KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Krajní pravičáci v české vládě přiživují nenávist k vyhnancům. Takto o Babišově kabinetu smýšlí německý mainstream. Ustoupit SPD s usnesením šířícím zlobu vůči bývalým krajanům byla od premiéra hrubá chyba. Zdaleka ne první v zahraniční politice. Ale symbolická…
Hnutí ANO opsalo v EU vskutku nebývalý oblouk. Před jednou dekádou se zařadilo do frakce liberálů a patřilo k těm, kteří v Unii rozhodují. Získalo si v Evropském parlamentu respekt i vliv. Ovšemže s tím byla spojena prozápadní politika. Dnes je ve skupině Patrioti pro Evropu s nacionálně populistickými partajemi, včetně maďarského Fideszu či rakouských Svobodných.
Už to, že spojence hledáte mezi proruskými politiky, vám na pověsti nepřidá. K tomu Andrej Babiš přizval do vlády SPD, která je označována za „krajně pravicovou“ a ve frakci Evropa suverénních národů má za partnery Alternativu pro Německo či slovenskou Republiku, o nichž se nepíše jinak než jako o „neofašistech“. Hlavně se však radikálně proměnila politika samotného hnutí ANO vůči Evropské unii a obecně k Západu.
Útoky na Ukrajince i na Němce
Nová koalice zmrazila pomoc Ukrajině na minimum, odmítla dávat peníze na českou muniční iniciativu, dělala problémy u půjčky 90 miliard eur Kyjevu. Stále odmítá plnit alianční závazek vydávat na obranu nejméně 2 % HDP. Hloupě vsadila na končícího „gubernátora z Budapešti“ Viktora Orbána. Ministr zahraničí Petr Macinka ho dokonce přirovnal k Michelangelovi.
Po tomto nesmyslném ohrožení vztahů s nastupující vládou Pétera Magyara přišel ohňostroj zloby kvůli „sudeťákům". Včetně útoku na základní unijní svobody. Usnesení přijaté 73 koaličními poslanci totiž vyzvalo občany Česka a Německa, dvou zemí EU, aby nevyužili svého práva a nepořádali společné setkání. Tohle si od pádu komunistické totality nedovolila žádná vláda…
Jako by ani tohle nestačilo, tak předseda Motoristů ve funkci šéfa diplomacie vzkázal členům spolkové a bavorské vlády, že si sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL) v Brně „neužijí“. A pak Babišův obrat o sto osmdesát stupňů. On přece jednal s bavorským premiérem Markusem Söderem o návštěvě sjezdu. Nyní se tváří, že jde o strašnou chybu. A prý i přesvědčoval německé politiky, aby nejezdili.
Vláda naštvala naše sousedy a spojence
Pro Berlín a Mnichov se premiér stává nečitelným a nespolehlivým mužem, na jehož slovo není spolehnutí. Zvláště když sám má ve vládě SPD, parťačku AfD, která (na rozdíl od SdL) žádá zrušení Benešových dekretů. Zato v ruském žebříčku nepřátelských zemí jsme klesli až na poslední místo. Aspoň s někým tedy koalice ANO, SPD a Motoristů zlepšila vztahy…
Nová vláda slibovala „pragmatickou“ zahraniční politiku a svou předchůdkyni napadala, že údajně naštvala naše sousedy. Sama vychází jedině s Ficovým Slovenskem. Fanatickou podporou Orbána „až za hrob“ si to rozházela s Maďary a nyní i s Němci. Poláci jí evidentně pohrdají. Což se projevilo už při debatě na mnichovské bezpečnostní konferenci, kde měl ministr zahraničí Petr Macinka tu smůlu, že se v ní střetl s „mazákem“ Radoslawem Sikorskim.
Polsko vždy patřilo v obraně k tahounům, což platí i v roce 2026, kdy do ní investuje 4,8 % HDP, nejvíce z celé Aliance. A Německo se za poslední čtyři roky značně polepšilo. Rozjelo zbrojní výrobu a na armádu letos vydá zhruba 2,5 % HDP, tedy o 40 % více než Česko. Babišova vláda naopak vojákům bere desítky miliard a s vlastními zbrojaři je na nože. K tomu premiér říká pokaždé něco jiného. Jednou že peníze nedá, pak že dá, pak zase že nedá…
Koalice zlepšila vztahy jedině s Ruskem
Takže abychom si shrnuli výsledky vlády, která tvrdila, že vylepší naše vztahy s ostatními zeměmi. Jediný „úspěch“ zaznamenala v Rusku, pro něž přestáváme být zarytým nepřítelem a čím dál častěji odtud na její adresu zní pochvalné mručení. Kamarádí se také s Ficovým kabinetem - zde ovšem v rozporu s tvrzením nové koalice spolupráce fungovala i za Fialy.
