ANALÝZA KARLA SVOBODY | Očekávaná schůzka Si Ťin-pchinga, Donalda Trumpa a Vladimira Putina na summitu APEC žádnou novou Jaltu nepřinesla. Naopak velice jasně ukázala, jaký má Čína přístup k Rusku. Zatímco Čína a USA řešily obchod a čipy, oslabený Putin odjel bez konkrétních výsledků a s chladným diplomatickým přijetím.
Před konáním summitu APEC zaznívaly hlasy, které přirovnávaly setkání Si Ťin-pchinga, Donalda Trumpa a Vladimira Putina k nové Jaltě. Panovaly tak obavy, že si ti tři rozdělí svět podle svých zón vlivu. A že to nic dobrého nevěstí hlavně pro Evropu, která se ocitne v ruské sféře vlivu. Jenže, jak už to tak bývá, realita je výrazně skromnější. I když pomineme samotný fakt, že se historici shodují, že sama Jalta mnoho nerozhodla.
I tak není slabin srovnání zrovna málo. Už jen proto, že Vladimira Putina lze k Winstonu Churchillovi přirovnávat opravdu jen s velmi velkorysým přístupem k faktům. Podobnost lze najít snad jen v tom, že oba stáli a stojí v čele zemí, které ztrácejí svůj vliv, i když si to nechtějí přiznat. Těžiště světové ekonomiky je jinde a současný summit to jen potvrzuje.
Rusko se dlouhodobě snaží o změnu světového řádu, který by nahradil stávající systém. Vladimir Putin se ani netají tím, že by takový řád měl vypadat jako systém „regionálních četníků“, kteří by ve svých částech světa určovali pravidla hry. Odmítá tak existenci mezinárodních norem, jako je ochrana lidských práv či jednotného výkladu pojmů, jako je například demokracie.
Jak ostatně několikrát zdůraznil, demokracie je zastřešující pojem pro mnoho různých typů, z nichž je liberální demokracie se svobodnými volbami a svobodami slova či shromažďování jen jednou z nich. Hájil tak právo na označení „demokracie“ i pro svoji autokratickou vládu, kterou nazývá „suverénní demokracií“. V tom si ostatně i se svým čínským protějškem notuje.
Ani čínský prezident nechce přistoupit na to, co sám nazývá „západními normami“. Jenže rozdíl je v tom, že pro čínského prezidenta je svět, který funguje podle základních norem a soustředí se primárně na obchod, vcelku výhodným prostředím. Chce jej sice modifikovat, ale ne zrušit.
Čína v takovém prostředí vyrostla do pozice jedné ze dvou světových velmocí. Pro Vladimira Putina a jeho vnímání je prioritou vybudování fragmentovaného světa s regionálními hájemstvími.
Summit se rozhodně nestal „novou Jaltou“, jak někteří předpokládali. Už jen proto, že Jalta sama spíše potvrzovala fakt, kam kdo došel se svou armádou. To nyní není. Kontext je naprosto jiný, navíc se dopředu derou velmoci, jako je nejlidnatější země světa, Indie, ale i další. Ale daleko podstatnější je, že Rusko samo o sobě nedosahuje významu ani síly, kterou mají Čína či USA.
Diplomatické ponížení
Ostatně, i čínský hostitel dával ruskému prezidentovi všemožně najevo, že jej nevnímá stejně jako Donalda Trumpa. Šlo hlavně o to, že jej nepřivítal na letišti, ale místo sebe poslal člena politbyra. Při společném focení pak vyhradil Putinovi místo vedle své manželky. Protokolárně to bylo nejspíše správně, nicméně nejčestnější místo hlavního hosta měl Donald Trump. To ukazuje na vnímání Ruska ze strany Číny.
Bylo by přehnané mluvit o bezvýznamnosti, Rusko je stále země s přibližně 145 miliony obyvatel, ale není důvod mu přisuzovat větší význam než Filipínám či Indonésii. Minimálně ne z čínského pohledu.
Proti Rusku pak mluví i demografické trendy. Jeho populace prostě vymírá, nedá se tak mluvit o nějakém příslibu do budoucnosti. To je v příkrém kontrastu s africkými zeměmi, jako je Egypt či Nigérie, které nejspíše porostou na významu.
