Škoda na začátku tisíciletí ukázala, že umí víc než jen rodinné sedany. Koncept Tudor – elegantní velké kupé – nadchl svět, ale do výroby nikdy nesměl. Přesto dodnes patří k nejodvážnějším projektům značky.
Když dáte designerům volnou ruku a lákavé zadání, je zaděláno na zajímavý výsledek a funguje to dokonce i u německých značek jako je naše česká Škoda. Z výchozího sedanu Škoda Superb první generace vznikla pro ženevský autosalon 2002 pod vedením designéra Thomase Ingenlatha designová studie dvoudveřového čtyřmístného sportovního kupé. Elegantní automobil s nadčasovým designem přitáhl velkou pozornost, jakkoliv jeho sériová výroba nebyla nikdy plánována.
Když je sebevědomí, jde všechno
Na přelomu tisíciletí prožívala mladoboleslavská Škoda období výrazného vzestupu a nabírání sebevědomí. Automobilka kormidlovaná mateřským Volkswagenem slavila úspěchy s první moderní Octavií a Fabií a 11. září 2001 představila na autosalonu ve Frankfurtu první novodobý Superb – limuzínu postavenou na prodloužené platformě Passatu B5. Škodováci však chtěli ještě výš – toužili po návratu mezi výrobce atraktivních sportovních kupé. Do ohně proto přilili pořádnou porci vysokooktanového paliva.
Z dnešního pohledu měla Škoda v té době opravdu špičkovou vývojovou základnu. Celou techniku měl pod kontrolou Němec Wilfried Bockelmann, díky němuž si značka udržela vlastní technický vývoj i závod v Kvasinách. Design řídil talentovaný Thomas Ingenlath, který se později proslavil nadčasovými tvary vozů Volvo. Oba muži spojili síly a s Bockelmannovým souhlasem směli designéři začít pracovat na nových typech karoserií s potenciálem pro sériovou výrobu. Cílem bylo předvést německým nadřízeným, jaký vývojový potenciál Škoda skrývá – i když bez záruky, že se něco z toho skutečně vyrobí.
Vznikly mimo jiné studie Fabia pick-up, Octavia kabriolet nebo Superbu combi. U většiny prototypů se s výrobou nepočítalo, přesto tyto stylistické a technické experimenty přinesly cenné poznatky do budoucnosti. Nejvýraznějším počinem z celé série byl prototyp velkého kupé postavený na bázi Superbu, který pod vedením Ingenlatha navrhl Zdeněk Cibulka. Dostal tradiční označení Tudor, tedy dvoudveřový. Koncept velkého kupé měl především ukázat schopnosti českých designérů. A to se mu podařilo na výbornou.
Pro úspěch designu je zásadní spolupráce s kvalitním modelářem. Nejprve proto vznikl model v měřítku 1:4, poté se digitálně zvětšil a z něj se rovnou vyráběly díly pro plastový model v reálné velikosti. Pak už následoval finální vůz, celý proces přitom proběhl během několika měsíců.
Kromě dvojice bočních dveří a pozvolna klesající střechy upoutají na při bočním pohledu dvě stoupající linie. Jedna vychází z předních světel a pokračuje podél spodního okraje bočních oken. Druhá, níže položená, začíná u klik dveří a táhne se nad zadními blatníky. Uprostřed se protínají a vytvářejí dynamické rozšíření zadních blatníků.
„V prvních náčrtech vypadalo auto úplně jinak – navrhli jsme totiž zcela nový showcar s originální přední i zadní partií, odlišnou od tehdejší produkce,“ vysvětluje Zdeněk Cibulka. „Dostali jsme souhlas s výrobou makety, ale museli jsme vzhled více přiblížit sériovému autu, konkrétně Superbu.“ Z produkčního Superbu proto zůstala prakticky beze změn přední maska a – až na odlišná světla a pár detailů – i zadní partie.
Originální byla ale zadní světla s tehdy odvážným řešením. „V té době se světla dělala tak, že se vytvořila komora, do ní se vložily žárovky a designérova práce spočívala jen v obrysovém tvaru,“ vzpomíná Cibulka. Tudor ale měl oranžovou žárovku blinkru ukrytou za reflektorem zpětného světla. Světlo blinkru se odráží od odrazové plochy a svítí kolem reflektoru. „Právě zde se začal rodit typický světelný podpis ve tvaru C, který se plně rozvinul až u Octavie druhé generace,“ dodává Cibulka. Červené krycí sklo zadních světel je uspořádáno do tří stran kolem reflektoru.
Dobrodružství designu
Interiér konceptu byl vyroben z vysoce kvalitních materiálů v kombinaci barev Onyx a Ivory. Palubní desce dominuje trojramenný sportovní volant a dva displeje. Pod výdechy ventilace je velký displej navigace, druhý na středové konzole sloužil k ovládání klimatizace - nezapomeňme, že se nacházíme v roce 2002.
Horizontální matná hliníková lišta dodává interiéru sportovní nádech, stejně jako hliníkové stupnice přístrojů v chronografickém stylu. Pohonnou jednotku tvořil známý vidlicový šestiválec 2.8 30V o výkonu 142 kW, spojený s pětistupňovou manuální převodovkou a pohonem předních kol.
K nejvýraznějším prvkům konceptu Tudor patřil stylizovaný nápis na víku kufru. Zajímavé je, že už tehdy designéři při tvorbě fontu čerpali inspiraci z českého křišťálu. „Hledali jsme písmo pro název modelu, které by se lišilo od oficiálního fontu – jednoduché, ale výrazné,“ říká Zdeněk Cibulka. Ostře řezané písmo působilo plasticky a připomínalo broušené sklo. Tato interpretace se o několik let později rozvinula do celého designového jazyka moha modelů Škoda. Původní šedohnědá metalíza se krátce před premiérou změnila na tmavě červenou.
Marná sláva
Tudor se poprvé představil veřejnosti na tradičním autosalonu v Ženevě v roce 2002 a sklidil nadšené ohlasy. Od začátku bylo ale jasné, že do výroby nepůjde - Škodě byl německým „otcem“ naplánován osud výrobce praktických aut pro rodiny a střední manažery a do této šablony při vší představivosti velké luxusní kupé nezapadalo. Věčná Škoda!
Dramatický příběh provázel koncept při zapůjčení na výstavu do Indie. Po skončení akce vůz zmizel a muselo být vyhlášeno pátrání. Našel se až po několika měsících odstavený v hale na vlakovém nádraží. Po návratu do Česka prošel kompletní renovací do současné podoby a dnes tvoří jeden z nejhezčích a nejzajímavějších exponátů nově otevřeného depozitáře továrního muzea.
Na první fázi s názvem Spící krása, otevřenou v prosinci 2025, nyní navazuje druhá hala pojmenovaná Odtajněné koncepty. V ní automobilka Škoda prezentuje koncepty, designové studie a prototypy od konce 50. let minulého století do současnosti. Prohlídky jsou možné v doprovodu průvodce a po předchozí rezervaci.
