GLOSA LADISLAVA NAGYE | Včerejší udílení státních cen za umělecké dílo mělo trpkou pachuť. Odehrávalo se v komorním prostředí, s vyloučením médií, několik laureátů cenu převzít odmítlo a ministr ani sám nepřišel.
Mezi kulturní obcí a ministrem kultury Otou Klempířem zuří konflikt, který každým týdnem eskaluje. Není třeba příliš zdůrazňovat, jak moc škodlivý tento boj je, ani to, že nějaké brzké řešení na obzoru není. Na druhou stranu, živá kultura, nejvíce postižená ministrovými kaprici, přežije, a to prostě proto, že přežila v daleko horších časech.
Ministr odstoupit nehodlá a premiérovi je podle všeho neutěšitelná situace v kultuře jedno; anebo, spíše, mu vyhovuje, protože i přes malý rozpočet oboru je kouřová clona tak silná, že překryje i kolosální problémy. Nicméně je těžké si představit, že by odpovědný premiér nejednal v situaci, kdy by nějaký ministr byl na kordy prakticky s celým oborem, včetně lidí, které tento obor obsluhuje.
Dlužno dodat (a psali jsme o tom), že pozice ministra Klempíře při nástupu nebyla vůbec jednoduchá. Nastupoval do úřadu za stranu, která v kulturní obci má jen minimum příznivců, jako člen koaliční vlády, která se též netěší nijak vřelému přijetí, navíc se škraloupem v minulosti. Na druhou stranu měl i potenciální výhodu, a to tvůrčí zkušenost.
Bohužel, tento potenciál se ministrovi využít nepodařilo a politicky neuspěl: obor, který z úřadu řídí, se mu získat nepodařilo; ba naopak, postupně si ho čím dál víc znepřáteloval, a to hlavně okázalým ignorováním nejrůznějších profesních organizací.
Na druhou stranu, abychom byli féroví, je třeba říct, že ministrovi byla jeho předlistopadová minulost předhazována s intenzitou, kterou u jiných bývalých přisluhovačů zločinného režimu nevidíme. O tom, že tahat problémy do Frankfurtu a bučet na ministra je celkem nevhodné, psal šéfredaktor Pavel Vondráček. Stejně tak není asi úplně vhodné k protestům používat oficiálních akcí, protože tam jde o tu akci, případně její aktéry, nikoli o ministra.
Další eskalace války
Předávání cen za umělecké dílo lze tedy chápat jako další krok eskalace ze strany ministra. Ty se tradičně předávaly na Nové scéně Národního divadla, a to za účasti širší kulturní veřejnosti a hlavně za přítomnosti médií. Ministerstvo akci propagovalo, celý večer přenášela televize. Nic z toho se letos nedělo — ceremoniál proběhl v malém sále Rudolfina a média pozvána nebyla. Po sociálních sítích se rychle začal šířit bonmot, že příští rok dostanou laureáti oznámení textovou zprávou a cena samotná jim přijde do Z-boxu.
Že Nová scéna prochází rekonstrukcí, zde poslouží jako chabá výmluva. I pokud by se v Praze nepodařilo najít vhodný sál, mohl se ceremoniál klidně odehrát jinde — není nikde psáno, že musí být v Praze. Absence médií i jakékoli propagace je pak vysloveně ministrova zlomyslnost: cenu vám dát musím, ale tím to končí. Brát si za rukojmí významné osobnosti kultury, často v pokročilém věku, je prostě ubohé. A výmluvy na to, že ministerstvo šetří, jsou trapné. Pokud by to s šetřením mysleli vážně, tak by zrušili místo ministra, který stejně nikam nechodí, i jeho tiskové mlčící (formálně tiskové mluvčí), a ministerstvo mohli řídit náměstci.
Nejsvětlejším bodem celé akce tak byl tichý protest, který před Rudolfinem pořádaly organizace Překladatelé Severu, Umění trvá, Obec překladatelů, Asociace spisovatelů a studentský spolek kUKátko. Na druhou stranu pokračování protestu v Sukově síni už bylo zbytečné: pokud si laureáty bere za rukojmí ministr, neměla by ho v tom druhá strana napodobovat.
Jenže i přes povedený happening před Rudolfinem pachuť zůstává: pokud ministerstvo odmítá vzdát poctu osobnostem, které samo oceňuje, a ministr se dokonce neobtěžuje ani přijít, nutně se vnucuje otázka, jaká je role ministra. Jak bylo řečeno výše, ministr pravděpodobně neodstoupí, slabý premiér ho nemůže odvolat. Nicméně chopit se úřadu s tím, že budu dělat kouřovou clonu a trollit, to je velmi, velmi nízká ambice.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.
