Profesor Gřivna k zákonu o odčerpávání majetku: Jde o revoluci, která obchází standardy trestního řízení

Pane profesore, zákon o odčerpávání majetku nevysvětleného původu vyvolává v odborných kruzích velké emoce. Vy jste jako člen Legislativní rady vlády (LRV) k němu dával stanovisko a na vás nezvykle ostře jste použil slovo „revoluční“. V čem ta revoluce spočívá?

Je to skutečně revoluční posun. Doposud jsme znali v trestním zákoníku možnost propadnutí části majetku, ale ta byla vždy navázána na to, že konkrétní osoba byla uznána vinnou trestným činem. Byl tu pachatel a prokázalo se mu spáchání zločinu. 

Tento nový návrh je revoluční v tom, že jediná spojitost s trestním právem je fakt, že se na majetek přijde v průběhu nějakého trestního řízení. Ale ten majetek vůbec nemusí patřit osobě, proti níž se vede stíhání.

Takže policie vyšetřuje jeden trestný čin, narazí na peníze a ty může sebrat, aniž by prokázala jejich souvislost s tím původním činem?

Přesně tak. Dám vám jednoduchý příklad: Probíhá domovní prohlídka kvůli podezření ze znásilnění. Policie v trezoru najde sto milionů korun. Trestní řízení pro znásilnění se vede dál – možná se prokáže, možná ne. Ale ten nalezený majetek se zajistí s tím, že má „nevysvětlený původ“. A může dojít k tomu, že bude „odčerpán“, aniž by kdokoliv byl odsouzen za majetkovou trestnou činnost. Dokonce se ani nemusí zjistit, komu ty peníze patřily. Řízení se vede o majetku, ne o pachateli.

Autoři i ministr spravedlnosti Tejc se hájí tím, že pouze implementují evropskou směrnici. Je to pravda, nebo jsme zase papežštější než papež?

Je to klasický případ takzvaného „gold-platingu“. Základem je sice směrnice EU z roku 2024, konkrétně článek 16, ale když se do něj začtete, evropskému zákonodárci šlo primárně o majetek v souvislosti s organizovaným zločinem. 

To, co schválila naše vláda, jde mnohem dál. U nás stačí, že jde o majetek v určité výši, tuším milion korun, a vůbec tam nemusí být vazba na organizovanou zločineckou skupinu.

Nejvyšší soud i Nejvyšší státní zastupitelství v připomínkách varovali, že tento způsob provedení je v kolizi s judikaturou Evropského soudního dvora. Ten říká, že pro konfiskaci musí existovat souvislost s trestnou činností. Náš návrh jde ale úplně mimo.

Je to tak. Zvažovala se i jiná řešení, například cesta správního nebo daňového práva, což by dávalo větší smysl. Princip „nedoložíš příjmy, zdaníme ti to třeba sto procenty“ je v daňovém řízení akceptovatelný. Ale my do trestního práva zavádíme konstrukci, kdy soud má „mít za to“, že majetek pochází z trestné činnosti, a fakticky nutíme dotčenou osobu, aby prokazovala svou nevinu.

V důvodové zprávě se píše, že důkazní břemeno nese státní zástupce. Ale realita návrhu vypadá tak, že se očekává aktivita od majitele zabaveného majetku, aby dokázal, že má legální původ.

Ano, protože podmínky pro zabavení jsou nastaveny velmi vágně. Například stačí zjistit „hrubý nepoměr“ mezi hodnotou majetku a příjmy dané osoby. Soudce může říct: „Mám tu hrubý nepoměr, podmínka je splněna. Teď mi řekni, kdes to vzal, jinak ti to seberu.“ 

Důkazní standard pro stát je nastaven relativně nízko. V zákoně se dokonce používá formulace, že zákonný původ prostředků nebyl „věrohodně a ověřitelně doložen“.

Což je problém, pokud jde o majetek nabytý před deseti lety.

Přesně tak. Jak chcete „ověřitelně doložit“ příjmy ze zahraničí staré deset let? Často už k tomu ani neexistují doklady.

Kdo o tom bude rozhodovat? V návrhu se píše o samosoudci.

Ano, rozhodovat bude soud, který by řešil i původní trestní věc. Může to být okresní i krajský soud. Soudce bude muset zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro odčerpání. 

A tady se dostáváme k bizarním situacím. Zákon vyjmenovává okolnosti, které mají svědčit o tom, že majetek je „špinavý“.

