Evropská unie se nedokázala shodnout na reformě ani odkladu emisních povolenek, přestože čelí prudkému růstu cen energií a rostoucí nejistotě v dodávkách. Summit v Bruselu nepřinesl žádné konkrétní řešení a rozdíly mezi členskými státy zůstávají hluboké.
Očekávání změny se nenaplnila
Válečný konflikt zasahuje největší část oblastí, kde se těží ropa a plyn od druhé světové války. Země Blízkého východu a Rusko představují společně tak obří část světového obchodu se strategickými surovinami. Svět se tak ocitá ve výrazně složitější situaci než byl za ropných šoků z let 1973 až 1979. Celý obchod s ropou a plynem zásadně změnila obří těžba ve Spojených státech, z nichž se stala světová jednička ve vývozu zkapalnělého plynu LNG. I tak ale svět vstupuje do éry obrovské nejistoty v dodávkách strategických surovin. A to ve chvíli, kdy kvůli technologické revoluci a umělé inteligenci spotřeba elektřiny prudce roste. A poroste dál.
Evropa je turbulencemi spolu s jihovýchodní Asii nejvíc ohroženou částí světa. Už před touto krizí měla nesrovnatelně vyšší ceny elektřiny i plynu než Spojené státy, jimž i proto není schopna konkurovat. Správa o konkurenceschopnosti bývalého premiéra Maria Draghiho upozornila, že dlouhodobě je elektřina v zemích Evropské unie v průměru o 158 procent dražší než v Americe. Plyn o 345 procent. Především díky klimatickým zákazům a pokutám, které na sebe sama uvaluje.
Evropa rozdělená na dva bloky
Ve chvíli, kdy je podstatná část evropských dodavatelů zatažena nějakým stylem do válečného konfliktu, by se dalo čekat, že se politici proberou a začnou jednat, aby co nejvíc omezili dopad drahých energií na firmy a domácnosti.
Summit v Bruselu ale nic takového nepřinesl. A to tam někteří od italské premiérky Giorgie Meloniové po českého premiéra Andreje Babiše odjížděli s konkrétními návrhy na přinejmenším pozastavení systému emisních povolenek, který mimo jiné v Evropě zvedá ceny plynu.
Výsledek je nula. Rozdíl v názorech zatím i pod vlivem událostí zůstává nepřekonatelný. Na jedné straně stojí skupina 11 zemí v čele s Itálií, do níž patří i Česko, která chce povolenky ETS 1, uvalené na energetiku nebo těžký průmysl, zrušit nebo alespoň pozastavit. Na druhé skupina osmi v čele s Nizozemci a Skandinávci, která je ostře proti. Stejně jako Francie, která vyrábí 75 procent elektřiny z jádra a ceny fosilních energií ji tak příliš netíží.
Německo lavíruje. V noci ale v Bruselu kancléř Fridrich Merz jasně řekl, že je pro zachování povolenek. „Systém ETS je velký úspěch. Funguje dvacet let a je to tržní, technologicky neutrální systém. Nezpochybňujme ETS,“ prohlásil podle serveru Politico na summitu Merz.
Německý kancléř je mistr obratů. Před měsíci na setkání s průmyslníky v Bruggách tvrdil, jak zásadně emisní povolenky poškozují konkurenceschopnost Evropy. Německo na rozdíl od Francie vyrábí značnou část elektřiny z fosilních paliv - z uhlí i plynu, na které jsou povolenky uvaleny.
Andrej Babiš mimo jiné navrhoval pozastavení systému ETS 1 do roku 2034. To bylo bez šance na úspěch. Nic víc než slib, že Evropská komise na červenec připraví návrh úprav povolenek, ze summitu nevzešlo.
Odpor řady zemí je veden mimo jiné tím, že je pro ně inkaso peněz z povolenek důležitým zdrojem příjmů do rozpočtu. A ve chvíli, kdy prudce stoupají úroky ze státních dluhopisů a nemůžou si dovolit dál zvedat výdaje, by příjmy z nich těžko nahrazovaly.
