ROZHOVOR MICHALA BORSKÉHO I Bezpečnostní krize na Blízkém a Středním východě se brutálně podepisuje na světové ekonomice a tím potažmo i na životě běžných rodin. Kromě rostoucích cen energií jsou první na ráně dovolenkové i pracovně-cestovní plány. Bývalý šéf agentury CzechTourism a vyučující na katedře cestovního ruchu pražské VŠE Jan Herget si o blízké budoucnosti cestování po světě nedělá velké iluze.
Příklad koronavirové epidemie, která světový cestovní ruch plnohodnotně postihla ve třech sezónách po sobě, dává poměrně realistický obrázek, jak to bude v následujícím období vypadat, pokud budeme chtít jet na dovolenou dál než na chalupu nebo k babičce. Podle Jana Hergeta budou mít přitom v rozhodování o způsobu strávení prázdninového času mnohem větší roli ekonomické aspekty před těmi bezpečnostními – minimálně v Česku.
Jednoduchá otázka na úvod: Jak současná geopolitická krize ovlivní cestování po světě?
Ovlivňuje ho hodně už teď, protože na rozdíl od jiných lokálních válečných konfliktů má nepokoj na Blízkém a Středním východě zásadní vliv na ceny ropy a tamní země jsou samy o sobě častým cílem turistů, ať už jako cílové destinace, nebo jako přestupní uzly pro cesty dál do Asie či Austrálie.
Dá se říct, že v tuto chvíli se prakticky zastavil pohyb lidí do nejen těchto lokalit, ale i do zemí, se kterými probíhající konflikt zdánlivě nesouvisí. Lidé teď prakticky přestali kupovat zájezdy, a to i do takových zemí, jako je třeba Bulharsko. Netrápí je často ani tak bezpečnost jako taková, ale spíš ekonomická rizika spojená s možným rušením zájezdů, růstem cen atd.
Kdo na válku s Íránem nejvíce doplatí?
Nejvíce na ni samozřejmě doplácejí země Perského zálivu jako Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Katar nebo Omán, tedy země dosud pokládané za vzory bezpečnosti ve světovém měřítku. V těchto lokalitách je teď situace vyloženě brutální a nejvíce ji logicky pocítí všichni poskytovatelé služeb v oblasti cestovního ruchu, ale i celé ekonomiky.
Jak budou tedy vypadat typické letošní dovolené?
Opět se vrátíme tam, kde už jsme za covidu jednou byli. Evropané budou cestovat po Evropě nebo do Afriky včetně Egypta, kterého se krize zatím nedotýká, Američané se budou držet více doma nebo si vystačí s Karibikem. Více se také bude cestovat vlastními auty, i když ceny paliv také rostou. U zájemců o exotiku poroste zájem o Čínu a jmenovitě ostrov Chaj-nan – do těchto destinací se běžně létá tzv. „horem“, takže nehrozí rizika spojená s cestováním přes válečné zóny.
Jak se chovají turisté, kteří už zájezdy nebo letenky do rizikových zemí koupené mají, resp. co byste jim doporučil?
Většina z těch, co zájezdy nebo letenky kupovala s předstihem, se snaží své cesty stornovat, což je u cestovních kancelářích výrazně snažší než v případě individuálních cest. Zákon o cestovním ruchu sice cestovkám umožňuje v závislosti na vnějších okolnostech zvýšit ceny zájezdů, klienti ale mohou do pěti pracovních dnů od doby, kde se o tom dozví, odstoupit od smlouvy a nechat si vrátit peníze.
Že ceny porostou, je téměř jisté – jen cena leteckého paliva kerosinu se od vypuknutí krize v Íránu zvedla z 25 na 40 Kč/l, což se zajisté masivně podepíše na cenách letenek a následně i zájezdů. Evropská unie ale podnikání v cestovním ruchu striktně reguluje, takže zákazník řádné cestovní kanceláře je velmi dobře chráněn – na rozdíl od individuálního cestovatele, jehož možnosti stornovat lety nebo soukromě zarezervované ubytování s vrácením alespoň části peněz jsou výrazně menší.
Dá se očekávat nárůst zájemců o dovolenou v tuzemsku. Bude dražší než dosud?
Minimálně o inflaci určitě ano, ale ceny mohou růst i více. Domácí cestovní ruch má ale už teď problém se ztrátou zákazníků ze zemí bezprostředně postižených válkou. Například Lázně Teplice nebo Darkov dlouhodobě vyloženě cílí na arabské zákazníky, jinde se zase specializují na Asiaty. Je otázkou, zda je turisté z Česka nebo jiných evropských zemí dokáží početně nahradit.
Jak dlouho po válce bude trvat, než se situace vrátí do normálu, tj. kdy se turisté začnou vracet do Dubaje, Izraele a spol.?
Obecně platí, že Češi nebo například Poláci jsou v tomto směru mnohem flexibilnější a rádi naopak využijí výhodných cenových nabídek destinací snažících se vrátit na trh – obyvatelé západní Evropy nebo obecně zemí G7 jsou mnohem opatrnější a konzervativnější. U nás je po cestování pořád velký hlad, což je dáno malou rozlohou naší země či absencí moře, stejně jako dědictvím socialismu s omezenými možnostmi cestovat. Češi jsou díky tomu schopni „skousnout“ mnohem víc teoretických i reálných rizik než Němci či Francouzi.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
