KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Jdeme tam, kde jsou zájmy a hlasy. Nevedeme, necháváme se vést. Politika přestala – přinejmenším v Evropě – být soutěž strategií na prosperitu a dobrý život, kdy lídři nabízejí recepty, jimiž dokáží co nejvíc lidí přesvědčit, že jsou ti nejlepší. Udělali z politiky byznys, který čím dál důkladnější prací s daty prozkoumá společenské nálady a snaží se trefit tam, kde je většina lidí. A co nejvíc jich zmobilizovat, aby přišli dát svůj hlas právě jim. Politici už nejsou lídři, ale followeři společenských nálad a emocí.
Matoucí nálepky
Proto většina stran nabízí to, co je intuitivně většinou společnosti nejvíce žádáno. Národní socialismus. Silný pečovatelský stát, který se postará o co největší část vašeho života a převezme za vás co nejvíc odpovědnosti. Dodá jistoty. A zařídí, že budete vystaveni co nejmenší konkurenci.
To si žádá většina české společnosti. A přesně proto se volí Andrej Babiš, Tomio Okamura i Kateřina Konečná se svým spolkem Stačilo!
Je proto úplně matoucí, když se Okamurova SPD označuje za radikální nebo populistickou pravici, Stačilo! za radikální levici a Babišovo ANO za středovou stranu. Fakticky jsou to jen různé odstíny tradicionalistické levice. Národního socialismu.
Trefně na to upozorňuje agentura NMS Research ve svém aktuálně zveřejněném politickém kompasu. V něm v průzkumech z prosince 2024 a května 2025 zjišťovala, jaké mají lidé základní kulturní a ekonomické preference.
Společnost rozdělili v klasickém kompasu na dvou osách. Ekonomické a kulturní. V horizontální, ekonomické je levice přerozdělování bohatství, silný stát, dávky, dotace, regulace. Pravice je volný trh, co nejméně přerozdělování, nízké daně, silná ochrana soukromého vlastnictví.
Na vertikální kulturní ose je v horní části tradice a autorita. Silná role státu, pořádek, hierarchie, důraz na tradici. V dolní části je svoboda. Méně zásahů státu, důraz na osobní svobodu. Zjednodušeně řečeno se to dá označit jako autoritářství a libertariánství.
Data NMS ukazují, že největší část české společnosti intuitivně patří k tradiční levici. O něco méně k liberální levici a tradiční pravici. Nejméně lidí touží po ekonomické i společenské svobodě s co nejméně pravidly.
Starolevicová koalice
Výzkumníci zároveň podle výroků a prosazovaných plánů a návrhů rozmístili do kompasu politické strany.
Tradiční levice je ANO, SPD a Stačilo! Všechny svorně prosazují silný stát se silným přerozdělováním. Chtějí zvyšovat dávky, důchody. Chránit zemi protekcionisticky před zahraniční konkurencí. Teď není řeč o migraci. O tu už se v české politice nesoutěží, protože proti jsou všechny politické strany.
Moderní levici představují Piráti. Na tom není nic překvapivého. Jejich návrhy kombinují progresivismus ve společenských tématech se silnými zásahy státu v ekonomice.
Tradiční pravici, ale hodně blízko středu, představuje SPOLU. Dál vpravo – a zároveň výrazně výše na ose tradicionalismu – jsou Motoristé. Ti už operují v prostoru, kde není příliš mnoho voličů.
Poněkud překvapivě vychází STAN v progresivní části u společenských témat, ale také lehce vpravo na ekonomické ose.
Směřování svého „politického kompasu“ zjistíte na cawi.nms.cz
Z kompasu vychází několik lekcí. První je ta, že především nálepky o populistické pravici a levici jsou dnes úplně vyprázdněné. Tyto strany patří k tradiční, autoritářské levici.
Nejen u nás. Ve Francii – jejíž parlament je aktuálně rozdělen na tři třetiny, kde se jedna označuje za pravicovou, vedenou Marine Le Penovou, druhá za levicovou, vedená Jean-Luc Mélenchonem – platí totéž co u nás v případě SPD a Stačilo!
Přes opačné nálepky prosazují velmi podobnou politiku národního socialismu. Tzn. vysoké přerozdělování, pečovatelský stát a ochranu před zahraniční konkurencí.
Národní socialismus je protiklad prosperity
Druhá zásadní lekce je ta, že recepty národního socialismu nikdy nikde nevedou k prosperitě. Ukazují to případy nejbohatších států, které jsou schopny zároveň držet tradici a být lídry v inovacích. V Evropě Švýcarsko, Dánsko, Finsko, Nizozemsko. Ty jsou podle aktuálního vydání Global Inovation Index 2025 v první desítce nejinovativnějších zemí světa. Spolu s Čínou, Amerikou, Jižní Koreou a Singapurem.
Všechny evropské členy první desítky spojuje to, že jsou v nich velmi volné a motivační podmínky pro podnikání a vytváření bohatství. Tedy to, co by na kompasu padalo do pravé části spektra. Kde je ovšem v Česku intuitivně minimum voličů.
Naopak míra přerozdělování může být se silnou, svobodnou ekonomikou různá. Finsko má spolu s Francií nejvyšší veřejné výdaje v Evropě. Na úrovni 57 procent HDP. Dánsko 49 procent. Švýcarsko naopak téměř nejnižších 32 procent HDP. My dnes máme 43 procent.
Jenže bez silné prosperující ekonomiky, k níž jsou potřeba recepty a hodnoty z pravé strany spektra, se pečovatelský stát financovat nedá. Což dobře vědí Skandinávci. Proto se tam podniká snadno. Mimochodem – v Dánsku vláda socialistické premiérky Mette Fredriksenové prosadila posunutí důchodového věku na 70 let. Babiš, Okamura, Konečná, Le Penová i Mélenchon shodně zvyšování důchodového věku odmítají a slibují přesný opak.
Národní socialismus prosperitu nepřinese. Ani volání, že v pravé části spektra nejsou hlasy. Čekáme na politiky, kteří budou umět dost lidí přesvědčit, co jim skutečně zaručí prosperitu, naději a posune nás mezi nejvyspělejší země světa. Aktuálně tady takové modely nemáme. Bohužel.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
