GLOSA PAVLA VONDRÁČKA A LADISLAVA NAGYE| Veřejné ponížení ministra obrany Jaromíra Zůny bylo nejděsivějším politickým spektáklem politické sezóny. Opět se ukázalo, že se vyplatí počkat si — to nejhorší přišlo na konec roku.
Ministr obrany se nakrátko stal miláčkem médií i racionálních voličů všech stran, kteří jinak při zaslechnutí jména SPD dostávají svrab. Dosáhl toho velmi jednoduše: řekl, že černá je černá a bílá je bílá. Po konstatování zjevného faktu, totiž že Rusko je agresor (což mimochodem odhlasovala kdysi i SPD), se ale strhla u národně socialistických Okamurovců legrační hysterická mela. Ministr byl skoro na řetězu přiveden poníženě na tiskovou konferenci, kde se poslanci Okamura a Fiala vzteky rozbrečeli, když svým voličům sdělovali, že ministr neví, co říká. Ministrovým jediným úkolem přitom bylo stát a mlčet. A rozkaz od ruských politruků splnil na výbornou.
Taková ostuda, taková ostuda!
Byla to tak neskutečná ostuda. Nikoliv ostuda pro SPD, protože jejich hodnotové bahnité dno je tak nízko, že o nějaké ostudě nelze mluvit. Byla a stále to je ostuda ministra a vlastně celé české armády. Ministr obrany Zůna se nechal veřejně zostudit, ponížit, srazit na kolena a přitom neřekl jediné slovo. Měl přitom na výběr z několika možností: mohl podat demisi nebo Fialu a Okamuru, ty proruské kašpary poslat, když ne do zadku, tak aspoň k Babišovi, protože to stejně byl on, kdo si Zůnu vybral za ministra.
Jaromír Zůna svým chováním ale neudělal nic překvapivého, protože se jen zařadil do dlouhé fronty českých servilních politiků, kteří hrdě mávají vlajkou s nápisem Předposranost vítězí a kteří prosazují defétismus jako politickou doktrínu, jejíž vrchol v podobě konání Edvarda Beneše v roce 1938 si dnes tak často s hanbou připomínáme.
Scéna to bylo o to horší, že Jaromír Zůna není jen politik, ale i bývalý voják. Dokonce generál. Někdejší adept na náčelníka generálního štábu. Přesto se nechal peskovat a ponižovat dvěma cynickými civily, kteří mu ve zkušenostech nemůžou sahat ani po kotníky. Zůna tak zostudil nejen sebe, ale výrazně poškodil i celou armádu. Chtěli bychom teď vidět ty mladé, šikovné a chytré muže, kteří dobrovolně vstoupí do Armády České republiky, když ministrem obrany je obyčejný srab.
Triáda špatné reklamy
Jaroslav Hašek, Edvard Beneš, Jaromír Zůna – těmto třem mužům se podařilo za posledních sto let zničit skvělou pověst českého vojáka, který byl v celé Evropě historicky považován za schopného, rázného a loajálního. Nemusíme se vracet do doby husitských válek, stačí si vzpomenout na války proti Osmanům a na skvělého obránce Vídně, českého šlechtice Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic, na bitvy Sedmileté války, v nichž si slavný generál Laudon pochvaloval vojáky z českých zemí, na odpor proti Napoleonovi, v nichž se vyznamenal další český šlechtic Karel Filip ze Schwarzenbergu nebo na slavného maršála Josefa Václava Radeckého z Radče, který byl v první polovině 19. století esencí českého vojenského charakteru a kvůli němuž byl po jeho skonu v lednu 1858 v Rakouském císařství vyhlášen čtrnáctidenní státní smutek. Čeští vojáci byly oporou a hrdiny války proti Prusku a v letech první světové války projevovali neuvěřitelnou odvahu jak v uniformě Habsburské monarchie (např. generál Alois Podhajský) tak v řadách Československých legií (např. generál Stanislav Čeček).
Nikdo tehdy nepochyboval o Češích jako dobrých vojácích, dokud v roce 1921 nevyšlo první vydání Haškovi knihy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, která na desetiletí zdeformovala pověst českého vojáka jako jednotlivce. Potom přišel Beneš se svou politikou ustupování nacistům a komunistům, která uvrhla české země do obojí totality a kdy armáda nesloužila lidu, ale proti němu. Po roce 1989 se zničená prestiž armády postupně zlepšovala až do nedávné doby, kdy se Česko jednoznačně postavilo na stranu napadené země proto agresivnímu Rusku a kdy vzedmutá solidarita přispěla k obnovení prestiže armády, vedla k posílení aktivních záloh a celkově chuti společnosti bránit se v případném konfliktu. Jenže na konci prosince došlo k ponižující scéně, kdy ministr obrany a bývalý generál Zůna poslušně před proruskými sympatizanty sklapl podpatky a mlčel.
Pohřeb hrdosti
Prestiž armády — zdecimovaná komunisty — v posledních desetiletích rostla. A je to dobře. Když se řeklo armáda, člověk si vybavil úspěšné mise po boku spojenců z NATO, oceňovanou autoritu našeho současného prezidenta, rázné vystupování generála Řehky nebo skutečná hrdinství obyčejných vojáků, z nichž mnozí za to zaplatili svým životem. U politika s vojenskou minulostí by nejeden volič jistě toleroval větší ráznost, průbojnost, ba možná i aroganci, než u politika vzešlého z tradičního politického kvasu. Prostě a jednoduše proto, že ráznost, hrdost a smysl pro čest k archetypu vojáka patří. Jaromír Zůna svým mlčením tohle všechno pohřbil. A proputinovským kolaborantům se podařilo víc než jen uspokojit vlastní voliče — podařilo se jim i zasít pořádné semeno pochybností o integritě české armády.
🔥🗞️ Přidejte si i v roce 2026 INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
