Vyzkoušeli jsme za vás: Je stříbrná naftová Škoda Octavia combi oprávněně snem českých tatíků?

V autařském prostředí rozhodně nepatřím mezi zaslepené vyznavače stupnice „dobrý - lepší - koncernový“, objektivně je ale jasné, že letitá úspěšnost Škody Octavia má své opodstatnění. Tradiční receptura úspěchu je velice prostá a v případě šedé české mentality přímo geniální - zbytečně moc nevyčnívat, stačí průměr, místy lehký nadprůměr. 

Některé automobilky v čele s mateřským Volkswagenem v poslední době narazily na skutečnost, že vymýšlet za každou cenu něco nového se nemusí ani zdaleka vyplatit a vedle prodlužujících se výrobních cyklů jednotlivých modelů se tak setkáváme s novinkami, které by jako z oka vypadly svému předchůdci. Je to i případ českého bestselleru, který je od roku 1996, kdy byla jeho novodobá inkarnace poprvé uvedena, pocitově pořád dost podobný. Prostě jistota.

Nadčasový ultrakonzervativismus typický pro všechny novodobé Octavie neztratil nic ze svého ducha ani u aktuálního modelu. Modernizace uprostřed životního cyklu čtvrté generace vozu je taková koncernová klasika – lehce upravený design s ostřejšími liniemi přední části a novými světlomety s více diodami, vzadu také lehké designové změny a v podbězích nově stylizovaná litá kola. 

Jiné jsou taky oba nárazníky. Nový tvar světel pozná jen fajnšmekr, ale hlavní je jejich účinnost – v případě příplatkových Matrix LED světlometů je funkčnost i v inverzní mlze na velmi dobré úrovni. A barva? Barvu jsme dostali prostě stříbrnou - nic méně originálního a více typického na „ovci v kombajnu“ prostě nemůžete chtít.

Zatímco vlajkové modely Superb a Kodiaq dostaly po loňském omlazení do vínku inovované interiéry s pěknými multfunkčními otočnými ovladačí, majitelé Octavie stále musí neohrabanými prstíky leštit displej a snažit se ztlumit rádio nebo nastavit topení. Někdy je to fakt záležitost pro kladivo. Jenže coby typický Čech se řidič oktávky nakonec pokojně přizpůsobí čemukoliv.

Jinak interiér vypadá tak nějak stále stejně - za pár minut po opuštění auta už si ho nedokážete vybavit, což je asi lepší, než kdyby jste se dokázali dlouze vztekat nad jednotlivými detaily. Vše podstatné se nyní odehrává prostřednictvím dotykové 13" obrazovky a je nanejvýš chvályhodné, že vypínání povinného upozornění na překročení povolené rychlosti a vybočení z pruhu se dá vyřadit dvěma kliky tlačítkem na volantu.

Klasický bonusem všech koncernových aut je možnost vysoké individualizace výbavy. Octavia je nabízena v šesti základních stupních, které lze obohatit o různé žánrové pakety a desítky dílčích příplatků. 

Za pár tisíc navíc určitě stojí přední ergonomická sedadla s velmi dobrým vedením těla, ze kterých nebolí záda ani po non stop vyjetí jedné plné nádrže. K dokonalosti jim chybí snad jen trochu měkčí polstrování. Každopádně mohou být nejen vyhřívaná, ale i větraná, a dokonce i s masážní funkcí. Pokud jde o různé přihrádky, háčky, šuplíčky, ohrádky a zásuvky je kabina beze zbytku chytře vymyšlena, jak se na škodovku patří.

Nabízí mimo jiné 4x rychlé USB C, ale i vymezenou plošku k bezdrátovému nabíjení telefonu. Nadprůměrný je už tradičně dostatek prostoru i na zadních sedadlech a samozřejmě i v zavazadlovém prostoru – v případě základního liftbacku je to 600 až 1555 litrů, u testovaného kombi 640 až 1700 litrů.

