Neradujte se ze slabého Babiše. Po stopce pro Agrofert může být pro Česko ještě nebezpečnější

Sledujeme to od vzniku vlády. Když si Motoristé a SPD dupnou, premiér obvykle ustoupí. Ať se to týká zbytečné války s prezidentem, vyvolávání nenávisti k českým Němcům, podivného uspořádání na ministerstvu životního prostředí, útoků na Ukrajince či občanskou společnost, nebo nejnověji paskvilu, který ruší ČT a ČRo v současné podobě a mění je ve kvazi vládní úřady.

Sem tam ukáže vítěz voleb sílu. Když si třeba prosadil vlastního náčelníka generálního štábu, vypeskoval Tomia Okamuru, že nemá mluvit za vládu, když v ní nesedí, nebo právě když sekl Otu Klempíře za ten zpackaný zákon. Jenomže zasedla koaliční rada a ta rozhodla proti tomu, co říkal premiér. Zákon se má opravit, nikoli vyhodit do stoupy. Podobné (ale daleko horší) lavírování vidíme kolem obranných výdajů, kdy Babiš mluví pokaždé jinak.

Dalším příkladem je, že si předseda kabinetu ničí korektní vztah s hlavou státu, protože je evidentně pod enormním tlakem lídra Motoristů Petra Macinky. Takže nakonec nikdy nesplní, co slíbí na Hradě. Je to až nedůstojné, jak malou váhu má slovo premiéra. Napřed se dohodl s Petrem Pavlem, že povede delegaci na summit NATO, aby mu vzápětí (pravděpodobně po setkání s ministrem zahraničí) přes média vzkázal, že s ním vůbec nepočítá.

Od té doby není Babiš ani schopen sdělit, kdy vláda definitivně rozhodne o složení naší reprezentace v Turecku. Napřed mělo být jasno na začátku května, pak června, nyní Motoristé tlačí na odložení až na konec měsíce. Hloupé, zbabělé, neseriózní. Místo jednání na rovinu se vláda a její předseda pořád na něco vymlouvají a nyní zjevně hrají na zdržovanou, aby případně ústavní soud nestihl rozhodnout o kompetenční žalobě prezidenta.

Petr Pavel jedná slušně, otevřeně a zpříma. Nechce žádat konstituční stolici o nález dřív, než bude mít případně definitivně potvrzeno, že kabinet mu cestu do Ankary neodsouhlasí a bude ho chtít udržet doma. Přičemž ony ustavičné odklady spíše svědčí pro tuto variantu. Přesto prezident nedělá prudké pohyby. Což je samozřejmě v pořádku, kompetenční žaloba je až poslední možnost – ale vláda bohužel nehraje takto fér.

Všechny tyhle pokleslé tanečky, kdy předseda vlády mění názor, nedrží slovo, případně ustupuje radikálům, zkrátka ukazuje slabost, jsme sledovali ještě před tím, než přišla z Bruselu ona dlouho očekávaná zpráva týkající se střetu zájmů Andreje Babiše. Není sice definitivně rozhodnuto, nicméně platby z evropského rozpočtu pro Agrofert se zastavují okamžitě. Pokud je chce česká vláda vyplácet dál, tak z kapes českých daňových poplatníků.

Jestliže dosud předseda vlády před SPD a Motoristy často couval, tak teprve nyní má k tomu ten nejpádnější důvod – a tím je přežití jeho holdingu. Které by bez oněch zhruba dvou miliard ročně z fondů EU bylo značně diskutabilní. A i kdyby společnost nezkrachovala, mít a nemít dvou miliardový zisk rozhodně není maličkost. Naprosto standardní postup by nyní byl všechny dotace stopnout, ale stane se to? A když ne, co z toho vyplyne?

Máme bohužel mnoho důvodů se domnívat, že penězovody potečou peníze do Agrofertu dál. Bylo tak tomu i za předchozí Babišovy vlády, kdy bylo jasné, že unijním pravidlům nedostál. Přesto zůstal holding napojený na fondy. Následně soudy pravomocně rozhodly, že má státu vrátit sedm miliard neoprávněně vyplacených dotací. Tím se však úřady řízené koalicí ANO, SPD a Motoristů neřídí, což je samo o sobě na pováženou.

