KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Koalice jede na hřbetě tygra. Působí stále více a více zla a nejspíše ani sama neví, kde to skončí. Přirozeností predátora je touha po krvi. Činí tak z nezbytí. Člověka k tomu vede zlá vůle. A jakmile jednou začne s ubližováním druhým, neumí přestat. Z té šelmy se špatně seskakuje. Tak co teď s tím?
Za třicet pět let jsem v politice zažil mnohé, co vůbec nebylo hezké. Opoziční smlouvu, Klausovo a Zemanovo prezidentství… Ale za celou tu dobu se nestalo, aby vláda šířila tolik negace, vzteku, zloby, tolik se snažila zdusit svobodnou společnost a pomstít se skutečným i domnělým nepřátelům, jako to „dokázala“ koalice ANO, SPD a Motoristů za pouhých pět měsíců u moci.
Odkud přichází zlo do našeho světa?
Kde se to v nich bere? Dokonce i v těch, od nichž bych to nečekal? Pokusím se v této glose najít odpověď. Tak nedokonalou, jak to koresponduje s mým šokem, který jsem dosud nestrávil, leč tak upřímnou, jak dokáži.
Politika je o zájmech, o moci, ano i o výhodách, ale také o hájení programu, snaze něco dokázat a vybudovat. Morální kritéria do ní vlastně nepatří. S výjimkou jednoho elementu, jenž se v demokracii ani nemá vyskytovat, neb by měl být spolehlivě identifikován a vyloučen během procesu legitimizace, kdy člověk postupně získává mandát, napřed ve vlastní straně a poté od lidí.
Co je oním prvkem? Zlá vůle. Můžeme ignorovat na politicích mnoho chyb – hloupost, sobectví, nenažranost… ale tento nikdy, nikde a nikomu. I kdyby šlo o jedince. Zlá vůle je tak mocná centrála negativní energie, tak koncentrovaný jed, že dokáže zotročit prostor svobody a otrávit studnici demokracie, i kdyby na počátku proudila z jediného zdroje.
Odhodlání zraňovat se ve skutečnosti do veřejného prostoru dere z více směrů a máme prostě smůlu, že zažíváme „synergii tyranokratů“ či „konjunkci zlých planet“. Podívám se na hlavní singularity, jež vyvrhují do našeho vesmíru monstra z jakési temné dimenze. Respektive na ty, které vidím já, někdo možná přidá další.
Extremizovaní extremisté a motorkářský gang
Strana SPD, vzdor pověsti extremistů, není partají lidí, kteří by žili touhou po ničení a ubližování. Ale nyní do toho spadla zřejmě proto, že když je u moci, její proruští voliči očekávají „dividendu nenávisti“ za svou podporu, a jakmile se Okamura a spol. i jen drobně odchýlí od jejich narativu, strašně zuří – a členové té partaje se jich prostě bojí.
Motoristé mají za sebou jeden z nejsilnějších generátorů zlé vůle v historii České republiky, Václava Klause. A oni sami jsou příliš slabí, aby měli vlastní vůli, a příliš nedospělí, aby uměli na kritiku, překážky a problémy reagovat jinak než trucováním, zlomyslností a pubertální šikanou každého, na koho dosáhne jejich msta.
A nejhůř jsou na tom ti nejmocnější
Nejsilnější nakonec. Víme, kdo je Andrej Babiš. Sobecký hamižný populista. Na prvním místě má sebe. Dokáže být tvrdý a zlý. Ale nikoli prvoplánově, z podstaty. Vždy má důvod. A hlavně, nemá motivaci ničit zemi, jíž chce vládnout. S ním na palubě je hromada schopných a slušných lidí – ano, i neschopných a neslušných… Nicméně pořád to byl evropský mainstream.
Nyní pozoruji na mnohých „aňácích“ znepokojivé změny chování. Ti, s nimiž se dalo mluvit, šíří tak blábolivou propagandu, že je nepoznávám. Ti, kteří bývali neutrální, jsou útoční. Ti, kteří bývali racionální, šíří nenávist z not, co snad ani nemohou být jejich. Neplatí to o všech. Bohužel však o mnohých z nich. Mají snad pocit, že už jim nic jiného nezbývá, protože jsou v koutě?
