KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Na co je nám Bavorsko, když máme své dezolátstvo? Řekli si ve vládě a odmítli se sejít s premiérem Markusem Söderem, který navštívil sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Ukázali tím nejen neslušnost, ale i neznalost evropské politiky. Zejména Andreje Babiše by tato chyba mohla vyjít draho.
Kabinet měl na výběr mezi přátelstvím a spojenectvím s mocnou spolkovou zemí a nadbíháním pár bolševickým nostalgikům. Zvolil ty druhé. Což se těžko chápe, protože v Mnichově máme partnery a důležité přímluvce pro naše zájmy v Evropské unii. A tento omyl vyniká o to více, že příslušníků ruské 5. kolony, kteří straší „sudeťáky“ jak někdy v 50. letech minulého století, se na protestech proti Pouti smíření sešla jen hrstka.
Naštvat přátele a spojit se s dezoláty
Kvůli pár křiklounům porušil předseda vlády dané slovo a na poslední chvíli se obrátil proti účasti svého bavorského protějšku na akci v Brně. A jeho ministr zahraničí tomu nasadil korunu, když kritizoval, že Markuse Södera přijal Petr Pavel: „Divím se, že do toho prezident takto vstupuje a přijme bavorského premiéra. Zrovna u této příležitosti bych to nedělal. Není to ani jeho váhová kategorie, ale kategorie například plzeňského hejtmana.“
Naštveme důležitého přítele, a když to za nás hlava státu žehlí, napadneme i ji. Tohle je tak neuvěřitelně hloupé… Předně, bavorský premiér je k přijetí na Hradě dost významná figura. I sám Babiš jel za Söderem do Mnichova na pracovní jednání a mluvil s ním tedy jako rovný s rovným, ne jako Pavel, jenž ho „přijal“, tedy setkal se s ním coby s protokolárně níže postavenou osobou. Takže je dost dobrý pro premiéra, ale ne prezidenta, to chtěl Macinka říct?
Další věcí je, že Bavorsko je skoro stejně velké jako Česko, má o dva a půl milionu více obyvatel (ten rozdíl dělají naši bývalí krajané), ale hlavně dvaapůlkrát vyšší hrubý domácí produkt. K tomu Söder u prezidenta deklaroval, že se považuje za emisara zájmů Prahy v Berlíně. Mimo jiné právě proto, že třetina jeho voličů má původ u nás - a ke staré vlasti mají rozhodně lepší vztah než proruští kolaboranti, kteří na ně přišli pokřikovat v Brně.
Čeští Němci jsou naše „bavorská spojka“
Nakonec, ale vlastně v první řadě: Němci a Bavoři (včetně 4., sudetského kmene) jsou našimi významnými spojenci. Zato Petr Macinka má (vlastně měl) za nejlepšího kamaráda Orbánova ministra zahraničí Pétera Szijjártóa, který zrazoval Evropskou unii i svou zemi ruskému protějšku Sergeji Lavrovovi. O bývalém maďarském vládci pak předseda Motoristů prohlásil, že je druhý Michellangelo. Jsou mu Putinovy onuce bližší než Markus Söder?
Vrcholný politik by podle Macinky měl svět vnímat v souvislostech a zohledňovat postavení bavorského premiéra i jeho vztahy s dalšími německými politiky. Řekl to hezky. Ale sedí to na něj. Jednak sám prokázal opravdu hodně mizerný vkus na partnery, jednak mu jaksi nedošlo, jak moc je bavorská CSU pro Česko důležitá. Specificky pak pro Andreje Babiše, který to má v Unii nahnuté kvůli střetu zájmů a paktování se s extremisty.
Křesťansko-sociální unie coby slabší partner CDU nehraje úplně první housle, to je pravda. Nicméně právě Markus Söder je na celoněmecké úrovni daleko populárnější než spolkový kancléř Friedrich Merz. Má nenulovou šanci stát se prvním bavorským šéfem kabinetu a dokázat, co se nepovedlo ani jeho velkému vzoru Franzi Josefu Straußovi. Který se mimochodem narodil v Řezně, městě, kde se již roku 845 dala pokřtít česká knížata.
Na jedné lodi s Orbánem? Hrubá chyba
I kdyby se ale nakonec Söder nedostal do berlínského kancléřství, CSU je pro nás důležitá. Nejen proto, že Bavorsko je náš přirozený partner (a to již skoro 12 století), ale rovněž pro své daleko konzervativnější zaměření, zatímco CDU je dávno partají liberálního středu. A kromě toho pochází z ní Manfred Weber, vlivný vládce nejsilnější frakce v Evropském parlamentu, strany lidové.
Právě to poslední by mělo zajímat Babiše. On se přece chvástá, že spolu s Orbánem zabránili Weberovi, aby se stal předsedou Evropské komise, přestože na to měl nárok, protože evropští lidovci pod jeho vedením vyhráli unijní parlamentní volby. Což je poněkud paradoxní, neboť právě ti dva často kritizovali EU kvůli „demokratickému deficitu“. Ale když měl bruselskou vládu vést vítěz voleb, najednou upřednostnili kabinetní dohodu…
Nebylo to moudré. Babiš pomohl do sedla Ursule von der Leyenové, která je pro české národní zájmy mnohem horší volbou než bavorský konzervativec. A kromě toho si vyrobil mocného nepřítele, který má větší slovo, než sama šéfka Komise. Weber mezitím sestřelil Orbána. Takže předseda ANO, který se s ním neprozřetelně spojil ve frakcí Patriotů, je tak nějak „je na řadě“. A kdo je spojencem předsedy europarlamentních lidovců? Söder…
Babiš potřebuje Södera jako sůl
Je tak v Babišově zájmu udržet s bavorským premiérem dobré vztahy. Aspoň takové, jaké je měl v únoru, když byl u něj na návštěvě. Evropská komise už kvůli střetu zájmů pozastavila dotace pro Agrofert a chce vysvětlení. Své slovo v celém procesu bude mít i Evropský parlament a lídr jeho nejsilnější skupiny, bavorák Weber. Dost bych se tedy divil, kdyby premiér převzal Macinkův úhel pohledu a Södera ignoroval, jako by šlo nějakého bezvýznamného „hejtmana“.
Opravdu nám vládnou úplní diletanti? Kteří nadbíhají končícímu Putinovu gubernátorovi a dokonce i pár domácím proruským dezolátům, zato blazeovaně a namyšleně ignorují Bavorsko? S jeho ekonomickým a vlivovým kapitálem, jenž v obou složkách výrazně převyšuje ten český?
Pokud má přeci jen někdo v kabinetu všech pět pohromadě, zavelí k tomu, aby se vztahy s Bavorskem a s CSU hodně rychle urovnaly. A Babiš bude doufat, že „přítel Markus“ se za něj přimluví u „přítele Manfreda“.
