V Českých Budějovicích by chtěl žít každý havran. V Táboře mu ale shazují hnízda

To, že početné kolonie havranů obsadily některá česká města, není historický fenomén, ale poměrně mladá záležitost. Například v Českých Budějovicích se začali podle ornitologů usazovat hromadně havrani před zhruba 50 lety. Zdejší kolonie, jedna z největších v republice, tedy právě slaví kulaté výročí. Blahopřejeme. 

Ani to, že se tito černí ptačí kluci a holky shlukují do tak velkých kolonií, není jejich přirozeností. „Jsem právě v Polsku a tady v krajině běžně vidíte osamělé havrany nebo páry, nikoliv velké havraní kolonie. Je to dáno tím, že polská zemědělská krajina je jiná, nabízí havranům lepší možnosti obživy než v Česku,“ řekl INFO.CZ Petr Veselý, ornitolog Jihočeské univerzity a jeden z nejznámějších českých odborníků na havrany.

V České republice (dříve v Československu) vedla socialistická reforma zemědělství k rozorání mezí, pěstování plodin na větších plochách a maximální intenzifikaci zemědělského hospodaření. Krajina se stala pro havrany hůře obyvatelnou a oni začali v celých koloniích migrovat do měst. V nich jsou tito ptáci při hnízdění chránění před predátory a mají tady často i lepší možnosti obživy.

Zároveň se ale hlučné havraní kolonie, po nichž zůstává na chodnících trus, staly pro některé obyvatele měst  noční můrou. S havrany na základě stížností lidí bojují například v Chrudimi a Táboře. V obou městech radnice přikročily i ke shazování havraních hnízd. Především v Táboře, tam jich najatá firma shodila letos kolem stovky. Tento postup, kterých chtějí radní zabránit další rozšiřování kolonie, je ale ze zákona možný pouze do doby než ptáci v hnízdech vyvedou mladé.

I když radnice v Táboře, městě husitů, vytáhla do boje proti havranům s až husitskou vervou, křižáčtí havrani vítězí. Dokáží shozená hnízda v neuvěřitelně rychlém čase nahrazovat jinými nebo se přestěhují na jiné stromy. A hromadný odstřel ptáků, kteří se neprovinili ničím jiným než tím, že některým lidem vadí jejich křik a trus, není ze zákona možný. Proti takovým kormoránům, lovícím ryby v řekách a rybnících, jsou havrani (z pohledu lidí) prakticky neškodní.

Nabízí se ale otázka, proč havraním koloniím aktuálně vyhovují pouze některá česká města, zatímco v jiných se neusazují. „Třeba z Prahy velké havraní kolonie prakticky vymizely,“ řekl ornitolog Petr Veselý. Odpovědí, proč se tak stalo, může být hned několik. Jedním z pravděpodobných vysvětlení může být podle Veselého rozšiřování Prahy o příměstské satelity a obchodní zóny.

Havrani se totiž navzdory laickým představám nemohou živit pouze odpadky z popelnic. Zejména ptáčata potřebují biologickou hodnotnou stravu, například červy, larvy a různý hmyz, vyskytujících se na loukách a polích. Bez tohoto druhu stravy by kolonie nepřežila.

„Zatímco v Českých Budějovicích je první pole vzdálené od centra města třeba jen kilometr a půl, v Praze musejí ptáci během dne hledat pole v nesrovnatelně větší vzdálenosti,“ uvedl Petr Veselý. To může být podle něj také důvod toho, proč havrani vyhledávají města, která jim nabízejí jak bezpečí, tak snadnou dostupnost potravy v okolí. A takovým městem už Praha bohužel není.

Jak s havrany žít? I když je Tábor k havranům, jak vyplývá ze stížností lidí a postupu radnice, vyloženě nepřátelský, v Českých Budějovicích dnes velká havraní kolonie tak velké emoce nevyvolává. Neznamená to ale, že by i tady někteří zavilí nepřátelé havranů tyto ptáky nelegálně nestříleli vzduchovkou a při každé příležitosti na ně nenadávali.