Ani současná opozice není bez viny
Mluvím o vládě, protože právě za této koalice zlá vůle vyvřela, přestala se skrývat, přestala se stydět, přestala se omezovat a jako láva z Hory osudu Orodruiny proudí Středozemím. Nemohu však vynechat ani současnou opozici. Ano, vy jste k dnešnímu marasmu také řádně přispěli. Na první pohled tím, že jste dělali chyby, když jste byli u moci, a tím otevřeli dveře té nové.
Ale tohle není hlavní. Nikdo není dokonalý. Co jste vážně pokazili, je, že jste naskočili na hru „on do mě chlebem, já do něj kamenem“. I vy jste pomohli v rámci politické třídy roztáčet spirálu nenávisti, nedůvěry a odporu. Když chcete být těmi jedinými správnými demokraty, nemáte to dělat. Ne z úcty k soupeři. Ale k sobě. Protože sami se tím ponižujete. A poskytujete alibi zlu.
Ano, poměry chování většiny k menšině jsou ostudné a jdou až do takových trapných a ponižujících podrobností jako omezení při udělování vstupních karet. Sotva by je ale koalice a Tomio Okamura mohli najednou zavést, kdyby do té doby panovaly gentlemanské poměry, vzájemná slušnost, tolerance a respekt jako v 90. letech. Na devastaci vztahů jsou obvykle třeba dva.
Shnilá jablka vyhazuj z košíku
Na degradaci české politiky se potvrzuje teorie o „shnilých jablcích“. Když máte v košíku jedno a včas ho vyhodíte, zachráníte ostatní, která zůstanou zdravá. Ale běda, když necháte síly rozkladu působit. Zkažené plody nakonec převáží a najednou ti špatní diktují normy chování ostatním. Už se nemusejí přizpůsobovat univerzální morálce, mohou se jí zpupně vysmívat.
Vskutku, všimněte si, kolik je najednou ve veřejném prostoru lidí, kteří se pošklebují hodnotám práva, humanity a pravdy a ty, kteří je hájí, obviňují z „moralizování“ či „nálepkování“. Orwellovská prasata povyšují vlastní „etiku“ nad tu lidskou. Tak vypadá košík plný hniloby. Poučka platí pro jakékoli společenství, tedy jak pro národ, tak třeba pro rodinu či jednotlivou partaj.
Po dosažení kritického množství to bouchne
Komu nesedí mravokárný příměr se shnilými jablky (ovšem pochází z teorie her), pro toho mám čistou vědu, brutální fyziku. Radioaktivní izotopy nejsou nebezpečné, dokud jsou rozptýlené. Jakmile se zkoncentrují a shromáždíte jich na jednom místě „nadkritické“ množství, nastane katastrofa. Totéž platí pro zlou vůli, která působí vždy, leč za „normálních“ podmínek omezeně.
Když se ovšem společenská atmosféra „zahustí“ soustředěnou zlobou natolik, že třeba jen o malinko překročí hranici kritické masy, tak to prostě „bouchne“. Což říkám jako varování pro ty, kterým by se snad líbilo v košíku plném hniloby. Analogie, jak známo, kulhají a může dojít i na tento, tedy revoluční scénář. Jako v Maďarsku, kde bude zúčtování s orbánovci tvrdé.
Zastavte to, dokud je čas
Co raději? Hnilobu, nebo nemoc z ozáření? Ani jedno není nic moc. My, lid obyčejný, bychom si měli pamatovat, že se zlem musíme bojovat, dokud je malé. Jakmile vyroste, třeba i jen z původně jediného shnilého jablka či z postupně střádaného radioaktivního materiálu, jakmile posílí natolik, že získá převahu, už je strašně těžké ho porazit a nelze se vyhnout masivním škodám.
Obracím se ale i na politiky. Občané zlo nakonec zastaví jistě, ale může to trvat, zatímco oni tak mohou učinit ihned. Zvláště ti vládní.
Takže: Přátelé, kamarádi, vy, co jste možná ještě ochotní mě číst a dokonce snad vnímat, prosím, sesedněte z toho tygra, nebo seskočte, dokud to jen trochu jde. Než bude opravdu pozdě. Pro vás určitě a dost možná i pro Českou republiku.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
