KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Zatímco Moskva a Petrohrad žijí v iluzi hojnosti, v ruských regionech propuká kvůli ukrajinským útokům na rafinerie hluboká palivová krize. Bez západních dílů a se strachem z dalších dronů se ale nikdo moc nehrne do oprav zničených závodů. Kreml tak zavádí příděly, loví překupníky a hledá dovozce ze zahraničí. Ale ani to moc nejde.
Nejspíš jen člověk žijící mimo civilizaci si mohl nevšimnout, že v současném Rusku probíhá krize s ropnými produkty. Ceny, zvláště v oblastech, jako je Ruskem okupovaný Krym, vyletěly až do absurdních hodnot; fronty pak dosahovaly několika hodin. Celkem 57 regionů zavedlo restrikce v podobě maximálního čerpání (nejčastěji 30 litrů), čerpání systémem sudá-lichá značka, videa ukazovala Rusy stěžující si na problémy s benzinem. Přesto v poslední době hlásí ruské úřady, že se podařilo stabilizovat trh s ropnými produkty. Jenže ani s tou stabilizací není vše tak jednoduché.
První věc, kterou je dobré zopakovat, je, že benzin (i nafta) jsou politické komodity. To znamená, že jejich nedostatek i ceny ovlivňují nálady ve společnosti. Ukázalo se to třeba během protestů v Kazachstánu v roce 2022, které byly z velké části způsobené právě růstem cen benzinu. V reakci pak některé státy regionu, například Kazachstán či Uzbekistán, zaváděly různé formy cenové kontroly.
Ostatně i v Rusku, byť ne otevřeně, platí podle všeho cenový strop na nejčastěji používaný benzin s oktanovým číslem 92 a 95. Politická povaha pohonných hmot je pro Kreml nepříjemná, zvláště před zářijovými volbami do Státní dumy. I proto stát neponechává vše jen na trhu, který by nabídku a poptávku vyrovnal prostřednictvím cenového růstu.
Ukrajinské útoky na ruské rafinerie způsobily propad v dodávkách, hlavně benzinu. Ten byl vždycky v Rusku „problematičtější“ komoditou než nafta, které ruské rafinerie produkovaly výrazně více. Nafta je obecně jednodušší na výrobu, proto ji Rusko mohlo i vyvážet. Není přitom ale jasné, jak velké množství výrobních kapacit bylo útoky zasaženo.
Podle různých odhadů šlo o 40 až 50 procent celkové kapacity, které byly nějakým způsobem poničeny. Nicméně i s tím je určitý problém, protože se situace může lišit u nafty a u benzinu. Zjednodušeně řečeno, zatímco výrobu nafty může být relativně snadné obnovit, u benzinu bude situace horší. Paradoxně je také jednodušší opravit starší sovětská zařízení než nejmodernější závody.
Měli víc, než potřebovali? Zátah
Vliv mají ale i na další ukazatele. Například očekávaná inflace, tedy ukazatel, který bedlivě sleduje Centrální banka Ruska (CBR), stoupla na 14,7 %, což je za dlouhou dobu maximální hodnota. Problémem u ní je, že se podle ní chovají i lidé, kteří mají tendenci více utrácet, čímž zhoršují inflaci i v jiných oblastech. Výsledkem je, že CBR nesnižuje úrokovou míru, čímž brzdí ekonomiku.
Podle ruských oficiálních míst přitom nebyl problém s absolutním nedostatkem, tedy s výjimkou Krymu, ale s tím, že zpráv o krizi využívali spekulanti, kteří benzin vykupovali a následně přeprodávali. V Pskovské oblasti tak prováděly úřady zátahy na lidi, kteří mají doma více benzinu, než potřebují.
Existence černého trhu, který prodával benzin mnohonásobně dráž, pak částečně potvrzovala danou verzi. Jenže problém je, že Rusové této verzi až zase tolik nevěří. Ke všemu se navíc přidávají i různé zájmové organizace – od zemědělců přes taxikáře až po přepravce –, které varují před důsledky růstu cen benzinu a nafty.
