Zlí kamioňáci a hodní voliči: Jak Babišova vláda naložila autodopravcům, aby nadělila dálnice „zdarma“

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Vyhlášený populismus Babišovy vládní koalice nabyl své nové podoby v oblasti silniční, potažmo dálniční dopravy. Vláda rozhodla o zdražení mýtného jen nedlouho poté, co v parlamentu prosadila zmrazení cen dálničních známek, jež do dalších let, vzhledem k inflaci, znamená prakticky jejich zlevnění. Pokud se tato protichůdná opatření někomu jeví jako logická či nelogická, má v obou případech pravdu. Spojujícím znakem vládní politiky je rozporuplnost a nekonzistence, odpovídající politické nesourodosti vládních stran, jejichž jediným sjednocujícím prvkem byl zřejmě jen antifialovský exorcismus. Tentokrát to odnesli „zlí kamioňáci“, kterým vláda naložila, aby současně „hodným“ masovým voličům – automobilistům nadělila dálnice „zdarma“.

Babišova vláda se rozhodla zdražit náklaďákům mýtné na dálnicích a silnicích v Česku. V nejrozšířenější kategorii kamionů s hmotností nad 12 tun vzroste v příštím roce sazba na kilometr o 18,5 procenta na dálnicích a o 26,6 % na silnicích I. třídy, celkově vzato tedy podstatně. Deklarovaným cílem je „přiblížit mýtné sazby pro těžká nákladní vozidla na úroveň sousedních států“.

Prodražování kamionové dopravy se časově překrývá s jiným vládním aktem, který lze považovat za pokus o obrácení politického toku času: kabinet nechal protlačit parlamentem zmrazení cen dálničních známek na jejich současné úrovni, když například za základní známku motoristé platí 2570 Kč ročně. Doplňme rovnou něco, co je na první pohled zjevné: zmrazení cen dálničních známek v reálu automobilistům přináší postupné zlevňování „jízdného“, neboť je zasazeno do rytmu nemilosrdně rostoucí inflace, která se nyní pohybuje na meziroční úrovni 2,5 % s tendencí překročit tříprocentní úroveň. Jinými slovy, s tím, jak inflace poroste, budou známky – „díky“ vládnímu zmrazení cen – nevyhnutelně a garantovaně zlevňovat, což je unikum. Těžko bychom našli produkt či službu, u níž je státem zaručeno postupné zlevňování. Holt, volič-automobilista je pro současnou šestikoaliční vládu privilegovaným pánem v zemi...

Francii padá ekonomika i rating. Míříme do zdi, varuje ministr financí

Cizí kamiony tu nechceme

Ale zpět k mýtnému, jehož zdražení někteří ekonomové „přivítali“ s tím, že se do cen převáženého zboží promítne pouze nepatrně. Což samozřejmě souvisí s tím, že o konečné ceně zboží pro zákazníky rozhoduje mnoho jiných faktorů, včetně konkurence mezi prodejci. Zcela jistě však zboží nezdraží o tolik, o kolik více stát na mýtném vydělá, tedy o kolik více státu zaplatí dopravci, což mají být zhruba 4 miliardy korun ročně. Zásadním poselstvím vládního počínání na silničním a dálničním písečku je to, že k problematice zpoplatnění přistoupila – jak je už v zemi zvykem – s bravurně populistickou nekonzistencí a jako vždy nezodpovědně vůči budoucnosti.

Jako jeden z důvodů pro zdražení mýtného byla uváděna snaha odradit zahraniční kamiony od toho, aby tranzitovaly přes Česko, přes které je jízda vyjde levněji, neboť v okolních zemích je mýtné dražší než u nás. Je pochopitelně otázkou, zda tuzemské zdražení zahraniční kamioňáky skutečně odradí. Jistě, cena služby má regulatorní účinky. A rozhodně není ideální, pokud tranzitující tiráky zahušťují zdejší silnice a dálnice natolik, že to zhoršuje podmínky pro bezpečnou jízdu osobních automobilů.

Na druhou stranu a obecně vzato, je bizarní, když se někdo snaží odrazovat zákazníky od využívání nějaké služby, respektive, pokud chce stát trestat zahraniční kamiony za to, že chtějí využívat (placenou) službu tranzitu přes Českou republiku. Jen to dokazuje, že dálnice a silnice nejsou klasická tržní služba, nýbrž politicky motivovaná úlitba voličům.

