Další úsek D3 otevřen, veselme se? Dálnice jsou odporné stavby, a tak bychom k nim měli přistupovat

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Dálnice jsou pro rozvoj dopravy i ekonomiky bezpochyby potřebné. Bezbřehá radost nad jejich otevíráním ale vůbec není na místě. Při vší mé upřímné úctě k jejich projektantům a stavitelům by si každé nové „rozříznutí a znásilnění“ krajiny zasloužilo spíše pietu než plácání po zádech a bujaré oslavy.

Nejsem prvoplánovým odpůrcem dálnic, tedy (jinak řečeno) nepřítelem pokroku. Politici mají pravdu, když dálnice označují za jakýsi cévní systém ekonomiky, bez něhož se moderní civilizace v dnešním pojetí neobejde. 

Asi by se v Česku našlo jen velmi málo lidí, kteří by dali přednost trmácet se autem třeba z Českých Budějovic do Prahy či naopak po věčně ucpaných úzkých „okreskách“ před hladkou svižnou jízdou po široké dálnici.

Co mi ale vadí, jsou ty opulentní, nabubřelé oslavy každého zahájeného i dokončeného dálničního úseku. Pro politiky jsou (celkem pochopitelně) ideální příležitostí k vlastnímu zviditelnění a sebepropagaci, čehož takřka bez výjimky využívají: Kdo neměl v ruce alespoň jednou kladívko a nůžky na poklep základního kamene, resp. přestřižení slavnostní stuhy, jako by v politice neexistoval.

Kladívka, nůžky a rýče: Co rozhoduje o úspěchu politika?

K tomu se přidávají velmi vzletné, někdy až básnické projevy, vychvalující přínos konkrétní pozemní komunikace (či jejího úseku, obchvatu nebo dálnic obecně) stylem, který z těchto kilometrů půdy a přírody zalitých betonem a prošpikovaných ocelí činí jakési svatostánky moderní doby. 

Mnozí politici se doslova fetišisticky předhánějí v tom, kdo lépe vystihne význam stavby. Někdy je dálnice páteří ekonomiky a cévním systémem hospodářství, jinde životně důležitou spojnicí mezi lidmi nebo cestou k prosperitě.

To všechno je nakonec možná i pravda. Zároveň si ale musíme otevřeně přiznat, že přes všechny nepochybné přínosy, které tohle rychlé spojení přináší ekonomice, jsou dálnice těmi vůbec nejhnusnějšími a nejodpornějšími stavbami, jaké kdy lidstvo dokázalo vymyslet a budovat.

Ničí miliony hektarů orné půdy a lesa, mění krajinný ráz a především jako hluboká jizva rozřezávaji krajinu na dvě části. Čím víc dálnic, tím víc jizev.

Dálnice pro zvířata: Na konci ekoduktu může číhat vlk

Dálnice spojují (jak správně říkají politici) město A s městem B, ovšem mezi těmito dvěma body vytvoří prakticky neprostupnou hranici, betonovou oponu rozdělující přírodu, zvířata i lidi. A tomuto rozdělení příliš nepomohou ani občasné dálniční sjezdy, ani jakási pochybná úlitba přírodě v podobě mostů pro srnky, zajíce a veverky.

Konec cestování

Cesty, jak je známe z hluboké minulosti, přitom nebyly jen důležitými obchodními spojnicemi, ale i příležitostí k setkávání, novým zážitkům, poznání. Z cest bylo možné kdykoliv odbočit, odpočinout si u nich, přejít na druhou stranu, komunikovat.

To je u dálnic nemyslitelné, samotná podstata dálničního spojení to vylučuje. Všechny zážitky a poznatky, které kdysi nabízela chůze či jízda po nějaké cestě, byly v případě dálnice vyměněny za výhodu rychlého a nekomplikovaného přesunu z jednoho místa na druhé. Po dálnici můžete ujet stovky kilometrů, aniž byste si vůbec museli všimnout, že projíždíte jinými kraji a jinými zeměmi.

Každý může jistě namítnout, že je přece lepší jezdit po dálnici než ucpávat stále větším počtem aut klasické silnice, zamořovat města a riskovat životy, protože dálniční provoz je výrazně bezpečnější než silniční. Navíc rychlejší dopravní spojení pomáhá zaměstnanosti a flexibilitě při výběru povolání.