Když se pod kapotu první novodobé Octavie poprvé podíval přímovstřikový turbodiesel, byla to revoluce, která si k bezmeznému zbožňování zavázala několik generací motoristů. Nutno uznat, že i v roce 2025 mají písmenka TDI mezi zákazníky stále svůj zvuk, byť už ne pro ucho tak hlasitý, jako před dvaceti lety. Octavii bez „tédéíčka“ si prostě vzdor obklíčení elektrifikovanými pohony v nabídce ani dnes nelze představit.

Já jsem k testu dostal klasiku - dvoulitr naladěný záměrně na podprůměrných 110 kW/150 koní s douvspojkovým automatem DSG. Prostě takové to auto, kterým chcete jezdit každý den za prací, o víkendu na chalupu a v létě non stop do Chorvatska. Pro všechny tyto úlohy je totiž naftová Octavia stále skvělá, ne-li bezkonkurenční. Není třeba řešit žádné nabíjení, při trochu rozumné noze na plynovém pedálu ani moc tankování.

Na hustý český provoz jede motor tak akorát - v zákonných rychlostních limitech je vždy schopen hbité akcelerace a když je trochu přetáhnete, udrží tempo i ve významném dálničním stoupání. Při hmotnosti kolem 1,6 tuny jsou schopnost pokořit stovku za 8,6 sekundy a maximální rychlost 226 km/h velice dobré hodnoty. Průměrnou spotřebu přitom hravě udržíte pod šest litrů a převodovka DSG vás bude trápit prakticky jen při nekonečném řazení zpátečky a při poskakování v kolonách. S tím se dá žít. 

Ano, můžete mít i benzinový motor 1.5 TSI nebo několik verzí benzinového dvoulitru včetně výkonné verze RS, ale TDI k tomuto autu prostě patří tak nějak nejvíce a stále dává největší smysl.

Octavia je něčím podobným, čím jsou ve světovém měřítku auta jako Toyota Corolla nebo Volkswagen Golf. Mám teď na mysli jejich bezpohlavní, ale za všech okolností čitelný jízdní projev bez emocí, ale také bez výraznějších slabin. 

U tuctových motorizací, jako je ta testovaná, je podvozek naladěný spíše do komfortu, což na některých okresních silnicích nižších tříd nebo na Žižkově stále přijde vhod. Každopádně - až budete vybírat kola, zbytečně nefrajeřte, protože škodovka se s ráfky většími osmnácti, ale radějši spíš sedmnácti palců nedokáže popasovat s takovou grácií jako někteří konkurenti a na kultivovanosti jízdy to je bohužel dost znát.

Octavia přitom snese i poměrně hodně svižnou jízdu, jen rychlejší změny směru vůz i vinou masivní zádi úplně v lásce nemá - tehdy se z typicky nedotáčivé předokolky stává vůz přetáčející se. Náklony karoserie každopádně nejsou nijak děsivé a systém jízdní stability je naladěn rozumně. Zatímco řízení je sice necitlivé, ale zato aspoň přesné, reakce na plyn mají citelnou prodlevu, po které elektronika nechá ještě před samotným rozjezdem hodně vytočit motor, takže auto má potom problémy s trakcí nejen na suchu. U verze 4x4 tento problém odpadá, ale to nebyl náš případ.

Psal jsem to už víckrát a zopakuji to znovu - Škoda Auto se k dnešní neutěšené situaci v evropském automobilovém průmyslu dokáže stavět mimořádně pragmaticky, rozhodně nejlépe z celého slavného koncernu Volkswagen. Zbytečně se nevrhla po hlavě do nejistého a hlavně drahého elektrického dobrodružství a místo toho úspěšně prodává osvědčená auta, která lidi opravdu chtějí. Co na tom, že už dávno odrostly chlapeckým střevícům a vyhlíží spíše pohodlné důchodky. Archetypem této funkční a životaschopné filozofie je stále Octavia - auto tak nekonečně nudné, až je uklidňující a prostě stále extrémně dobré a potřebné. Tak ať nám ještě aspoň chvíli vydrží!