Celkově je to samá katastrofa a ohrožování národních zájmů. Nové vládce Maďarska Babišova vláda předem urazila neskutečnou servilitou k Orbánovi. Její vztahy s Polskem jsou chladné, protože Tuskův kabinet ji má za spojence Fica a Orbána. Němce teď rozčílila svou nespolehlivostí, nesrozumitelností, prudkými otočkami v názorech a nedržením slova. To poslední pak platí i pro NATO a Evropskou unii, kde se ANO posunulo od liberalismu k národovectví.
Má Babiš strategii, jak si vylepšit pozici v Severoatlantické alianci a v Unii? Nebo doufá, že jeho voliče to nezajímá? Premiérovi se na stole se zahraniční agendou vrší nevyřešené „domácí úkoly“. Musí rychle začít dávat na armádu alespoň 2 % HDP, jinak se stane v NATO černou ovcí. V Bruselu ho čeká (nejspíše obtížná) obhajoba dotací pro Agrofert. Měl by najít cestu k Péteru Magyarovi a získat si elementární respekt ve Varšavě a Berlíně.
Pošramocená reputace kabinetu v očích Západu
Reputace Babišova kabinetu u spojenců je po pouhých pěti měsících u moci notně pošramocená. Stojí na hanbě spolu s malou menšinou vlád, o nichž se mluví jako o krajně pravicových a proruských. K tomu jeho lídr říká ráno něco jiného, než říkal včera a než co bude říkat zítra. Krutě se mu vymstilo, že zahraniční politiku považoval za nedůležitý apendix, v lepším případě ji měl „na parádu“ a nikdy se moc nevyznal v jejích nuancích.
Pro premiéra se diplomacie rovná potřásání rukou a fotky s důležitými lídry. Už když vládl poprvé, nikdy nic pořádného nevyjednal. Chlubil se navýšením unijního rozpočtu pro náš region, což však byla zásluha Poláků. Na rozdíl od nich nezískal výjimky v rámci Green Dealu. Přidal se k Orbánovi v tažení proti Manfredu Weberovi, čímž pomohl do čela Komise Ursule von der Leyenové (což byla pro střední Evropu horší volba) a znepřátelil si tohoto mocného politika.
To poslední ukazuje, že Babiš je snad dobrý taktik, ale špatný stratég. Orbán hrál vlastní mocenskou hru v lidovecké frakci, k níž tenkrát patřil. Získal tím pár let navíc, ale nakonec ho Weber „dostal“ a pomstil se mu. Kdyby předseda ANO přemýšlel dopředu, došlo by mu, že Leyenová je jen tvář, ale faktickou moc v EPP drží ten, jehož „sestřelením“ se chlubil, byť v něm nebyl hlavní postavou. Chce být po Orbánovi další na řadě? Ať v tom pokračuje…
Babišův tanker míří k útesům Zatracených
Pro Babiše to v zahraničí nevypadá dobře. Ještě poměrně snadno si zlepší renomé v NATO, když přihodí na obranu balík peněz. Jiná věc je, že se mu nechce. Ale musí to udělat - pokud nechce být na černé listině u Donalda Trumpa, kterého rád ukazoval jako svůj vzor. V EU bude potřebovat pořádně zabrat, aby se dostal z kouta, kam se zahnal vystoupením z frakce liberálů a spoluprací se stranami a politiky obehnanými „sanitárním kordonem“.
Ignoranci v zahraniční politice si můžete dovolit v dobrých časech, nebo když vedete supervelmoc. I tak je to v obou případech do času. My se navíc nacházíme v permanentní krizi a naše země rozhodně není tak důležitá, aby spojenci Andreji Babišovi tolerovali jeho přešlapy. Bruselský lesk a sláva z jeho liberálního období jsou ty tam a nyní se o jeho kabinetu píše jako o spolku neofašistů. Musí jednat, a to rychle, nechce-li padnout na úplné dno.
Beze změny kursu narazí vládní tanker brzy na útesy Ostrova zatracených. K jeho otočení ale nebude stačit jeden Landovský. Mrtvá váha extremistů na palubě semele jeho pověst dřív, než by on sám zvládl vylepšit tu jejich. Tohle si žádá u kormidla celý tým těžkých vah západní politiky. Ale má ho Babiš?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
