KOMENTÁŘ PETRA DIMUNA | V pondělí rezignoval nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, ve středu je do této funkce obratem jmenována Lenka Bradáčová. Jako novinář, který se dlouhodobě věnuje české justici, bych měl být rád, že se do puntíku naplnilo, o čem jsem psal a co jsem pravidelně v každém svém podcastu s hosty probíral. Ale nejsem. Považuji to rozhodnutí nejen za věcně špatné, ale jako ještě horší hodnotím jeho formu. Tedy rychlost a vyloučení jakékoliv debaty o tom, zda je Bradáčová opravdu jediný vhodný kandidát.
Nejdříve k těm věcným výhradám, tedy proč považuji Lenku Bradáčovou za problematickou volbu do čela soustavy státního zastupitelství.
Tím hlavním důvodem je, že Bradáčová je kariéristka, která s funkcí státního zástupce primárně spojuje moc, nikoliv odpovědnost. Vždy chtěla mít vliv, který si setrvale udržuje za pomoci politických kontaktů a spřízněných novinářů, které využívá pro vedení veřejné žaloby v doslovném slova smyslu.
Je třeba si uvědomit, že Bradáčová je setrvale přes dvacet let ve vedoucích funkcích, k nimž v mezičase připojila ještě funkci polopolitickou: byla prezidentkou Unie státních zástupců a poradkyní někdejšího ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Toho mimochodem velmi rychle vyměnila za Pavla Blažka, když Pospíšil váhal s jejím jmenováním do čela Vrchního státního zastupitelství v Praze.
ODS a Petr Fiala osobně přitom vždy kritizovali nikým nevolené struktury, které si ve státě uzurpují moc. Pokud je někdo symbolem vyprazdňování politiky a „únosu politiky“, pak je to Lenka Bradáčová.
Vrchol svojí kariéry už měla na dosah před dvanácti lety, když prosazovala – i za pomoci Pavla Blažka – nový zákon o státním zastupitelství, který by zrušil obě vrchní státní zastupitelství a místo nich zřídil všemocné speciální státní zastupitelství, u něhož by se soustředily všechny případy korupce a hospodářské kriminality. Již tehdy se automaticky počítalo s tím, že se postaví do jeho čela.
Zákon nakonec spadl pod stůl „díky“ Robertu Šlachtovi a Ivo Ištvanovi, když odešla vláda Petra Nečase. Ale cíl ustavit všemocný elitní a nekontrolovaný speciál Bradáčová neopustila, jen si začala podmínky pro jeho realizaci budovat na Vrchním státním zastupitelství v Praze.
A byl to primárně autoritativní styl řízení, prostřednictvím kterého se bez ohledu na formální zákonné mantinely realizuje její vliv na vyšetřování jakéhokoliv případu – a to skrze loajální či vystrašené vedoucí na jednotlivých stupních státního zastupitelství.
Právě její autoritativnost a neochota dosazovat na vedoucí funkce osoby s potenciálem ji kariérně ohrozit se časem začala zajídat i jejím nejbližším spolupracovníkům. Bradáčové někdejší pravá ruka Adam Bašný se například bez jejího vědomí ucházel o funkci nejvyššího státního zástupce po rezignaci Pavla Zemana, což pro něho po neúspěchu znamenalo, že se musel před hněvem Bradáčové „skrýt“ ve strukturách evropského veřejného žalobce.
Před rokem se zase odehrála Bradáčovou řízená čistka ve vedení Unie státních zástupců (USZ), kdy za nehezkých okolností přišli o funkce tehdejší prezident Jan Lata či jeho zástupce Ondřej Šťastný. USZ totiž začala přerůstat Bradáčové přes hlavu, realizovat si vlastní politiku a navíc ohrožovat spojenectví Bradáčové s Pavlem Blažkem.
Někdejší stoupenec Bradáčové a viceprezident USZ Šťastný nedávno v Respektu dokonce napsal článek, v němž mluví o nebezpečí spojeném s přesluhováním ve funkci a budováním si kultu osobnosti.
Že Bradáčová opravdu nezapomíná, se ukázalo nedávno, když se o post ústavní soudkyně ucházela státní zástupkyně Petra Vítková, kterou na funkci prosazoval zmíněný Jan Lata. Bradáčová poslala Kyselově výběrové komisi nevyžádané hodnocení Vítkové, jehož forma i obsah některé členy zarazil. Přitom platí, že orel much nelapá a s funkcí se pojí i jistá míra nadhledu a schopnost odpouštět.
Dalším důvodem, proč by Bradáčová neměla být nejvyšší státní zástupkyní, je její neschopnost vnímat kritiku neosobně a umět si přiznat chybu i odvahu se omluvit. Těch chyb, kterých se státní zástupci pod jejím přímým vedením a vlivem dopustili, je mnoho.
Za všechny jmenujme jedinou: případ Vlasty Parkanové. Dodnes se Bradáčová nejen neomluvila, ale dokonce nepravdivě tvrdí, že chyba byla v nedostatku posudků a kritizuje práci soudů. Zároveň trvá na tom, že mělo být podáno dovolání. Přitom oba dva soudy, které ve věci rozhodovaly, velmi negativně ohodnotily kvalitu práce státního zastupitelství.
Pokud se do čela soustavy dostává člověk s neschopností umět si přiznat vlastní chybu, který nerespektuje role a kritizuje rozhodující soudy, pak se tím vysílá signál do soustavy, že takto je to správně.
A nyní k formě, jakou byla Bradáčová vládou jmenována. Její jmenování se odehrálo v podstatě obratem po rezignaci Igora Stříže. Bez jakékoliv debaty a úvahy, zda přece jen nejsou k dispozici i jiní kandidáti.
Ta rychlost svědčí o jediném: o obavě z toho, že by se mohla zvednout vlna odborné kritiky vůči Bradáčové a že by hlasy zevnitř soustavy, zatím anonymní, mohly dostat tvář. A že by se předjednaná podpora, na které Bradáčová s Blažkem do poslední chvíle pracovali, mohla zhroutit.
Není tedy pravda, že by Bradáčová o funkci nestála, jak se nám snaží nedůstojně nalhávat jak Blažek, tak Bradáčová. Ta ostatně osobně o podpoře pro své jmenování vyjednávala, naposledy s předsedou hnutí STAN a ministrem vnitra Vítem Rakušanem.
Pavel Blažek a Petr Fiala, jehož souhlas pro jmenování Bradáčové byl klíčový, tak logicky vyvolali i další legitimní otázku: nechtějí Bradáčovou na NSZ proto, aby jim takzvaně šla na ruku? Blažek má dlouhodobě problémy se státní zástupkyní Petrou Lastoveckou, kterou Bradáčová i osobně nemá ráda, a Fialu zase musí trápit zájem policie o dění v brněnské záložně, kde měl on a jeho přátelé uloženy peníze.
Bohužel, tyhle spekulace dostaly svoji legitimitu právě a jen oním nedůstojným, umaštěně uspěchaným postupem vlády. Takhle narychlo a pokoutně se vybírá šéf komunálních služeb města, a ne hlava veřejné žaloby.
A pak je tu samozřejmě moment, který je strategicky problematický – totiž že odcházející vláda obsazuje post nejvyššího státního zástupce před volbami, z nichž pravděpodobně vzejde jiná politická konstelace. Poslat Bradáčovou na politickou šachovnici se jeví možná takticky jako šibalské řešení, ale je neprozíravé. Navíc: jediný člověk, kterému je Lenka Bradáčová loajální, je Lenka Bradáčová.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