Hlavně, aby bylo v Moskvě a Petrohradu
Politická povaha benzinu pak ovlivňuje i to, jakým způsobem se řeší problémy. Prvním opatřením byl zákaz vývozu nafty (benzin Rusko s drobnými výjimkami nevyváželo). Ale stále častěji se objevují zprávy o tom, že se benzin sváží z regionů do Moskvy a Petrohradu, popřípadě do dalších velkých center. Logika je přitom jednoduchá.
Zatímco protesty v Kemerovu centrální moc neohrozí, případná nespokojenost se situací v hlavních městech může rozkolísat celou zemi. Proto je logická preference právě těchto měst. Prioritizace se týká i odběratelů. Státní orgány, armáda, zemědělství atd. mají absolutní prioritu, zatímco běžný spotřebitel v zapadlé vesnici na Urale si musí buď počkat, nebo připlatit na černém trhu.
Proč se hnát do oprav rafinerií..
Pokusy o dovoz benzinu z jiných zemí mají zatím spíše PR povahu. Rusko se obrátilo se žádostí o dovozy na Indii či Kazachstán, minimálně druhá ze zemí z obavy z rozkolísání vlastního vnitřního trhu výraznější dodávky odmítla. Jak je tomu v případě Indie, není zcela jasné. Ale pro Rusko je taková možnost zvláštní už jen z toho důvodu, že by případný dodávaný benzin byl vyráběn z ruské ropy prodávané s diskontem.
Podobné povahy mají i prohlášení ruských představitelů, v čele s Vladimirem Putinem, že problémy jsou pouze dočasné. U nich je otázkou spíše to, v jakém horizontu se domnívají, že úplná stabilizace nastane.
Stát také tlačí na to, aby se rafinerie co nejdříve opravovaly. Jenže to je pro jejich majitele dosti nebezpečný byznys. Ruská protiletecká obrana zjevně není schopna zachytávat útoky dronů. A představa, že s ohromnými náklady rafinerii opravíte, aby vám ji první dron znovu zničil, není pro ruské firmy pochopitelně zrovna lákavá.
Dá se jen odhadovat, že se do oprav, i přes hlášení o opaku, zrovna neženou. Řešením by byly například státní záruky, jenže na ty děravá ruská pokladna (jen za půlrok dosahuje deficit 5,7 trilionu rublů) nemá. Navíc, k opravě jsou často potřeba zahraniční díly, což je vzhledem k sankcím problém. Ne, že by se do Ruska nedostaly, ale jejich obstarání zabere více času.
Přejdou na elektroauta?
Stabilizační strategie využívá i samotné obyvatelstvo. O samozásobení na „horší časy“ už byla řeč. Navíc, kdo může, míří pro benzin za hranice. Týká se to hlavně Kazachstánu, který, jak už bylo řečeno, také odmítl ruskou žádost o dodávky benzinu. Navíc tamní kabinet nově uvolnil ceny benzinu, aby nebyl tak atraktivní pro ruské odběratele.
Jistotou tak zůstává růst dodávek z Běloruska. Současně se objevují i zprávy o růstu popularity přestaveb na zemní plyn. Rostly také prodeje elektromobilů, což se odráží především ve vzestupu importů čínských automobilů, často právě elektromobilů.
Pokud tedy shrneme situaci a to s vědomím kusých informací, které jsou dostupné, na ruském trhu s benzinem má stabilizace, pokud o ní lze vůbec mluvit, silně selektivní charakter. Pokud jste vyšší státní úředník v Moskvě, pravděpodobně žádný problém nepociťujete. Pokud jste běžný motorista v Kemerovu, vaše situace je výrazně horší. Otázkou přitom je, jak se bude situace vyvíjet dál, protože nové útoky na rafinerie mohou přijít prakticky kdykoli.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
