Devadesátá léta byla plná dnes neuvěřitelných příběhů. Jeden takový se odehrál na jaře 1992, kdy malá liberecká firma tehdy slibovala brzký prodej nového auta za 99 000 korun. Háček byl v tom, že nikdo netušil, o jakou značku půjde, jenže v době, kdy bylo možné prakticky všechno, to nikdo zase tak moc neřešil. Když potom pravda vyšla najevo, obrovská bublina splaskla rychleji, než prodejce stihl rozdat prospekty.
Jak nalákat typického českého zájemce o nové auto? No jistě – samozřejmě cenou! Když přijde bezkonkurenční nabídka, i jinak oduševnělí až moudří lidé zapomenou na všechny racionální zákonitosti a s vidinou snu na dosah rádi uvěří absolutním nesmyslům. Jenže zadarmo vám prostě nikdo nic nedá a kdo tvrdí opak, nemyslí to s vámi poctivě. Dnes už zapomenutý, ale vpravdě klasický příběh cenové senzace se v Česku odehrál na jaře roku 1992. Nové auto za 99 000 Kčs? No nekupte to...
Reklama jak z učebnice
Špičkoví marketéři by v roce 1992 nejspíš nadšeně aplaudovali malé liberecké firmě, která v tehdy ještě prestižním motoristickém týdeníku Svět motorů, který vycházel ve statisícových nákladech, stupňovala napětí sérií inzertních článků – slibujících brzké odhalení nejlevnějšího nového vozu nejen v tehdejším Československu, ale i Evropě.
Neznámý zlatý grál na čtyřech kolech měl nést bezkonkurenční cenovku 99 000 Kčs, což bylo podstatně méně než 136 800 Kčs za nejlevnější Škodu Favorit. Také masově dovážené ojetiny ze Západu často stávaly více, o nových vozech z Německa, Francie či Japonska ani nemluvě.
Jenže bomba explodovala úplně jinak, než si natěšení čtenáři představovali. I když co si asi tak vlastně mohli představovat? Na pražskou výstavu Auto-show 92 se do úzkého prostoru před šatnami a záchodky Paláce kultury vmezeřil nevábný bílý sedan povědomých kontur. Na chladiči se vyjímalo označení PAL (ne ten PAL, co u nás vyráběl autopříslušenství, ale Premier Automobiles Limited, pozn. red.), které odkazovalo na indického výrobce vozu plným jménem Premier 118 NE. To „NE“ tam sedělo jako pozadí na hrnec.
Někteří naivní Čecháčkové zaslepení báchorkami o skutečně lidovém voze dokonce složili kauci 51 000 Kčs ještě dřív, než onen zázrak vůbec spatřili. Rozčarování, které na ně dolehlo po spatření domnělého zázraku, muselo být srdcervoucí – na místě totiž uviděli další z nekonečné řady reinkarnací Fiatu 124 ze šedesátých let – stejného základu, z něhož vzešel pro mnohé nedostižný normalizační sen, tedy VAZ 2101 alias „žigul“ nebo „Lada“.
Zoufalé spořily pak už ani moc nepřekvapila informace, že vykutálený dovozce se ani nepokusil o českou homologaci a řízení vozu je tedy po indicku situováno na pravé straně.
Těžko už dnes spekulovat o pravých motivacích onoho importéra k dovozu obskurního vozu – snad si jen nepřečetl české homologační předpisy pro auta určená na veřejné komunikace. Faktem zůstává, že na dobové poměry se zachoval nebývale korektně a všem zákazníkům jejich vklady do pětníku vrátil. To bylo také šťastné poslední dějství této právem zapomenuté epizody devadesátkového naivismu.
Indovy staré šaty
Jak už zaznělo, Premier 118 NE vycházel z původního auta roku 1967, tedy z italského Fiatu 124, klasického sedanu se čtyřmi dveřmi, motorem vpředu a pohonem zadních kol. Tento mimořádně úspěšný model se vyráběl v mnoha zemích světa včetně Kolumbie nebo Egypta a čím více času uplynulo od premiéry originálu, do tím zaostalejších vozových parků se dostával.
Do země uctívačů hovězího dobytka proto dorazil až v roce 1985. Nepřišel tam z Itálie ani ze Sovětského svazu, nýbrž ze španělského Martorellu, kde se právě loučili s desetiletou výrobou modelu Seat 124 – tedy iberskou inkarnací přebrandovaného Fiatu.
Přestože šlo už o letité auto přežité koncepce, díky původnímu vkladu italských inženýrů se mohl coby Seat pyšnit třeba výkonnou dvouvačkovou čtrnáctistovkou, která s lehkým autem uháněla jako toreador před rozzuřeným býkem. Na Indy bylo ale přesto těch skoro dvacet let staré moderny moc, a tak se do motorového prostoru dala skromná benzinová jednadvojka od Nissanu (odtud zkratka NE = Nissan Engine, pozn. red.) s výkonem 53 koní a stejnou značku nesla i čtyřstupňová manuální převodovka.
Paradoxně, právě tyto japonské komponenty byly na autě bohužel tím nejkvalitnějším, co se dalo najít. Zpracování v továrně bylo navzdory kompletně převezené španělské výrobní lince naprosto katastrofální. Odpadávající plasty, koroze bující hned po lakování a ostré hrany neopracovaných plechů hrozící na mnoha místech způsobením tepenného krvácení – to všechno dokonale ilustrovalo celkovou úroveň tohoto projektu.
Čechy nejsou Indie
Věřte nebo ne, v Indii se Premier vyráběl až do roku 2001, kdy jej v závodě PAL nahradilo o poznání modernější lidové vozítko Maruti 800 alias licenční japonské Suzuki Alto. V Čechách každopádně zůstalo u onoho jednoho jediného dovezeného kusu. Jeden Liberečák, snad známý původního dovozce, se ho pokusil přihlásit do provozu po přestavbě na levostranné řízení s tím, že jde o Ladu, tedy o ruský vůz VAZ. Technici se ale nenechali ošálit a podivuhodně ohavný vůz tak do dnešních dnů na české silnice nikdy oficiálně nevyjel.
Někdejší cenový trhák putoval k dalšímu nadšenci do Mostu, od nějž jej do sbírky Retroautomuzea ve Strnadicích zakoupil podobně „postižený“ spasitel všeho divného – a tedy lidského, Libor Kucharski. Právě ve středočeské vísce nedaleko Benešova stojí bílý skvost na čestném místě dodnes.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
