KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Opilí poslanci v sále? Nedovolme jakýkoli alkohol nikomu. Teď s tím nápadem přišli Starostové. Ale tohle jsme už jednou zažili, před třemi volebními obdobími. Tehdy zákaz navrhla místopředsedkyně komory za ANO Jaroslava Jermanová. Skončilo to fiaskem. Zopakujeme to pro velký neúspěch znovu?
Jsou dva populistické nesmysly, jež se týkají parlamentu a které vždy sklidí všeobecné spokojené mručení, přestože vůbec ničemu nepomohou a vše spíše zhorší: Seberme poslancům peníze a zakažme jim alkohol. Tyhle blbé nápady se pravidelně vracejí jako bumerang vždy, když neschopní politici neumějí řešit skutečné problémy občanů. Výsledkem je (mimo jiného) neustále upadající ekonomický i sociální status zákonodárců.
Hloupé, pokrytecké, nekontrolovatelné
Za nízkou mzdu, která se reálně dále snižuje, se najde stále méně lidí ochotných nasadit své schopnosti, stresovat se, nechat si nadávat a brát přitom méně než průměrně schopný ajťák či středně postavený člen korporátního managementu. K tomu se nyní již podruhé někteří chystají udělat ze zákonodárců partičku nezletilých, jimž se nesmí nalévat, protože jsou tak nezodpovědní, že neumějí zvládat alkohol, naši eucharistickou drogu.
Určitě velká část veřejnosti zatleská. Má to však dva háčky, nebo spíše pořádné háky. Za prvé je úplně absurdní aplikovat na vysoké ústavní činitele zákoník práce (který neplatí například ani pro živnostníky). Za druhé: jak to ti chytráci chtějí kontrolovat? Už když se to zavedlo poprvé, tak se tento předpis nedodržoval – logicky, jako každá špatná a nevynutitelná norma.
Napřed se podívejme na často (a zde zcela chybně) citovanou pasáž pracovních předpisů, jež dovolují zaměstnavateli podrobit své podřízené dechové zkoušce a případně je potrestat, pokud jim v krvi zjistí alkohol. Samozřejmě, že tento zákoník se nevztahuje na poslance (stejně jako třeba na řemeslníky, poradce či třeba sněmovní asistenty). Jde o zcela nesrovnatelné pozice, a to právě i co se týká „mandátu k vykonávání práce“.
Poslanec opravdu není „zaměstnanec“
Jako by dělník nechtěl, aby lidé mimo firmu hlasovali o tom, že ho vyhodí z práce, nebo že ho nadřízený (předseda) prostě jen tak škrtne z jeho pozice (kandidátky), tak se nesnažme aplikovat zákoník práce na parlamentáře. (Nebo si ještě poslanci a poslankyně založí odbory a budou žádat pevnou pracovní dobu a ochranu před propuštěním. Tedy to první hnutí už tu v zásadě máme). Analogie vždy kulhají a tahle je chromá na obě nohy.
Zglajchšaltovaná společnost je totalitní společnost. Zvykněme si na to, že máme zaměstnance, osoby samostatně výdělečné činné a také naše reprezentanty v parlamentu. Jejich postavení i poslání jsou odlišné. Nevytahujme jednotlivosti, které se budeme snažit účelově aplikovat z jedné skupiny na druhou, ať se to týká daní a odvodů či alkoholu. Za mě je to nesmyslné, licoměrné a nakonec i nedůstojné.
V tomto se mnou mnozí nebudou souhlasit, trvaje na tom, že „přece jsou to naši zaměstnanci a basta“. Přijde mi to komické, ale už jsem pochopil, že je nepřesvědčím. Snad ale i oni akceptují druhou výhradu, která není obsahová, leč formální: nefunguje to. Zatímco všem paušálně znemožníte dát si legálně ve sněmovní restauraci jedno pivo k obědu (v civilizovanějších zemích si dokonce i řidiči mohou dát dvě), pravé notoriky nijak neomezíte.
Kdo chce, k alkoholu se dostane vždy
Víte, co se dělo během první prohibice (kterou nakonec v omezené míře nařídil předseda Sněmovny Jan Hamáček, aby zabránil hlasování, jež by Jermanová mohla vyhrát a zavést opravdový diktát abstinence)? Tehdy platil zákaz, aby sněmovní bary, jídelny a bufety podávaly alkohol během jednání. Tak se lil tvrdý alkohol do neprůhledných šálků na kávu, cola se nosila už s rumem, vedle točené třetinky Plzně se pokládala prázdná láhev od Birellu.
Ono totiž opravdu nemůžete dávat ústavním činitelům dýchat jako dělníkovi na jeřábu. Prostě dle práva ne. Nakonec to byla docela legrace a možná si poslanci i užili ten uličnický pocit jako ze studentských let, když jsme obráželi hospody, kde by nám přes náš nízký věk nalili. Ale proklamovaný cíl to vůbec nesplnilo a jen se snížila autorita zákonodárného sboru. Nemluvě o tom, že se prohibice nevztahovala na poslanecké kanceláře ani na jiné drogy.
Když se schválí špatný, nekontrolovatelný, a tedy obecně nedodržovaný zákon, mluvíme o paskvilu, který devastuje respekt k vládě práva. Obecně platí snaha se takovým zmetkům vyhnout. Poslanci by se měli poučit a aplikovat tento princip i sami na sebe. Komu nestačily ony dva argumenty, pro ty mám ještě třetí: opilci zdaleka nejsou v politice ti nejhorší.
Nejhorší ze všech jsou často abstinenti
Když kamery zachytí v sále někoho pod vlivem, bývá z toho velké pobouření a morální panika. Jenomže oni maximálně blekotají, či pronesou pár běžných vulgarit. Ne, jejich projevy vážně nejsou těmi nejvíce ubližujícími. Ty nejvíce zlé, nejvíce ponižující, nejvíce urážející, nejvíce „sprosté“ (myšlenkově, ne výrazivem) pronášejí politici zcela střízliví (a často dokonce abstinenti). Tohle jako chcete zakázat jak?
Tím jsme u jádra pudla… Jedinou skutečnou sankci“ pro členy parlamentu mají v rukách občané. Nemusejí volit opilce. Za sebe pak říkám, že raději bych hlasoval pro dobrosrdečného člověka, který se rád napije než pro arogantního nenávistníka a zloděje s diktátorskými manýry, kterého nevidíte jinak než střízlivého.
Nakonec jde i o otázku priorit. Od vlády nám hrozí zadlužení budoucnosti, podceňování obrany, střet zájmů, útoky na svobodnou společnost. Věnujme pozornost vážným hrozbám. Opilci za sněmovním pultíkem jí fakt nejsou.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky!