Jsme vůbec právním státem, když se nevyšší orgán exekutivy odmítá řídit platnými rozsudky? Navíc když jde o zájem samotného premiéra, jemuž tímto vychází vstříc na úkor všech občanů? Platí u nás spravedlnost a rovnost před zákonem? Nebo když vyhrajete volby, můžete porušit úplně cokoli? Pokud takto vláda zachází s právoplatným rozhodnutím justice, sotva lze čekat, že zastaví dotace Agrofertu teď, když Komise ještě nevydala konečný verdikt.

Co bude dál? Teoreticky je pořád možné, že Babiš vyhoví unijním pravidlům o střetu zájmů. Ale co když ne? Pak všechny prostředky, jež obdrží Agrofert, půjdou ze státního rozpočtu. A příslušní úředníci budou čelit obžalobě za zneužití pravomoci úřední osoby. Trestní sazba je až 12 let. Už tohle je velký malér. Nemluvě o tom, že takové jednáni by ohrozilo i další stovky unijních miliard, jejichž výplatu by mohl Brusel pozastavit, jako se to stalo Maďarsku.

Ale dokonce ani tohle ještě není to nejhorší. Především hrozí, že se Andrej Babiš stane ještě slabším, ještě závislejším na SPD a Motoristech. Ti by mu museli posvětit dotování Agrofertu z českých peněz. Co by žádali výměnou? Obnovení diplomatických vztahů s Ruskem a nákup plynu a stopy od Putina? Vyhnání všech Ukrajinců? Další snížení výdajů na obranu? Totální likvidaci veřejnoprávních médií a institucí svobodné občanské společnosti?

Každý, kdo má ždibec fantazie, si jistě umí představit, jak by to asi v Česku brzy vypadalo. Něco mezi ruskou gubernií a autodromem pro puberťáky… Tohle si snad nikdo nepřeje. Doufám, že ani opozice by se neřídila heslem „čím hůře, tím lépe“. A upřednostnila zájem země a všech jejích občanů před svým vlastním, stranickým, jímž by mohla být sázka na to, že se Andrej Babiš totálně znemožní a zkompromituje a ona s přehledem vyhraje příští volby.

Všichni, kdo mají nějakou moc, ať jde o ODS, STAN, Piráty, KDU-ČSL, TOP-09 nebo hlavu státu, by už nyní měli přemýšlet nad vlastní reakcí, pokud Evropská komise neschválí řešení střetu zájmů zvolené Andrejem Babišem. (Pokud ano, tak se nic neděje.) Pak by měli vyzvat premiéra, aby dodržoval pravidla právního státu, a tedy buď zastavil tok veřejných peněz do Agrofertu, nebo aby odstoupil, čímž by zmizel problém.

Teoreticky by Andrej Babiš mohl odmítnout a pevně opřen o SPD a Motoristy zahájit přechod země k autoritářskému režimu orbánovského typu. To se může stát. Ale představa, že proti takové alternativě neudělá nikdo nic a prezident i opozice zůstanou pasivní, je pro mě osobně nepřijatelná. Pro stovky tisíc demonstrantů, kteří by v takovém případě zákonitě zaplnily ulice a náměstí, jistě také.

Opravdu má být naší budoucností zpochybnění všeho, co jsme dokázali po listopadu 1989? Nejhorší věci dělají lidé ze slabosti. Nemít vydíratelného premiéra je v demokracii tak vysokou hodnotou, že aby tomu tak nebylo, stojí za to obětovat mnohé. Třeba i za tu cenu, že opozice nabídne ANO toleranci menšinového kabinetu s jiným lídrem do konce volebního období.

Andrej Babiš sice jasně vyhrál volby, ale v koalici s SPD a Motoristy působí jako hodně slabý premiér. Což neznamená, že jeho soupeři, kteří mají strach nabídnout (nikoli jemu osobně, ale této zemi) slušné východisko, jsou silní.

Čím větší strach má člověk na samém vrcholku mocenské pyramidy, tím hůře pro zemi, již spravuje. To není v zájmu nikoho, s výjimkou těch, co z toho chtějí těžit, čímž páchají těžký zločin proti republice. A kdo s tím může něco udělat a nekoná, je vinen jako oni.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.