Zaujala mě jedna z těch podmínek: Podezřelé je, pokud se osoba stýká s lidmi z kriminálního prostředí. Nejvyšší státní zastupitelství v připomínkách upozornilo, že to přece sedí na advokáty nebo probační úředníky.

Máte pravdu. V paragrafu 4 se píše, že indicií pro zabavení majetku je, pokud se osoba „v rozhodném období opakovaně stýkala s osobami páchajícími úmyslnou trestnou činnost“. To je extrémně nízký standard a potenciálně to dopadá na profese, které to mají v popisu práce. Doufejme, že soudy to budou vykládat rozumně, ale text zákona je v tomto velmi nešťastný.

Celá ta konstrukce se tváří jako řízení „in rem“ – tedy řízení o věci, nikoliv proti osobě. Tím se obchází presumpce neviny?

Předkladatelé tvrdí, že to není sankce, ale ochranné opatření. Že netrestáme člověka, ale řešíme majetek. Ale upřímně – když se někdo k majetku hlásí a vy mu ho vezmete, tak ho postihujete na jeho právech. 

Je to kvazi-trestní sankce. Jen se tomu tak neříká, abychom nemuseli dodržovat všechny ty „nepříjemné“ zásady trestního procesu, jako je presumpce neviny nebo zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch).

A co obrana? Proti takovému rozhodnutí není dovolání.

Je tam pouze stížnost, a teoreticky stížnost pro porušení zákona, kterou ale podává ministr spravedlnosti. Dovolání je výslovně vyloučeno. Pravděpodobně to skončí u Ústavního soudu.

V návrhu je ještě jeden „kostlivec“. V tomto specifickém řízení bude možné prolomit důvěrnost daňového řízení. To je v běžném procesu tabu.

Je to nebezpečí, které tam nepochybně je. Vytváří se tu dvoukolejnost, kdy pro účely tohoto zákona stát získá informace, ke kterým by se jinak nedostal. A to může vést ke zneužívání tohoto institutu.

Co se stane s případy, které už běží? Dopadne zákon i na ně?

Ano, je tam přechodné ustanovení, které znamená, že pokud trestní řízení, v němž byl majetek zajištěn, neskončí do dne účinnosti zákona, bude se postupovat podle nových pravidel. Takže i majetek zajištěný dnes může být zítra „přezajištěn“ a odčerpán podle tohoto nového, přísnějšího zákona.

Nemáte jako profesor trestního práva mrazení z toho, že se do něho vsouvají některé principy, které tam nepatří, a zároveň se vypínají některé zásady?

Samozřejmě že mám. Vždy to jsou pootevřené dveře, které se můžou otvírat více a více. Učíme tady trestní soudce rozhodovat na základě trochu jiných principů, než které oni znají a dodržují. Ukazujeme jim, že je nad tím možné přemýšlet i trochu jinak. A to je vždy nebezpečí takových právních úprav. Těžko se ty dveře pak zavírají.

Zaráží mě, že předchozí ministr spravedlnosti Pavel Blažek tento zákon rok držel v šuplíku, zřejmě si uvědomoval jeho rizika. A nová vláda ho najednou „odblokovala“ a poslala dál v podstatě beze změn. Nebylo to pro vás překvapení?

Bylo. Možná nová vláda nedocenila všechna úskalí a revolučnost té úpravy. Prostě adoptovala to, co bylo připraveno, a poslala to dál.

Na závěr ještě jedno téma. Součástí balíku novel je i nenápadná změna, která by umožnila v přípravném řízení nahlížet do spisu i osobám „mimo trestní řízení“. Stačil by k tomu souhlas policie nebo státního zástupce na základě „veřejného zájmu“.

To je něco, co jde úplně proti smyslu trestního řízení. Přípravná fáze má být neveřejná, fáze prověřování dokonce tajná. Představa, že kdokoliv třetí dostane přístup do spisu na základě vágního „veřejného zájmu“, je děsivá.

Nejvyšší státní zastupitelství to kdysi odůvodňovalo tím, že třeba vězeňští lékaři potřebují informace. Ale ten návrh žádné lékaře nezmiňuje. Je to bianko šek.

To zobecnění je tak velké, že se tam vejde cokoliv. A všichni víme, co zveřejnění informací z živého spisu dokáže udělat s životem člověka, který je teprve podezřelý. Místo abychom ty dveře přivírali, tak je otevíráme.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.