působení coby vedoucí státní zástupkyně před správním soudem, pak právě z toho, kam soustavu dovedla. Jak zlomila její sebevědomí a zadusila vnitřní svobodu. Jisté je totiž jedno: Bradáčová se na rozdíl od Vesecké „nezakecá“.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.