Burnham to myslí s návratem do EU vážně. Už teď ale čelí silnému odporu

KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Před pár týdny zaujala evropská média spekulace o možném opětovném vstupu Velké Británie do Evropské unie. Vypadalo to jako chvilkový výkřik. Po několika týdnech se nicméně zdá, že téma zůstává v popředí agendy britského premiéra. Nejde ale jen o kouřovou clonu?

V pátek čeká Andyho Burnhama velké jednání v Bruselu. Podle médií má „odčinit, co pokazil brexit.“ „Brexit, jsme dostali, nefungoval. Ztratili jsme víc, než jsme získali,“ řekl tento týden Burnham. Dodal, že pro budoucí vztahy by měly být zváženy všechny možnosti.

Že to Andy Burnham myslí s návratem do EU vážněji, než se mohlo zdát, dokládá i redakce britských médií. Ta nakloněná labouristům a levici obecně téma opětovného připojení k EU živí setrvale, ta na pravici naopak setrvale jakoukoli myšlenku na návrat do EU vehementně odmítají, a to navzdory tomu, že v mnoha dílčích oblastech ke sbližování dochází.

Minulý týden se tématu věnoval i středový The Economist. Ten píše: „Přesto (navzdory rozdělení samotného kabinetu) se britskému ministerskému předsedovi dostalo slyšení v Bruselu. Jen málo lidí zde si myslí, že k tomu dojde v nejbližší době a nikdo to ani nemá na seznamu priorit. Ale Andymu Burnhamovi se dostává uznání za to, že ve Westminsteru porušil zákon omerty, který zde platí od roku 2020, kdy byl brexitový rozvod dokončen. Jeho úvahy znějí eurokratům tak, jako by zkoušel limity britského veřejného mínění. To je celkem kontrast oproti jeho předchůdci, siru Keiru Starmerovi, který většinu svého času v Bruselu strávil tvrdošíjným popíráním této možnosti. ‚Není to jen interní věc labouristů,’ říká jeden evropský diplomat. ‚Je to něco velkého, začátek debaty o znovupřipojení.’“

Medvědí služba Bruselu. Český premiér popudil Brity cynickým výrokem o brexitu

Jenže, jak britský týdeník znovu dodává, bude to mít Burnham těžké. Od plánu prosazovat připojení zrazují Burnhama i politici, kteří před brexitem chtěli setrvání v EU, například někdejší (neúspěšný) premiér Cameron. Na druhou stranu, upozorňuje The Economist, je debata o znovupřistoupení „nevyhnutelná“. Týdeník podotýká, že pro znovuotevření debaty je klíčová především ekonomická situace, kdy se Británie dostala osamoceně do klinče mezi Spojenými státy, Evropou a Čínou.

Kouřová clona pro drobné krůčky

Je nicméně možné, že celá diskuse kolem opětovného připojení může Burnhamovi posloužit jako kouřová clona pro dílčí kroky, které podniká. Není to úplně nerozumné. Brexit z velké části nebyl racionální volbou založenou na ekonomických, kulturních a geopolitických ohledech, nýbrž volbou povýtce emocionální. Stejně tak se zdá, že sázka na Spojené státy, k níž se mnozí stoupenci brexitu upírali, úplně nevyšla, zejména za Trumpova prezidentství.

Přitom již za vlády Burnhamových předchůdců dosáhly Velká Británie a Evropská unie řady dohod, které původní rozchod zmírňují. Burnham chce podle všeho jít ještě dále, což celkem logicky naráží na odpor zastánců brexitu. A je to celkem pochopitelné, protože pokud budou nové dohody přijaty, velká část toho, co se nazývá brexit, ztrácí smysl a brexit se stává spíše gestem.

Zda brexit Británii pomohl ekonomicky či nikoli, je stále vášnivě diskutovaným tématem. Zastánci brexitu uvádějí, že Velká Británie si vede ekonomicky lépe než největší ekonomiky EU a že kdyby Británie zůstala v Unii, tak by ji stáhla. Odpůrci brexitu naopak tvrdí, že bez brexitu by Británie rostla ještě více a že ztratila značnou část obchodních příležitostí. Jistá shoda snad panuje v tom, že EU je sice silná entita, nicméně společného trhu nedosáhla, navíc ji svazuje přebujelá byrokracie, což je dosti znepokojivé vzhledem k nástupu autoritářských stran typu AfD nebo Národního sdružení ve dvou největších evropských ekonomikách.

