Los Emil zmizel. Možná je to paradoxně dobrá zpráva

Los Emil, který loni absolvoval ostře sledovanou anabázi z Polska přes Moravu do Rakouska a následně na Šumavu, se stal během své takřka tříměsíční pouti miláčkem davů. Rakušané jeho jméno, odvozené od běžce Emila Zátopka, dokonce zvolili slovem loňského roku.

Když se Emil na konci září 2025 nebezpečně přibližoval k dálnici i jiným frekventovaným pozemním komunikacím, byl preventivně uspán a převezen do předhůří Šumavy. Tam totiž na české straně žije divoce malá populace tohoto druhu největšího zástupce čeledi jelenovitých. 

Zoologové doufali, že Emil coby mladý losí samec najde na Šumavě potřebný klid a možná i partnerku. A přestane mít pro něj riskantní choutky na další pouť civilizovanou krajinou.

Emil ovšem zpočátku tohle přání svých fanoušků neplnil, protože se z centrální Šumavy vydal až ke Klatovům. Pak se ale najednou vrátil a byl několikrát spatřen turisty v okolí Prášil. A právě na Prášilsku, v centrální Šumavě připomínající severskou krajinu, tak zřejmě našel ideální místo k přezimování. 

Jenže pak se po Emilovi doslova slehla zem. „Už od přelomu roku o něm nemáme žádné zprávy – ani od turistů, ani od našich zaměstnanců. Nikdo ho už nejméně měsíc a půl nespatřil,“ řekl INFO.CZ mluvčí správy Národního parku Šumava Zdeněk Dvořák. 

Zároveň ale zdůraznil, že v zájmu losa a pro něj potřebného klidu ochranáři Emila nijak aktivně nevyhledávají, nesnaží se zjistit jeho polohu. Museli by na něj náhodou narazit. A to se měsíc a půl nestalo, nebo o tom správu parku alespoň nikdo neinformoval.

Podle Zdeňka Dvořáka může mít zmizení losa, který se předtím prakticky nebál lidí a běžně se jim ukazoval, několik důvodů. Tím určitě nechtěným je možnost úmrtí zvířete, což nelze nikdy vyloučit.

Druhou možností ale může být také splnění původního přání zoologů. Ti doufali, že se bezděčně potulující Emil začne přece jen chovat jako divoké zvíře. A místo toho, aby se vydal zase hledat štěstí do zalidněné krajiny, zůstane na Šumavě, která mu nabízí relativní klid a bezpečí.

Chování Emila, který se nebál lidí, totiž výrazně vybočovalo z obvyklých stereotypů – což může mít podle odborníků hned několik příčin. Spekulovalo se například o tom, že se Emil v Polsku narodil v zajetí a poté byl vypuštěn nebo utekl do volné přírody, takže se jeho chování liší od losů narozených v divočině.

Také je ale možné, že zvíře, což se také stává, prostě prošlo určitým „vyšinutím“ mysli. A chová se proto jinak než většina jiných příslušníků jeho rodu. V oboru případech, jak tvrdí odborníci, je návrat losa k plachosti a divokosti velmi složitý, málo pravděpodobný. Ale nikoliv nemožný.

„Třeba se z něj opravdu po té pouti stal zase divoký los,“ říká ředitel správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. Pokud se totiž losi chovají tak, jak je jim to přirozené, jsou v lese prakticky neviditelní, člověk má jen malou šanci, že je spatří.

V přírodě (pokud jsou dospělí) nemají vzhledem ke své mohutnosti prakticky přirozené nepřátele, jen tak něco je tedy nevyleká. Zatímco srnčí či jelení zvěř se při setkání s člověkem vyplaší a začne utíkat, los zůstane do poslední chvíle na místě. A pokud do něj člověk doslova nenarazí, vůbec o losovi nemusí vědět.

Důkazem této losí neviditelnosti je přitom právě chování malé losí populace na Šumavě. I když podle Zdeňka Dvořáka výskyt losů potvrzují stopy i trus, setkání s losem je zcela výjimečné. Stejně tak je těžké odhadnout přesný počet šumavských losů, odhadovaných na 5 až 15 kusů. „Vzhledem k izolovanosti populace by pro ni bylo přínosné, kdyby si Emila na podzim našel partnerku a populaci geneticky obohatil,“ uvedl Dvořák.

Emilova budoucnost je ale přes všechna očekávání ve hvězdách. Nikdo neví, jestli ještě žije. A pokud ano, pak není jisté, zda se na jaře ze svého zimoviště zase nevydá na pouť do civilizace. Což pro něj představuje velké riziko. Ideálním řešením by bylo, kdyby los v sobě znovu našel svou divokost a zůstal na Šumavě.

Fanoušky slavného losa, kteří se podle ohlasů na sociálních sítích počítají na statisíce, však v takovém případě čeká paradoxně „„mučivá nejistota“. Pokud totiž losovi přejí jen to nejlepší, musejí se smířit s tím, že Emila třeba už vůbec nikdy neuvidí a nebudou mít o něm žádné zprávy. 

Los, který se chová jako divoké zvíře, se totiž nemusí v šumavských lesích setkat s člověkem několik let. Nebo také vůbec. Ale je možné, že se setká s jinými „nenápadnými“ obyvateli těchto končin. Což pak může dopadnout tak, jak to v přírodní divočině dopadá – viz poslední díl pořadu historie.cs, 36. minuta.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.