Odpor proti havranům tady ale určitě není tak silný a „hlas lidu“ v tomto směru tak jednotný jako v Táboře. Osobně slyším havrany z okna každý den a rozhodně mi to vadí mnohem méně, než to, že v Budějovicích máme na historickém náměstí „autodrom“, po které projede 400 aut za hodinu. A nikdo po autech v historickém jádru ze vzduchovky nestřílí.

K relativně menšímu odporu vůči havranům než v jiných městech ale možná přispěl v jihočeském metropoli i světově unikátní projekt sledování těchto ptáků. Ornitologové v rámci monitoringu umístili do některých hnízd kamery a lidé mohli to, co se děje v hnízdě, sledovat online. Zároveň vědci zjistili o havranech řadu nevšedních poznatků, o které se s obyvateli města podělili.

Jedním z nich byl například poznatek, že část budějovických havranů se přestala stěhovat a zůstává ve městě po celý rok. Přitom dříve takřka bez výjimky platilo, že ptáci, kteří na jaře v Budějovicích vyvedli mladé, odlétali na zimu do Francie. A v hnízdištích je vystřídali havrani, kteří do Budějovic přiletěli z východu, pravděpodobně z Ruska či Běloruska. Tahle „výměna“ trvala desítky let, dnes se ale řada havranů už odmítá stěhovat. Zjevně se jim ve jim ve městě, na rozdíl od Tábora relativně přátelském, skutečně líbí.

Vědci původně přičítali konec stěhování změně klimatických podmínek. To sice také může hrát roli (a zjevně hraje), ovšem to nebude jediný důvod. „Třeba do Brna přilétají na zimu havrani z Ruska a Ukrajiny a pak zase odlétají,“ řekl Veselý.

Vědci také v rámci budějovického monitoringu vyvrátili zažité klišé o tom, že hejna havranů stojí za rozházenými odpadky z některých popelnic. Zjistili totiž, že v naprosté většina případů byli havrani zachyceni kamerou u popelnic, jejichž obsah už někdo vyházel před nimi.

Velkou budějovickou havraní atrakcí (alespoň pro někoho) zůstává každodenní „pokec“ stovek havranů nad provozovnou Dopravního podniku v Horní ulici, ležící shodou náhod nedaleko hlavního hřbitova. Havrani obvykle nocují na okolních stromech. Před tím než se ale  „uloží ke spánku“, jich stovky vyletí do vzduchu a létají za ohromujícího křiku několik minut společně v kruzích. Jakoby si skutečně chtěli před spaním popovídat. Podle Petra Veselého má ale tenhle rituál ryze prakticky význam.

„Jde o výměnu informací. Havrani dokáží mimo jiné rozpoznat, který z nich je dobře najedený a koho tedy mají následovat, až se druhý den poletí za potravou,“ říká ornitolog. Stejně tak vědci zkoumají možnost, že se černí ptáci umějí při hledání potravy orientovat podle zvuku zemědělských strojů.

Přes všechny unikátní vlastnosti a schopnosti těchto ptáků Petr Veselý údajně chápe, že jejich křik a trus ve městě mnoha lidem vadí. Míra odporu vůči této skutečnosti nebo naopak jejího přijetí se ale liší případ od případu. „Setkal jsem se s lidmi, kteří si kvůli havranům přestěhovali ložnici v panelákovém bytě na druhou stranu. Ale vzali to prostě jako nějakou běžnost nutnost, nic, co by ptákům vyčítali,“ říká ornitolog.

Na druhou stranu existují v Budějovicích lidé, kteří havrany evidentně nenávidí a dávají to najevo. „A pak jsou ti, kteří jim nosí rohlíky, protože je považují za vítané obohacení života v aglomeraci,“ popisuje různorodý vztah obyvatel města k havranům ornitolog.

K tomu, že havrani v Budějovicích nevzbuzují zdaleka tak silný odpor jako například v Táboře, možná přispěl právě již zmíněný unikátní projekt, který lidem takřka v přímém přenosu zprostředkoval, o jak inteligentní ptáky se jedná a co všechno dokáží. A právě tohle poznání možná také některé lidi přivedlo k tomu, že křik havranů není nakonec nic, co by se v hlučném městě nedalo vydržet.