Česká krajina je děsivě smutná svou fádností a my to vůbec neřešíme, říká přírodovědec Jakub Hruška

Já říkám: máte naprostou pravdu. Za stavu, kdy je celá ekonomika založena z velké části na výrobě aut a odvětvích souvisejících s automobilovým provozem, jsou zřejmě dálnice nutné. V době, kdy je pro naprostou většinu společnosti auto modlou i hlavním dopravním prostředkem zároveň, a tím pádem i neustále houstnoucím automobilovém provozu, se prostě bez dálnic neobejdeme. Pokud bychom se bez nich chtěli obejít, musel by se radikálně změnit náš způsob života, což se v dohledné době nedá přepokládat.

Vedlejší dopady dálnic

Na druhé straně bychom ale neměli (jak to dělají politici) nekriticky zamlčovat, jak nenapravitelné škody výstavba dálnic způsobuje a o co jsme kvůli nim také chudší. Betonové pruhy ukrajují miliony hektarů té nejcennější orné půdy (zejména v okolí měst) výměnou za to, že se k nám po dálnici rychleji dostanou rajčata ze Španělska. Nebo že se dostaneme rychleji a pohodlněji na lyže do Alp do Rakouska – tedy až bude dokončena dálnice k rakouským hranicím.

Ovšem zároveň si kvůli tomu dobrovolně zničíme část přírodně i historicky nejcennější krajiny v Česku. Třeba náhorní plošinu mezi Velešínem a Mojným na Kaplicku, kterou nedávnou rozťala na dvě poloviny dálnice D3. A kterou považuji (lépe řečeno považoval jsem) jako Jihočech za jednu z nejkrásnějších a nejmalebnějších krajinných scenérií v jižních Čechách. 

Teď je s někdejší romantikou a malebností konec. Zato se ale mnohem rychleji dostaneme na první alpskou vyhlídku.

Slavnostní přestřihávání pásky začátkem prosince 2024 při uvedení dálničního úseku D3 u Českých Budějovic do provozu za účasti českých politických špiček

Ale znovu: já vím, že to je asi nutné. A že vzhledem k hustému provozu k rakouským hranicím tahle dálnice třeba zachrání i řadu životů. Vedlejší silnici se totiž kvůli řadě tragických dopravních nehod říká „silnice smrti“.

To ale nic nemění na tom, že bychom ani stavbu dálnice D3 neměli oslavovat jako jakýsi zázrak, který pro nás politici vybojovali jako něco, co nám pomůže k prosperitě a vyšší životní úrovni. Vzhledem k tomu, kolik již zmíněných a nenapravitelných škod se s touto dálnicí pojí, jsou totiž podobné závěry minimálně diskutabilní.

Omluva krajině

Traduje se, že když příslušníci nějakých přírodních národů zabijí zvíře, omluví se mu. Vysvětlí, že jeho oběť byla nutná, protože by jinak lovec a jeho rodina zemřeli hlady. A tak musejí zabíjet ostatní tvory, i když jim to žádné potěšení nedělá.

Vím, že je to opravdu veliká nadsázka – ale možná by se podobně měli chovat i politici, když zahajují nebo naopak otevírají nové úseky dálnic. Tedy staveb, které jsou zřejmě při našem současném způsobu života nutné a potřebné, ovšem nic hezkého ani povznášejícího za nimi není.

Ve srovnání s Polskem nebo Rumunskem nám ujel vlak, respektive dálnice, říká znalec dopravy Jan Sůra

Právě naopak: Při vší mé upřímné úctě k jejich projektantům a stavitelům jsou to odporné stavby. Sice možná hodně dávají, ale také hodně berou. Důkazem je mimo jiné fakt, že takřka všichni chtějí po dálnicích jezdit, bydlet v jejich blízkosti ale nechce vůbec nikdo.

Jakási až fetišistická radost a euforie, kterou projevují politici při otevírání nových dálničních úseků, proto není na místě. Možná by se měli spíše s pietou omluvit zničené krajině a poprosit jí o odpuštění. A zároveň vysvětlit, že jinak to prostě nejde…

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

Uvláčeli ji k smrti. Zákulisí prvního pomníku dopravní nehody v Česku

Prodeje nových aut v ČR v roce 2024: Volkswagen pokračuje v propadu, Toyota dotahuje druhý Hyundai

Nebezpečné a neohleduplné. České hory začíná ovládat fenomén zimních chodců

sinfin.digital