Nula sestřelů. Ukrajině chybí Patrioty a ruské rakety beztrestně drtí zemi

Obrana ukrajinského nebe byla dlouho považována za jeden z největších taktických zázraků této války. Od února 2022 dokázali ukrajinští obránci zlikvidovat přes 445 000 nepřátelských vzdušných cílů. Když loni v květnu systémy Patriot poprvé sestřelily obávanou ruskou hypersonickou střelu Kinžal, zdálo se, že západní technologie definitivně převálcovala ruskou hrubou sílu. Zhruba o rok a čtvrt později, na přelomu července a srpna 2026, však Kyjev dospěl do bodu absolutní krize.

Statistiky z posledních týdnů jsou totiž alarmující. Je sice pravda, že v červenci Ukrajina zničila 187 ze 265 ruských střel s plochou dráhou letu (úspěšnost cca 71 %), ale u balistických raket padla úspěšnost aktivního sestřelu na naprosté dno. Z 195 odpálených balistických raket jich Ukrajinci sestřelili pouze 29 (chabých 15 %).

V srpnu se situace ještě zhoršila a krize eskalovala. Už po nočním útoku z 1. srpna prezident Volodymyr Zelenskyj neobvykle otevřeně a hořce přiznal: „Podařilo se sestřelit jednoduše jen jednu střelu (z 27 balistických, pozn. red.), protože zkrátka nejsou rakety do Patriotů.“

O čtyři dny později přišla ještě drtivější bilance. Během noci na 5. srpna Rusko odpálilo 24 balistických raket Iskander-M a čtyři vysokorychlostní střely Zircon. Sestřelen nebyl už ani jediný kus. Ukrajina vzápětí raději úplně přestala statistiky o zachycených raketách zveřejňovat. 

Raketový expert Fabian Hoffmann z Norwegian Institute for Defence Studies, který ukrajinskou krizi podrobně zmapoval, vysvětluje, že obrana proti balistickým střelám je technologicky extrémně složitá. Tyto rakety letí obrovskou rychlostí a padají po křivce, která zkracuje obránci takzvané „okno pro zásah“ (engagement window) doslova na vteřiny.

Podle západní vojenské doktríny navíc platí, že na jisté zničení jedné takové rakety musíte vypálit hned několik drahých obranných interceptorů v salvě (tzv. ripple-fire). Pokud ale nemáte plné sklady, celá matematika se hroutí.

Podle Hoffmanna nedostatek raket nutí ukrajinskou obranu k tvrdému šetření. Zjednodušeně řečeno: operátoři Patriotů už nestřílejí na všechno. Musí se cynicky rozhodovat, zda obětují poslední rakety na ochranu elektrárny, muničního závodu, nebo obytného sídliště v Kyjevě.

Nízká úspěšnost navíc nemusí znamenat jen to, že Patriot minul. Raketový štít není souvislá kopule. Baterie chrání jen specifické výseky. Když chybí munice, radary ani nezkoušejí zaměřit cíle letící mimo nejpřísněji chráněné strategické zóny.

Proč Kyjevu chybí elitní munice, když Spojené státy slibovaly neomezenou podporu? Odpověď leží mimo Evropu. Podle analýzy prestižního institutu CSIS spotřebovaly samy Spojené státy během letošní jarní asymetrické války s Íránem naprosto šokující množství raket.

Americké síly na Blízkém východě a v Asii vypálily stovky interceptorů systému THAAD a více než 800 raket Patriot. Zásoby elitních střel PAC-3 MSE v amerických armádních skladech spadly na historické dno zhruba 800 kusů. Washington tak prostě nemá čím pomoci. Americké továrny u Lockheed Martin jedou naplno a plánují navýšit produkci ze 600 na 2 000 raket ročně, ale tento průmyslový kolos naběhne do plných obrátek až za několik let.

Do logistické noční můry navíc promlouvá politika Bílého domu. Prezident Donald Trump sice v červenci v Ankaře Zelenskému slíbil licencovanou výrobu Patriotů přímo na Ukrajině, ale o pár týdnů později svá slova zpochybnil s tím, že si USA musejí chránit své technologie. 

Podle čtyř zdrojů agentury Reuters vyjednávání stále běží (zvažuje se model: ukrajinské součástky, finální montáž v Německu), ale pro zemi, která potřebuje doplňovat munici každý týden, je taková politická nejistota smrtící.

