KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Co s dětmi, kterým ještě není čtrnáct, a přitom každou chvíli spáchají nějaký trestný čin? U sousedů vzbudil velkou pozornost návrh, aby dětští recidivisté dostávali na nohy elektronická sledovací pouta. Zdánlivě nesmyslný požadavek vzbudil tak obrovskou pozornost, že to dokazuje, jak palčivý problém dnes dětská kriminalita představuje.
Děti nemají trestní odpovědnost a nemohou být tedy trestány jako dospělí. Jak ale ukazují zkušenosti vídeňské policie (ale i policistů v jiných velkých aglomeracích), pachatelů závažných trestných činů z řad dětí přibývá a nikdo přesně neví, jak to zastavit.
Dočasné umístění do diagnostických ústavů či zadržovacích center nepomáhá, z některých dětských pachatelů se stávají podobně protřelí recidivisté jako z dospělých kriminálníků. Debatu o tom, jak tento problém vyřešit, nyní otevřela Vídeň.
Tamní policie dnes eviduje celkem 61 dětí mladších 14 let, které klasifikuje jako dětské recidivisty. Co to znamená? Jde o juniory do 14 let, kteří mají v policejních záznamech alespoň pět záznamů o spáchání trestného činu za rok, přičemž alespoň jeden zločin z nich musí být takzvaně „závažným trestným činem“. Jedná se například o napadení se zbraní, loupež, žhářství nebo sexuální trestný čin.
Jinými slovy: ve Vídni dnes žije 61 maximálně třináctiletých dětských recidivistů, kteří ještě nedosáhli hranice trestní odpovědnosti, a přitom už kromě jiných trestných činů někoho přepadli s nožem či pistolí, oloupili nebo znásilnili. A zákon je na ně krátký, protože trestně odpovědní jsou v Rakousku až čtrnáctiletí a starší.
Sami policisté přitom potvrzují, že v případě známých dětských recidivistů jde jen o špičku ledovce, protože kriminalita mezi dětmi obecně stoupá.
Loupeživé děti
Jak v březnu oznámil vídeňský kriminální rada Gerhard Winkler, týká se to především dětí ve věku mezi 10 a 14 lety. „U nich došlo k opravdu významnému nárůstu,“ řekl Winkler. Počet vloupání, spáchaných pachateli v této věkové kategorii stoupl o pětinu, v případě napadení byl meziroční nárůst dokonce takřka čtvrtinový (23,5 procenta).
Kriminální rada proto vyzval politiky k přijetí opatření proti dětské kriminalitě na „všech úrovních“ a bez zastírání skutečné vážnosti problému. A politici, alespoň někteří, tuto výzvu skutečně vyslechli.
Vídeňská radní pro mládež a vzdělání Bettina Emmerlingová tak přišla na začátku tohoto týdne s návrhem, který doslova rozbouřil celé Rakousko a vyvolal dlouho nevídanou diskusi.
Tato členka městské rady za hnutí Neos totiž navrhla, aby dětští recidivisté dostávali na nohu podobné elektronické monitorovací náramky, jaké dnes dostávají někteří dospělí pachatelé v rámci trestu domácího vězení.
„Takový monitor kotníku by se dal využít mnoha způsoby. Jednak preventivně, pokud se dítě radikalizuje nebo začne páchat trestnou činnost. Jednak jako doplněk k umístění v domově s zvláštní péčí, aby domov věděl, kde se toto dítě nachází v případě, že by uteklo,“ řekla Emmerlingová listu Kronen Zeitung.
Její návrh zaplavila obří vlna reakcí – většinou nesouhlasných. Kriminoložka Veronika Hofingerová v rozhovoru pro ORF uvedla, že takový monitoring by byl k ničemu, pokud by dítěti (na rozdíl od dospělých) za odstranění náramku nehrozil žádný trest. Sdružení Neustart, které je v Rakousku zodpovědné za péči o osoby s elektronickými monitory kotníků, pak považuje návrh za přinejmenším obtížně proveditelný.
Bytová vězení pro děti?
Navíc je tu i etická a právní stránka věci. Návrh Emmerlingové proto odmítla vedle řady jiných rakouských politiků i ministryně spravedlnosti za sociální demokracii Anna Sporrerová. „Náramky na kotníky nejsou řešení pro všechno a pro každého,“ uvedla ministryně.
Jenže s jakým jiným řešením by měli politici přijít v rámci policií požadovaného boje s prudkým nárůstem dětské kriminality? Jak ministryně spravedlnosti, tak i další členové vlády i vídeňští radní odmítají jakoukoliv možnost snížení hranice trestní odpovědnosti ze současných 14 let ještě níž. To je tedy ze hry. Vedle toho má ale Vídeň ještě jiné řešení.
Pouze pod současným vedením radnice vznikl model takzvaných „sdílených bytů s časovým omezením“. V nich mohou být po dobu až 6 týdnů drženy pod neustálým pedagogickým dohledem děti, které páchají trestnou činnost a u kterých veškeré jiné formy péče selhaly. Jsou vytažené ze svého prostředí, jako by byly na „odvykačce“.
Tohle opatření má však podle právníků vratké právní základy, protože bylo zákonem původně určeno nikoliv pro děti, ale skutečně pro krátkodobé zadržení dospělých osob s deliriem nebo psychickým onemocněním.
Nákotníky jako prevence?
Navíc, jak je vidět, ani model „dočasně sdílených bytů“ nárůst dětské kriminality nevyřešil.
Pomohly by náramky na kotníky, kterým se v Rakousku říká kouzelně „Fußfessel“? Zastánci tohoto návrhu argumentují tím, že třeba ve Španělsku se elektronická pouta také nepoužívají pouze jako trest, ale také se nasazují z preventivních důvodů například osobám podezřelým z domácího násilí. Pokud se muž, násilník, přiblíží ke své ženě, ta obdrží signál – a on je potrestán.
Ale bylo by něco podobného možné u dítěte, kterému by za likvidaci náramku nic nehrozilo? „Naivní představa,“ říká vídeňský psychiatr Patrick Frottier. „Krátkozraké,“ doplňuje ombudsmanka Gaby Schwarzová. „Naskakuje mi z toho husí kůže,“ řekl k návrhu vídeňské radní advokát Heinz Mayer.
Společnost si zřejmě bude muset najít pro řešení nárůstu dětské kriminality jiné prostředky, než je navrhované elektronické sledování dětských recidivistů. Mluví se o sociálních programech, zvýšení odpovědnosti rodičů, lepší prevenci.
Jenže nic z toho zatím nefunguje (alespoň ve Vídni) tak, aby se dětská kriminalita místo rapidního růstu snižovala. A debata o nasazování „fußfesselů“ extrémně zlobivým dětem jen dokazuje, že jedná mezi Rakušany (a nejen mezi nimi) o opravdu ožehavé téma. A nejen mezi nimi. „Je to celoevropský problém,“ prohlásil vídeňský kriminální rada Winkler.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ mezi své oblíbené zdroje na Google Zprávách. Díky moc!










