Když ti dojdou „sudeťáci“, vraž tam ebolu

Od vzniku této koalice dělá Okamura Babišovi problémy. Proruský novoroční projev, v němž označil vládu v Kyjevě za „juntu“. Zostuzení vlastního ministra obrany za to, že zastává prozápadní postoje. Snaha bojkotovat jakoukoli pomoc napadené zemi a vyhnat Ukrajince. Vyvolání nechutné a zbytečné kontroverze kvůli sjezdu českých Němců v Brně… Tohle a mnohem víc dělá SPD z jasného důvodu: má tvrdě kremlofilní voliče, jichž se snad i sama bojí

Není asi žádná naděje, že by SPD mohla přestat být Putinovým klínem v české vládě. Musela by si osedlat jiná témata, jiné hrozby, s nimiž může válčit, aniž by ohrozila zahraniční a bezpečnostně politiku. Green Deal, masovou migraci, unijní cenzuru… Možná by to i zvládla, ale co ta ruská 5.kolona, která tvoří její elektorát? Smířila by se s absencí výpadů vůči Ukrajině a nadbíhání moskevskému diktátorovi? To je ta otázka.

Faktem zkrátka je, že SPD se stále viditelněji vydává opačným směrem než zbytek vlády — směrem na Východ. A je skoro jedno, jestli z vlastního přesvědčení, nebo z čistého politického kalkulu.

Jenže pro ANO se na horizontu rýsuje ještě větší problém. Brutální útok Tomia Okamury na Adama Vojtěcha totiž ukazuje jednu důležitou věc: když si do vlády přiberete radikály, dřív nebo později začnou útočit i na vás samotné. Ne kvůli programu nebo principům, ale prostě proto, že potřebují své voliče neustále udržovat ve stavu permanentní války a hysterie.

A extremisté — ať už nalevo nebo napravo — vždycky nakonec raději obětují loajalitu, než aby přišli o pár procent u vlastních fanoušků.

Dokud si SPD vybíjela svou agresivitu na Ukrajincích, Němcích nebo jiných vděčných terčích kulturních válek, mohl si leckdo myslet, že to Andreji Babišovi vlastně nevadí. Možná mu to dokonce vyhovovalo — protože za clonou z bahna, hysterie a permanentních konfliktů se lépe ztrácely jeho vlastní problémy, kauzy a kšefty.

Jenže od začátku bylo jasné, že podobné spojenectví nemůže dlouhodobě fungovat. Tvrdil jsem už dávno, že pokud si Babiš ve vlastním politickém domě neudělá pořádek, skončí to špatně. A pondělní tisková konference, na níž premiér ostře okřikl oba koaliční partnery, možná ukázala první náznak, že si to začíná uvědomovat i on sám.

Premiér Andrej Babiš nakonec prosadil do čela armády jiné jméno, než které mu SPD předem „doporučovala“ ze své preferované čtveřice. A Motoristům zase veřejně a poměrně tvrdě vyčetl televizní paskvil ministra kultury Oty Klempíře. Jsou to zatím nejtvrdší políčky, jaké svým koaličním partnerům uštědřil. Evidentně mu začíná docházet, že neustálé rozkládání obranné politiky a pochodování po občanské společnosti nemusí být úplně kompatibilní s obrazem stabilní vlády. Jenže nad celou koalicí už se mezitím stahují mnohem temnější mraky. A ebola může být jen první kapkou před bouří.

Zatímco dřívější excesy SPD — útoky na Ukrajinu, flirtování s proruskými náladami nebo permanentní kulturní války — mohl premiér ještě relativně pohodlně odbývat tvrzením, že Okamura pouze mluví ke svým voličům a skutečnou zahraniční či bezpečnostní politiku určuje vláda, tentokrát už šlo přímo o jeho vlastní hnutí.

A nejen o něj. Adam Vojtěch totiž patří mezi nejprofesionálnější, nejméně konfliktní a pro veřejnost nejpřijatelnější tváře ANO. Je jedním z mála ministrů, kteří nepůsobí jako součást permanentní politické hysterie. A právě proto je útok na něj pro Babiše mnohem citlivější než nekonečné přestřelky o Ukrajincích nebo Němcích.