Vladimir Putin tuto slabost dokonale přečetl. Podle zástupce šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Vadyma Skibitského Rusko na jaře radikálně změnilo výrobu. Zastavilo linky na starší střely (např. Kinžaly) a naopak o 10 až 20 procent překračuje produkční plány moderních Zirconů a Onyxů. Současně zavádí nové drony (Geran-4 a Geran-5) poháněné proudovými motory, které lépe unikají ukrajinské obraně.

K tomu se do západního Ruska přesunula severokorejská raketová jednotka se 120 tamními balistickými střelami KN-23 a šesti odpalovacími zařízeními.

Kreml tak i kvůli ukrajinskému nedostatku Patriotů ztrácí jakýkoliv důvod k mírovým jednáním. Putin evidentně věří, že během nadcházející zimy dokáže využít okna příležitosti k beztrestnému rozbourání zbytků ukrajinské energetiky dřív, než na přelomu let 2026/2027 dorazí ze Západu jakékoliv nové zbraně.

Kyjev a jeho evropští partneři samozřejmě hledají cesty ven. Jako nejpřirozenější alternativa se nabízí francouzsko-italský systém SAMP/T s raketami Aster 30 B1, které dokážou zastavit krátkodosahovou balistickou raketu. Jak ovšem upozorňuje Marc R. DeVore z britského Chatham House, společná francouzsko-italská průmyslová základna je příliš malá na to, aby tempem výroby dokázala absorbovat brutalitu ruských útoků. Ukrajina si navíc objednala modernější verzi SAMP/T NG (s radarem nové generace), ta však dorazí až v roce 2027.

Teoretickým řešením by byl izraelský David's Sling nebo Arrow 3. Izrael těmito systémy sice disponuje a prokazatelně s nimi uspěl, ale po vlastních rozsáhlých raketových válkách si logicky doplňuje domácí zásoby a nemá žádné volné baterie na export.

Mnohem zajímavěji se tak jeví snahy Volodymyra Zelenského, který v srpnu začal napřímo žádat o systémy (např. KM-SAM) Jižní Koreu. Ta má vyspělý zbrojní průmysl a s odrážením severokorejské raketové hrozby má doslova celoživotní zkušenosti. Zda však Soul překročí svůj politický stín a zbraně dodá, je zatím nejisté.

Nejzajímavější nadějí je tak masivní evropsko-ukrajinský projekt FREYJA. Cílem této aliance zbrojařů je vyvinout dostupný protibalistický interceptor (s odhadovanou cenou zhruba 700 000 dolarů, tedy zlomkem toho, co stojí čtyřmilionový Patriot). Jak ale upozorňuje server Euromaidan Press a již citovaný expert Fabian Hoffmann, zbraň teprve prochází letovými testy a ještě nepředvedla jediný úspěšný zásah balistické rakety. Prototyp navíc bude hotový nejdříve koncem roku.

Co tedy zbývá teď, v létě 2026? Bohužel, krize protivzdušné obrany je ryze strukturální. Protibalistická obrana dnes v poměru ceny, rychlosti a masovosti jednoznačně favorizuje útočníka. 

Pokud nemá Kyjev k dispozici dostatek střel pro pasivní obranu vlastního nebe, musí radikálně změnit doktrínu na staletími ověřený koncept „archer rather than arrow“, neboli „zabijte lukostřelce, ne šíp“.

Znamená to, že každá ruská raketa zničená na odpalovacím zařízení, v muničním skladu nebo výrobní lince v Rusku je raketou, na kterou Ukrajina nepotřebuje drahý Patriot. 

Zde se ale Kyjev střetává s politickou – řekněme – bázlivostí Západu, který dodávky a použití zbraní dlouhého doletu pro údery do ruského vnitrozemí omezuje. Podle ISW celou snahu paradoxně brzdí i miliardář Elon Musk, jenž odmítá Ukrajině uvolnit satelitní síť Starlink pro navádění útočných dronů na mobilní ruské raketové baterie na území agresora.

Jedinou reálnou šancí Ukrajiny na přežití do doby, než naběhnou nové zbrojní kapacity Západu, jsou v tuto chvíli pasivní ochrana (bunkry, betonová ochrana infrastruktury) a maximálně úderná ofenziva. 

Pokud chce Kyjev přežít nadcházející zimu, nezbývá mu zřejmě nic jiného než uvolnit levnější systémy (jako NASAMS či IRIS-T) čistě pro lov pomalejších dronů a napnout veškeré síly k masivnímu ničení ruské raketové logistiky přímo na území nepřítele. Protiraketová obrana, která pouze pasivně čeká na dopad na vlastním území, je totiž v této fázi války předem prohranou partií.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a věřte, že bude líp! Díky.