Profesní a stavovské sdružení českých soudkyň a soudců, Soudcovská unie, bude mít v polovině října volební sněm. Dosud ji vedl Libor Vávra, který stál v jejím čele dvě volební období od roku 2020. Kandidaturu již ohlásil soudce Nejvyššího správního soudu (NSS) Tomáš Rychlý.
Nejen vedení krajských a vrchních soudů prochází personální obměnou. V polovině října skončí v čele Soudcovské unie Libor Vávra. Vávra byl prezidentem unie dohromady čtyři volební období. Poprvé ji vedl v letech 1996 – 2002, znovu pak od roku 2020.
Jeho nástupcem se chce stát soudce NSS Tomáš Rychlý, který kandidaturu ohlásil minulý týden na republikové radě SU. Nebylo by to poprvé, kdy by unii vedl soudce NSS. V letech 2014 – 2020 byla její prezidentkou Daniela Zemanová, která je dnes ústavní soudkyní.
Soudce s jinou zkušeností
Rychlý se však všem svým dosavadním předchůdcům v lecčems vymyká. Předně není kariérním soudcem. V devadesátých letech pracoval jako novinář, pak se stal advokátem a soudcem je až od roku 2017, a to rovnou NSS. Chybí mu tedy zkušenost z okresního či krajského stupně. Členy Soudcovské unie, která sdružuje přibližně polovinu všech českých soudkyň a soudců, jsou primárně soudci z okresních a krajských soudů.
„Nežiju jen ve slonovinové věži práce na vrcholném soudu. Zkouším u justičních zkoušek, přednáším na Justiční akademii v Kroměříži a debatuji s kolegy například právě v rámci Soudcovské unie i na jiných fórech. Jistěže to nemůže nahradit bezprostřední zkušenost. Vím ale, že právě soudci z okresních soudů palčivě pociťují současné problémy justice – například nedostatečné podmínky práce soudního personálu, absenci digitálního spisu, tlak na rychlost rozhodování. Prezident Unie nemusí předstírat, že osobně zná každou soudní agendu. Musí ale zajistit, aby se zkušenost soudců různých stupňů a specializací promítla do agendy Unie,“ reagoval pro Info.cz Rychlý.
Je třeba trpělivě vysvětlovat, že současná společnost se neobejde bez autority zákona a nezávislé justice, říká Rychlý
Dosud byli prezidenty SU víceméně „kariérní soudci“. Vy jste prošel novinařinou, advokacií a soudcem jste se stal před devíti lety, rovnou Nejvyššího správního soudu. Není to handicap?
Jsem si vědom toho, že jsem kvůli pestré profesní minulosti neobvyklým kandidátem. Věřím ale, že by to byla pro Soudcovskou unii spíše výhoda, pokud bych byl zvolen jejím prezidentem. Po takřka deseti letech souzení na NSS se nepovažuji za někoho, kdo stojí mimo soudcovský stav. Ale také moje předchozí praxe podle mě nebyla zbytečná: práce novináře mi dala bezprostřední zkušenost z fungování médií, advokacie zase schopnost vyjednávat složité otázky a hledat smírná řešení i ve vypjatých konfliktních situacích.
Česká advokátní komora, jíž jsem byl zhruba 20 let členem, je přirozeným partnerem Soudcovské unie a v řadě otázek mohou obě profesní organizace hájit společné zájmy na řádném fungování justice. Takže stručně řečeno: věřím, že to, co může na první pohled vypadat jako handicap, dokážu proměnit v přednost.
Jste správním soudcem vysokého soudu, většina členů SU jsou soudci okresních soudů. Budete jejich problémům rozumět?
Je to tak, nemám bezprostřední zkušenost soudce okresního soudu. Ale nežiju jen ve slonovinové věži práce na vrcholném soudu. Zkouším u justičních zkoušek, přednáším na Justiční akademii v Kroměříži a debatuji s kolegy například právě v rámci Soudcovské unie i na jiných fórech. Jistěže to nemůže nahradit bezprostřední zkušenost. Vím ale, že právě soudci z okresních soudů palčivě pociťují současné problémy justice – například nedostatečné podmínky práce soudního personálu, absenci digitálního spisu, tlak na rychlost rozhodování. Prezident Unie nemusí předstírat, že osobně zná každou soudní agendu. Musí ale zajistit, aby se zkušenost soudců různých stupňů a specializací promítla do agendy Unie.
V poslední době čelí soudci, zvláště trestních soudů, veřejnému a především politickému tlaku ohledně svých rozhodnutí. Politici často požadují přísnější tresty a vytvářejí tím na soudce tlak. Budete schopen a ochoten tomuto zpochybňování rozhodování justice čelit?
To je zcela zásadní otázka, mediální strategii se bude věnovat i tento sněm Unie a jeho závěry budou důležité. Pokud jde o mě osobně, jsem připraven tomuto tlaku čelit a nebojím se toho. Současně ale nezlehčuji vážnost situace. Politici i veřejnost mají samozřejmě právo soudy a soudní rozhodnutí kritizovat a vést debatu o trestní politice. Něco jiného jsou ale hrubé osobní útoky na soudce, přepjaté výroky politiků na adresu soudů (včetně soudu ústavního) nebo politický tlak na rozhodování konkrétních věcí.
Dnes více než dříve „prodávají“ zprávu či post na sociální síti emoce, morální rozhořčení či ostrá slova. Soudci nemohou oplácet stejnou mincí. Racionální vysvětlování role soudů a obhajoba principů právního státu je přesto možná, ba nutná. Bude třeba trpělivě překládat právně-technické složitosti rozhodování do laického jazyka. A vysvětlovat, že právě současná společnost se svými výzvami se neobejde bez autority zákona a nezávislé justice.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
