Žádnou toleranci k dezolátům! Hon na Zůnu ukázal, jak nebezpeční jsou příslušníci ruské páté kolony

Působilo to jako výjev z 50. let. Zástupci SPD před kamerami školili „pomýleného“ ministra, která uznal „vinu“ a vzal zpět slova, že za válku může Putin, Česko stojí na straně Ukrajiny a budeme pokračovat v nákupu stíhaček F-35 i v muniční iniciativě. Přitom je zjevné, že ve všem, co řekl, měl podporu prezidenta i premiéra. Petr Pavel se generála přímo zastal a Andrej Babiš ho aspoň nepokáral ani neopravil, přestože tlak Okamurovců byl enormní.

Strana SPD vyvolala koaliční jednání. Jenomže narazila. Místo aby se dočkala od premiéra hurikánu stupně 10 - ministr říká nesmysly, nic takového se nedohodlo a on ani není oprávněn mluvit za vládu - reakce Babiše byla na úrovni mírného vánku. Dokonce popřel slova předsedy poslaneckého klubu Radima Fialy, že Zůna dostal zákaz mluvit.

Celé to divadlo sloužilo jen k tomu, aby si SPD zachovala zdání důstojnosti. Nedostalo se jí však v jejích očích dostatečné satisfakce, a tak uspořádala ono autodafé, kde Jaromír Zůna působil jako Rudolf Slánský před soudem během výslechu Josefem Urválkem. Šlo o ošklivé vyústění honu na čarodějnice, který začal na sociálních sítích, kde hromada proruských dezolátů vyhrožovala, že „za zradu Ruska“ straně už nedají nikdy hlas.

Ta snůška rozčilených výkřiků kromě vulgarit ukázala strašnou věc: Existují mezi námi spoluobčané, kteří vidí smysl života v tom stát na straně tyrana a SPD evidentně volili jen proto, aby demonstrovali své sympatie Putinovi - s nadějí, že když ta se dostane k moci, prosadí, aby se Česko přimklo k Rusku. Normální politici by nad touto sběří (jinak jim říci neumím) mávli rukou. Vždy se najde nějaký lidský odpad - ale neměl by mít žádný vliv na reálnou politiku.

Co následovalo, je varováním pro celou společnost. Vedení a poslanecký klub SPD se pod záplavou opravdu hnusných komentářů ve stylu „když říkáte, že Rusko je agresor, tak proč jsem vás vůbec volil?“, doslova sesypalo. Nastala strašná panika, kdy všichni překotně „uklidňovali“ onu naštvanou část příznivců, aby jim dokázali, že strana věrně podporuje diktátora.

Netuším, kolik procent ze 437 tisíc hlasujících pro SPD má jako prioritu postavit se na stranu Ruska. Jisté však je, že necelých osm procent voličů nemůže vnucovat svou vůli ostatním, kteří jsou z velké většiny prozápadní. Putin české volby jednoznačně prohrál, rozložení sil v Česku je pro něj narozdíl od Maďarska či Slovenska nepříznivé. Po onom ostudném představení to však vypadá, jako by u nás vládli proruští kolaboranti.

Jistě, malé strany mají potenciál vydírat velké, protože jsou potřebné k dosažení sněmovně většiny. Takto třeba Zelení tlačili na pilu klimatické politiky ve vládě Mirka Topolánka či Piráti a Starostové prosadili manželství homosexuálů vzdor většinově konzervativní Sněmovně. Tyto a další příklady však neměly fatální dopady. Sice dráždily příznivce silnějších partají, ale neohrožovaly základy demokratického právního státu a bezpečnost republiky.

Tohle je něco kvalitativně úplně jiného. Nejde tu „jen“ o to, že si trpaslík nadiktuje splnění nějakého programového nesmyslu. Jsme svědky pokusu ukrást celou zemi a otočit její směřování o sto osmdesát stupňů. Sám jsem to tak úplně nečekal. Měl jsem za to, že tvrdě proruská rétorika je pouze účelovou součástí kampaně, a to ve snaze se vedle dominantního hnutí ANO prosadit radikální rétorikou. A že po volbách SPD „zklidní hormon“.

