GLOSA JANA MALINY | Nominace Miroslava Hlaváče na nového náčelníka generálního štábu přinesla v české politice něco téměř nevídaného: shodu premiéra, prezidenta, armádních odborníků i opozice. Přesto se objevil jeden hlas proti - hlas ministra obrany Jaromíra Zůny. Muže, který znovu ukázal, že nevystupuje jako sebevědomý člen vlády, ale spíš jako politická loutka střídavě ovládaná Tomiem Okamurou a Andrejem Babišem. A jako aktivní záložník Armády České republiky se za to hluboce stydím.
Miroslav Hlaváč jako nový náčelník Generálního štábu AČR? Skvělá zpráva. Frajer s vynikajícím profilem, zkušenostmi z misí v Afghánistánu i na Balkáně, který jako dosavadní první zástupce plynule naváže na éru Karla Řehky. Schvaluje to prezident Petr Pavel, odborníci i bývalé vedení resortu. Všichni vědí, že armáda dostává do čela profesionála, který politice neuhýbá.
Vlastně je to až s podivem. Andrej Babiš, jehož hnutí ANO se jinak chová k bezpečnostním tématům minimálně lehkovážně, ukázal na člověka, který má v armádním prostředí nezpochybnitelný respekt. V normální zemi by se vláda sjednotila, schválila nominaci a šlo by se dál. Jenže v dnešním Česku, kde vládní koalice visí na šňůrce extremistů z SPD, normální věci neplatí.
Když rozkazy dává politruk Okamura
Ministr obrany Jaromír Zůna nakonec hlasoval proti jako jediný. A důvod? Žádná odborná výhrada, žádný spor o kvalifikaci či strategii. Jen poslušné a ponižující splnění politického zadání od Tomia Okamury. Šéf SPD se tím ostatně ani netajil - veřejně přiznal, že to měl se Zůnou předem domluvené. A premiér Andrej Babiš? Ten to jednoduše vzal na vědomí, protože podpora SPD je pro něj zjevně důležitější než důstojnost a nezávislost ministerstva obrany.
U civilních politiků už jsme si na lecjaké ohýbání páteře zvykli. Jenže Jaromír Zůna není kariérní stranický aparátčík. Je to bývalý tříhvězdičkový generál. Člověk, který by měl mít zakořeněnou čest, hrdost a schopnost postavit se za vlastní lidi i za instituci, kterou vede.
Místo toho sledujeme další dějství politické tragikomedie, která začala už jeho veřejným ponížením na tiskové konferenci před několika měsíci. Tehdy stál vedle okamurovských politruků jako provinilý školák, zatímco oni před kamerami rozehrávali své proruské divadlo. Zůna mlčel, sklopil oči a poslušně čekal, až představení skončí. A jak je vidět dnes, poslušnost mu zůstala.
Kdo ochrání demokracii před východním větrem?
Proč na tom vlastně záleží? Nejde jen o další epizodu ponižování jednoho ministerstva nebo o degradaci autority úřadu ministra obrany. Jde o mnohem víc.
Žijeme v době, kdy se část české politické reprezentace - normálně vedená Andrejem Babišem, ale stále silněji závislá na SPD a dalších radikálních uskupeních typu PRO - pokouší posouvat českou politiku směrem k autoritářskému Východu. Směrem k režimům, které stojí na pohrdání liberální demokracií, institucemi i občanskými svobodami.
Historie přitom ukazuje, že v krizových okamžicích, kdy se demokraticky zvolené vlády začnou proměňovat v autoritářské nebo antiliberální režimy, bývá právě armáda jednou z posledních institucí, které ještě nesou odpovědnost za obranu ústavního pořádku a demokratického systému.
Viděli jsme to v různých podobách v Turecku, Brazílii nebo Chile. Ano, šlo o historicky složité a často velmi kontroverzní momenty. Přesto tam armáda v určité chvíli vystoupila jako síla, která měla ambici zabránit úplnému rozkladu státu nebo nástupu totalitních tendencí - a po přechodném období předat moc zpět civilní správě.
Sísí z něj nebude
Dokážete si představit, že by v takové kritické chvíli vzal situaci pevně do rukou generál Zůna? Že by se sebevědomě postavil nastupující diktatuře, jako to udělal třeba generál Sísí v Egyptě?
Představa jako z knih Terryho Pratchetta, co? Tento „vojevůdce“ by se nepostavil ani průvanu v Poslanecké sněmovně. Úplně ho vidím, jak ho Radim Fiala nebo Tomio Okamura venčí na vodítku po sněmovních kuloárech, zatímco se země pod vedením jejich politických loutek řítí do kremelského područí. Je to sice komické, ale - a klidně mě kamenujte za patos a přehánění - zároveň nesmírně nebezpečné.
Ministrem obrany v zemi, která čelí největším bezpečnostním hrozbám od studené války, je totiž obyčejný srab. A to mě jako vojáka aktivní zálohy nesmírně uráží. Jako četař Malina vzkazuji generálu Zůnovi: Vzepřete se, pane ministře, nebo běžte do pr...
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