Britský návrat před Thatcherovou. Startuje éra znárodňování a regulovaných cen

Univerzity jako lakmusový papírek

Je to lehce úsměvné, ale významným prvkem sporu se staly britské univerzity. Úsměvné, ale zároveň v mnohém ilustrativní. Vezměme si pár základních faktů. Britské univerzity, zejména ty dvě nejstarší, patří k nejlepším v Evropě a pravidelně se umisťují vysoko ve všech globálních žebříčcích. Zároveň mají poměrně vysoké školné, a tak velkou část svých finančních prostředků získávaly od zahraničních studentů. Jenže – jak jsme psali – v posledních dvou letech došlo k obrovskému propadu těchto studentů a logicky i k výpadku příjmů.

V Evropě funguje systém výměnných pobytů nazývaný Erasmus. Lze se přít o tom, zda funguje dobře a nemohl by fungovat líp, nicméně zatím je to to nejlepší, co Evropa v oblasti studentské výměny má. Britské univerzity se do něj před brexitem zapojovaly, a to i přesto, že vzhledem k zpoplatnění studia je jejich systém dosti odlišný od systému fungujícího na kontinentu. Nicméně fungovalo to tak, že britské univerzity vysílaly své studenty na kontinent a přijímaly studenty evropské, přičemž těm britské instituce odpouštěly školné.

Poměr studentů vyjíždějících z Británie do Evropy a naopak přijíždějících z Evropy nebyl nikdy vyrovnaný. Například těsně před brexitem byl poměr skoro jedna ku dvěma. Nicméně to ani zdaleka neznamená, že Británie na programu tratila. Podle odhadů zpracovaných britskými univerzitami byl čistý ekonomický zisk ze zahraničních studentů až 250 milionů liber ročně. Studenti sice neplatili školné, ale další výdaje spojené se studiem ano, buď ze svého, anebo z grantů poskytnutých evropskými institucemi.

Vysoké školy nejsou korporace. Plagův nový zákon změní řízení, kvalitu univerzit těžko

Británie potřebuje studenty ze zahraničí

Není proto divu, že při odlivu zahraničních studentů byl program Erasmus první na řadě ze společných programů, který si říkal o obnovení. A britská vláda ho skutečně od ledna 2027 obnovuje s tím, že po roce bude vyhodnocen a případně bude uzavřena dohoda nová. Britská vláda se zároveň zavázala do programu investovat 570 milionů liber.

Kritici namítají, že program Erasmus je „propaganda EU“ a že chce studentům vštěpovat „evropské hodnoty“, čímž celou záležitost posouvají z oblasti ekonomické, kulturní a vzdělávací do roviny kulturních válek. Například místopředseda konzervativců Alex Burghart se nechal slyšet, že „labouristé prosazují plán, kdy budou univerzity dostávat peníze za to, že budou učit symboly EU, propagovat sdělení EU a prosazovat takzvanou evropskou identitu… Erasmus bude za labouristů trojským koněm EU.“

To jsou silná slova a příměry prozrazují víc, než by řečník zamýšlel. Pokud je EU vnímaná jako nepřítel (trojský kůň), nabízí se otázka, proč tedy Británie o toto užší spojení vůbec usiluje – a není to jen záležitost Burnhamovy vlády, stejné tendence probíhaly už za konzervativců. A k problému Erasmus: jistě působí leckdy neefektivně, dotazníky ohledně dosažení většího povědomí o evropské sounáležitosti jsou směšné a připomínají pozdní socialismus, nicméně nic z toho není klíčová věc programu: tím je to, že studenti mohou cestovat a vyměňovat si zkušenosti.

V mnohém to dokresluje celou debatu o přináležitosti k EU. Lze se točit na „hodnotách“, „principech“, ale pak je tu realita a ta je úplně jiná a neúprosná. Což samozřejmě neznamená, že EU nepotřebuje zásadní reformu. Potřebuje ji jako sůl. A Británie by k tomu jako silná země mohla přispět. Jen se musí zbavit svých izolacionistických tendencí. 

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách. Děkujeme!

sinfin.digital