Už víme, kdo zachrání děravý rozpočet. Ústavní soud a prostitutky

Jak zdražit život

Je jasně vidět, že cena mýtného není odvozená od nákladů na službu nebo od nabídky a poptávky, nýbrž jde o čistě politicky odvozovanou administrativní záležitost. Což ostatně, pouze v bleděmodrém, platí o dálničních známkách. Tak či onak, na první pohled logický argument o tom, že cenu mýtného je nutno z kapacitních důvodů dorovnat na úroveň okolních států, působí současně nelogicky. Copak je cílem politiků zdražovat v Česku ceny služeb tak, aby byly stejně drahé či dokonce ještě dražší než v zahraničí? Neměli by se naši kormidelníci veřejné moci snažit spíše o to, aby vytvářeli prostředí, v němž ceny budou nižší než v jiných zemích?

Je možné, že zdražení mýtného v Česku odradí nějakou část tranzitních kamioňáků od využívání našich silnic a dálnic k dopravě zboží do jiných zemí. Každopádně, bez ohledu na uklidňující analýzy ekonomů, zdražení mýtného povede ke zdražení dopravy a v důsledku toho i k tlaku na spotřebitelské ceny, což nemusí být ani trochu přínosné v situaci, kdy – zatím jen mírně – rostoucí inflace už opět začíná být považována za hrozbu.

Jisté je však to, že na tuzemských dálnicích bude nadále velmi těsno. A přispěje k tomu nepochybně i zmiňované zlevnění dálničních známek v Česku, které je „maskováno“ jako zmrazení cen na současné úrovni. Je nabíledni, že stagnující, či – kvůli inflaci – klesající reálná cena známek přitáhne k jízdě více osobních automobilů, což bohatě „vykompenzuje“ (hypotetický) úbytek kamionů způsobený zdražením mýtného.

Speciál s Miroslavem Kalouskem o rozpočtu: Oběd na dluh zaplatí děti a dnešní senioři

Ubude provoz? To asi těžko

Ve výsledku tak frekvence dopravy v lepším případě zůstane stejná, neboť – jak ukázal současný vývoj – od masivního ježdění automobilisty neodradilo ani citelné zvýšení cen benzínu a nafty. Konstantně zlevňující dálniční známka je z tohoto aspektu doslova pozvánkou na ještě marnotratnější využívání dálnic. A vzniklé zácpy pak poslouží jako obhajoba pro další výstavbu „logicky“ potřebných nových dálnic, jejichž celkové náklady se postupně vymykají, nebo možná již dokonce zcela vymkly z reálných možností státní kasy.

Zmrazení cen dálničních známek je nepochybně populární a potěší občany, což bylo cílem koaliční vlády, která se programově orientuje na podbízivost a získávání voličů za každou cenu a ponejvíce za cenu ještě extenzivnějšího projídání budoucnosti. Nůžky mezi příjmy z osobní dopravy, kde hlavním příjmem státu od řidičů/automobilistů jsou dálniční známky, a výdaji na silnice a dálnice, se rozevírají. A to vzhledem k nekončící výstavbě nových dálnic a s tím souvisejícím růstem nákladů na provoz (organizace a kontrola), údržbu, opravy a rekonstrukce (silničáři), nemluvě o nehraném budovatelském nadšení při betonování dalších nových kilometrů dálniční sítě.

Ač to zní možná divně, právě dálnice a silnice jsou jedním z nejtíživějších závaží státního rozpočtu. Přitom jejich přínos k růstu ekonomiky je diskutabilní, i když jejich užitek je nepopiratelný, neboť bez silnic a dálnic by ekonomika nemohla existovat. Vzniká tak typicky populistická situace, kdy firmy provozující nákladní dopravu jsou bity skrze zvýšení mýtného, neboť majitelů firem, potažmo kamioňáků je relativně málo. Zato běžní automobilisté, tj. běžní voliči, jsou státem vybízeni k volnému a intenzivnímu využívání dálnic.

Když uvážíme cenu známky přepočtenou na počet dní v roce a fakt, že není závislá na délce či době jízdy, musíme dospět k názoru, že dálniční známka je reálně téměř zdarma. Vláda těží z toho, že voliči (nejen u nás) – typicky – žijí dneškem a netrápí se budoucností či problémy typu „střednědobého fiskálního výhledu“ státních financí. Vládou hýčkaní masoví řidiči se nezatěžují obavami o to, jak současní či příští ministři zalepí čím dál větší rozpočtovou díru. O to horší pak bude procitnutí, až se i díky poskytování dálnic voličům „zdarma“ ucho vládního džbánu s dluhy definitivně utrhne.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

sinfin.digital