Poslouchá už jen Trump
V současném světě totiž daleko nejvíc rozhodují peníze. I když se Vladimir Putin snažil vykreslit ruskou ekonomiku za div, ne-li obdobu východního tygra, na státníky, kteří disponují reálnými informacemi, velký dojem udělat nemohl. Prakticky jedinou výjimkou je v tomto americký prezident, který se zdá, že podobné projevy s oblibou poslouchá. Oblíbené ukazatele, jako je růst HDP (tentokrát za tři roky) či nezaměstnanost, skrývají spíše problémy ruské ekonomiky, než že by ukazovaly na její sílu. Těžiště světového obchodu se postupně přesouvá ze „starého světa“, tedy Evropy, ale Rusko rozhodně není cílovou destinací.
Dominantními silami jsou tak USA a Čína, v jejich závěsu pak rostoucí ekonomiky jihovýchodní Asie. V současném geoekonomickém světě sice dochází k fragmentaci, ale není ani zdaleka jisté, že Rusko bude jedním z jeho pólů.
A ostatně lze totéž říct i o Evropě. To je poměrně tvrdá řeč peněz, kterou vzdušné zámky o tom, jak může být Rusko dodavatelem špičkových technologií, nezajímají. Buď mají státy svoji vlastní technologii na ruské úrovni, nebo se rozhodují mezi americkou či čínskou cestou. Čínský prezident si sice s Putinem zanotoval při odsouzení západních sankcí jako překážek volného obchodu, ale tím také společné zájmy skončily.
Výsledky jednání? Nula
Samozřejmě vrcholem měl být trojstranný summit prezidentů. Vladimir Putin si přitom dal záležet na tom, aby zdůraznil, že Rusko je zde rovnoprávným partnerem. Nicméně ze zhruba hodinového setkání se nedalo prakticky nic vyvozovat. Už jen proto, že Donald Trump chtěl jednat hlavně o jaderném odzbrojení.
Čína, která má slabší arzenál jaderných zbraní, by se ráda dostala na úroveň Ruska a USA. Toho lze dosáhnout buď vlastní výrobou zbraní, nebo naopak omezením soupeřových.
Co se týče ruské války proti Ukrajině, Čína dlouhodobě dává najevo, že ji spíše obtěžuje a že se rozhodně nehodlá nijak míchat do jejího ukončení. Největší zájem na společném prohlášení měl pochopitelně ruský prezident, pro kterého byl summit příležitostí ukázat se v lesku obou mocností.
Ostatně, Vladimir Putin také mluvil o tom, že právě tři velmoci, tedy Rusko, Čína a USA mají v rukách šanci udělat svět stabilnějším. Hlavně čínský prezident byl ale ve svých vyjádřeních výrazně opatrnější. Pro Čínu bylo nejdůležitějším tématem uvolnění světového obchodu, hlavně dodávek nejpokročilejších čipů. Tedy téma, pro které Rusko až zase tolik nepotřebuje. Summit tak byl významný pro Vladimira Putina, ale jinak nic převratného nemohl přinést. Nic na tom nemění ani společné prohlášení o podpoře mezinárodní bezpečnosti a varování před jadernou válkou.
Summit APEC tak z velké míry reflektuje situaci, ve které se současný svět nachází. USA jako dominantní velmoc, byť svoje výlučné postavení přeci jen lehce ztrácející, Čína jako hlavní vyzyvatel, a následně několik dalších velmocí. Rusko určitě není nevýznamné, ale i současná válka proti Ukrajině jeho významu nepřidala.
Neschopnost Ukrajinu pět let porazit, ale i ztráta vlivu v samotném prostoru, který k nelibosti představitelů místních zemí označujeme za postsovětský, snižují ruský význam jako relevantního hráče v celosvětové politice, navíc stále více závislého na Číně. A Vladimir Putin, který se chtěl takovému vývoji vzepřít, dostal hned několikrát najevo, že jeho snaha vychází naprázdno.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách. Díky moc!