O tom, že SPD bude „kultivována mocí“ svědčilo právě i rozhodnutí nechat se v kabinetu reprezentovat nezávislými odborníky. Státotvorné vystoupení Jaromíra Zůny skvěle zapadalo do tohoto obrazu… Zatímco Tomio Okamura se bude věnovat extremistickým voličům, sundávat ukrajinské vlajky a škrtat opoziční poslance z delegace pro cestu na Slovensko, nominanti partaje budou dělat relevantní práci pro stát v kabinetu.

Hnutí ANO slíbilo, že se pod jeho vládou nezmění prozápadní orientace země a premiér Babiš se na tom shodl s prezidentem Pavlem. Na vojákovi v čele ministerstva obrany bylo pouze vyplnit tyto „příkazy shora“. Jenomže jakmile to Zůna udělal, narazil doslova na „kremelskou zeď“. Okamura se chytil do pasti své vlastní proruské rétoriky. A místo aby tuhle pseudocausu s dezoláty vymlčel, šel jim na ruku a tím ji pořádně „rozmázl“.

Vlastně ani pro SPD tohle nedává logiku. Je tu řada jiných témat, jimž se může věnovat a díky účasti v koalici získá pozornost: Green Deal, migrační politika, cenzura ze strany Evropské unie… Tím, že ze sebe místo toho udělá Putinova trojského koně ve vládě, sotva co získá a má hodně co ztratit. Proč se staví proti většině ve společnosti, ale nakonec i ve vládě?

Tohle připomíná chování její „sesterské“ Alternativy pro Německo. I ta si kazí image nejen občasným hajlováními svých členů, ale také láskou k Rusku. Známý je skandál europoslance českého původu Petra Bystroně obviněného z braní peněz od Putina. Spolupředseda AFD Tito Chrupalla zase tvrdil, že hrozbou není Moskva, ale Varšava. A nyní vypukla aféra se zneužíváním interpelaci ke zveřejňování citlivých vojenských informací o pomoci Ukrajině.

Opravdu tohle všechno dělají SPD a AfD proto, že jsou svým voličům zavázány stát pevně za Kremlem? Nebo mají vazby na diktátorský režim? Skutečně vlastenecké strany jako Meloniové Bratři Itálie, Kaczynskiho Právo a spravedlnosti, či třeba Švédští demokraté jsou jasně protiruské. Pouze kolaboranti stojí na straně Putina. Bylo by asi dobré vědět, zda máme co do činění s národoveckou nebo všeruskou partají.

Nakonec ale otázka identity SPD není tak podstatná. V každém případě nemůže malá proruská menšina voličů vnucovat všem ostatním orientaci na východ. Primárně je nyní na Andreji Babišovi, aby si zjednal respekt a prosazoval prozápadní linii, jakou držel i během svého prvního premiérského mandátu a na níž má dohodu s Hradem. Jinak to bude on, kdo neplní vůli voličů. Nemluvě o tom, jak by se na něj tvářili kolegové v Evropské unii.

Uvidíme, jak si předseda vlády poradí. Koneckonců nejde o nic zásadního, nad SPD má jasně navrch (což dokázal už průběh onoho koaličního jednání). Třeba prostě nechá Okamuru a spol. sehrát tu frašku do konce a pak to celé vysedí. A když ne? Pak by se schylovalo spíše k tragédii. Za sebe však nevěřím že by to Babiš chtěl nechat zajít tak daleko, že proti jeho kabinetu budou masivně protestovat občané a v Bruselu bude za vyvrhela.

Jednu věc „případ Zůna“ ukázal jasně: Dezolátům narostla po volbách křídla. Nesmíme je v nejmenším tolerovat a musíme je vykázat, kam patří, jinak nám tahle nebezpečná a nenávistná skupinka udělá hodně zle…