Tomio Okamura a jeho okolí mají na Adama Vojtěcha spadeno už dlouho. Dokonce se snažili zabránit tomu, aby se vůbec stal ministrem zdravotnictví — byť bylo od začátku jasné, že nemají šanci uspět. Důvod je ale zřejmý: voliči SPD a antivaxerská scéna.

Právě pro ni zůstává Vojtěch symbolem covidu, očkování a „systému“, který během pandemie odmítal léčit viry savem, ivermektinem a facebookovými statusy. Jinými slovy: řídil se medicínou a vědeckými doporučeními, nikoli konspiračními teoriemi, jejichž šíření mimochodem velmi ochotně podporovala i ruská propaganda. Není náhoda, že se antivaxerské prostředí v mnoha případech překrývá s otevřeně proruskou scénou.

SPD dnes znovu rozehrává stejnou partii a snaží se podkopávat důvěru v očkování i zdravotnické instituce. A do téhle rozjeté války dezinformátorů proti vědě najednou přiletí americký pacient, který přišel do kontaktu s ebolou. Přijmout ho do péče bylo ze strany ministra zdravotnictví i premiéra odvážné a profesionální rozhodnutí. Ne proto, že by to Bulovka medicínsky nezvládla — ale protože bylo od první chvíle jasné, že hysterii kolem toho nezvládne SPD.

Také že ano. Předseda Sněmovny okamžitě vytasil dramatické video plné varování a emocí, v němž veřejnost straší vysoce nakažlivou ebolou. Jenže realita je podstatně méně hollywoodská. Ebola se nepřenáší vzduchem, ale kontaktem s tělesnými tekutinami a tkáněmi nakaženého, takže při správném zacházení s pacientem je riziko přenosu minimální.

Jenže právě na podobné nuance není publikum SPD nastavené. Tam často stačí jednoduchý impulz: „ministr zdravotnictví sem pustil ebolu“. A hysterická spirála se může roztočit naplno.

Samotné přijetí amerického pacienta přitom mohlo mít i širší diplomatický rozměr. Česká vláda si možná chtěla před nepříjemnými debatami o obranných výdajích naklonit administrativu Donalda Trumpa, před níž Česko v rámci NATO sedí na oslovské lavici. Zároveň je ale pravda, že šlo i o určitou poctu úrovni českého zdravotnictví. Z celé vyspělé Evropy byli podle dostupných informací osloveni pouze Češi a Němci.

Debata o možných rizicích je samozřejmě legitimní a potřebná. Jenže zahájit věcnou diskusi nikdy nebylo skutečným cílem Tomia Okamury.

Jak už bylo řečeno, ebola je nejspíš jen první kapkou mnohem větší bouře, která může přijít. Znovu se totiž potvrzuje, že strany typu SPD — stejně jako kdysi Piráti — nemají problém bez milosti útočit i na vlastního koaličního partnera, pokud tím mohou posílit vlastní pozici a mobilizovat své publikum.

A co se stane, až jednou dojdou „sudeťáci“, „ukrofašisti“ nebo jiné oblíbené terče kulturních válek? Nepřijde chvíle, kdy začne SPD vykreslovat ANO jako „hnutí zrádců národa“, které slouží farmaceutickým firmám, zavádí zdravotnickou diktaturu a ohrožuje vlastní občany?

Problém je hlubší, než si dnes Babiš možná připouští. Jeho zájmy a zájmy SPD se totiž objektivně rozcházejí. Andrej Babiš chce působit jako lídr mainstreamové, prozápadní vlády, která se alespoň navenek opírá o experty, instituce a vědecká fakta. Naproti tomu značná část elektorátu SPD žije v úplně jiném světě — ve světě konspirací, kulturních válek, nedůvěry k Západu a fascinace autoritářským Východem.

A tohle je konflikt, který žádný mikromanažer dlouhodobě neukočíruje.

K vládnutí totiž nestačí jen parlamentní většina. Potřebujete i minimální hodnotovou kompatibilitu. Piráti po svém střetu s premiérem nakonec bouchli dveřmi sami. Otázka je, jak dlouho ještě vydrží soužití ANO a SPD.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.